Vím, že pan ministr zdravotnictví doporučil strávit deštivý víkend doma v kruhu rodinném s knihou, ale kdyby byl s našimi dětmi doma jen pár hodin v kuse, jistě by změnil názor. Ono být s nimi v muzeu je psychicky hodně náročné a do lesa se dnes opravdu jít nedalo.
Do muzea jedině s duhovými deštníky :-)
Před vchodem do historické (hlavně neříkejte staré :-) budovy byla dlouhá fronta, ale někdo nám poradil jít vchodem v Nové budově, kde byla fronta kratší. V budově ze šedesátých let původně sídlilo Federální shromáždění, po revoluci ji využívalo Rádio Svobodná Evropa, načež byla v roce 2006 přidělena Národnímu muzeu. Vztah k budovám z let 1948-1989 si hledám velmi pomalu. Některé se jsem si postupně zamilovala (komíny a správní budovy patřící k tunelům na Strahově), jiné mne fascinují (Cube na Evropské), ale jsou i takové, které bych nechala z fleku odstřelit (hotel Pyramida na Břevnově, doufám, že mi nezavřou blog pro plánování te.ro.ristického útoku). Novou budovu NM s oranžovým muzejním obchodem vidím na postupné zamilovaní.
Podzemní chodba spojující obě budovy s multimediální expozicí. Silný zážitek.
Kupole nad hlavou.
Kupole pod nohama.
V NM jsem byla jen jako dítě. Pamatuji si dvě věci - nerosty a Inda v turbanu na schodech. Inda jsme nepotkali, ale šutry tam mají pořád. Škoda jen, že na nich chybí chemické vzorečky minerálů. Baví mne spojovat si jména minerálů s chemickými vzorci, při mojí práci je to nutnost. Na vzoreček křemene si vzpomenu i o půlnoci, u chalkopyritu váhám, sfalerit jsem kdysi znala, vzoreček muskovitu si pro jeho složitost nemám šanci zapamatovat, o tennantitu jsem nikdy neslyšela. Ale myslím, že by to ocenili i laici. Třeba u obrovských téměř průhledných krychlí halitu. Kdo asi tuší, že se jedná o obyčejnou kuchyňskou sůl.
Jáíkovy oči mají barvu tygřích ok.
Slavná kostra velryby se právě restauruje a konzervuje.
Ve výtahu s rouškami. Jsem zvědavá kolik let je ještě budeme nosit. Rok, dva, deset?
No comments:
Post a Comment
Děkuji za Vaše slova.