S rouškou se hrozně špatně fotí, vždycky si nafuním do hledáčku a pak nic nevidím.
Přála bych si, abychom jednou vyšli z bytu v klidu, bez řevu, ale nějak nám to nejde. Ať dělám cokoliv, vždy jsou ty odchody náročné. Venku se to napětí obvykle po nějaké době rozplyne, ale tentokrát vydrželo nezvykle dlouho. Možná jsme měli zůstat doma, ale těžko říct, jestli by to nebylo ještě horší.
Myslím, že doma by to bylo ještě horší. U nás to teda tak je. Po pár hodinách na vzduchu jsme všichni jako vyměnění. Pokud by nastal úplný zákaz vycházení, asi se doma navzájem pokoušeme (minimálně) ;-)
ReplyDeleteU nás to bylo v sobotu přesně stejné, děti nějak ven vůbec nechtějí. Asi jim ty roušky tak vadí, že se radši zabaví doma, aspoň tedy těm našim.
ReplyDeleteU nas taky totez. Knourani a vztekani pred odchodem, jeste chvile trucovani venku a pak (vetsinou) uplne otocej a je to prima.
ReplyDelete