Cesta na sever VIII

Fotoknihu za rok 2018 mám hotovou. Věnovala jsem jí veškerý volný čas posledních dní. Tímto se omlouvám za zpoždění při losování výroční giveaway. Zároveň mne fotokniha přivedla zpět do Skandinávie a tak budu pokračovat v dokumentování naší cesty na sever. V těchto temných listopadových dnech se mi stýská po tom neuvěřitelném množství světla, kterého se nám tam dostalo. 

Také bych chtěla trochu uklidnit ty, co nestíhají, a schválně sem nebudu dávat žádné fotky vánoční výzdoby, i kdybych nějakou doma měla. Na instagramu právě v těchto dnech probíhá přehlídka adventních věnců. Nic pro nim, jsou krásné, ale třeba mne tohle vždycky přivádí do mírných depresí. Všechno se mi to pomíchá dohromady a mám pocit, že všichni mají doma zápálenou svíčku, vlastnoručně umotaný věnec, napečené aspoň tři druhy cukroví a děti, které jsou ochotné tvořit to, co maminka chce a ne to co je samotné napadne, k tomu jsou vystajlovaní v módním oblečení  a sladění celá rodina, zatímco já nemám napečeno zhola nic, nemám věnec, ale binec a děti, které si tvoří po svém, nové oblečení si během týdne zničí a o jakoukoli hořící svíčku se vášnivě porvou.

Jediné, co máme, je alespoň jeden světýlkový řetěz v každé místnosti, abychom se z té tmy za okny nezbláznili. 

A teď už fotky z léta.

V pondělí večer jsme podle plánu dorazili do Stockholmu, kde nás čekala naše česká kamarádka se svým švédským přítelem. Měli pro nás připravenou výbornou večeři, kterou servírovali na zahradě. Po večeři jsme všechno nádobí nanosili zase zpět dovnitř a zatímco kamarádka s námi konverzovala, její přítel všechno nádobí naskládal automaticky zcela sám do myčky (jako věděla jsem, že muži na severu jsou hodně emancipovaní, ale tahle skutečnost mne přece jen šokovala).

První den jsme vyrazili na prohlídku Skanzenu, podle kterého se všechny skanzeny jmenují.

Přadena obarvená přírodními barvami. Zrovna se tam barvila vlna v odvaru z vratiče. Výsledná barva byla až neónově žlutozelená. 

Kouzelná kavárna, kam jsme jen nakoukli.

Cestou ze Skanzenu jsme se vydali na opačnou stranu než jsme měli a procházku jsme si poněkud prodloužili.

Druhého dne dopoledne jsme se rozdělili. Muž šel do muzea lodi Vasa společně s Jů a Jáíkem. My s Jó jsme si přišly Nordiska museet, které je popisováno jako muzeum skadinávského životního stylu. Obě muzea jsou kousek od sebe.

Muzejní obchod.

Prodávali v něm například sady na vytvoření těchto domečků. 

Asi nejvíc se mi líbila výstava světel - 100 světel za 100 let.

Ten pocit, když lustr z vaší ložnice visí muzeu.

Muzejní kavárna. Potěšilo mne, že měli presovač, ale kapučíno bylo tak silné, že jsem si ho musela několikrát naředit mlékem ze džánu, které tam bylo volně k dispozici. Krásné to tam bylo.

Cesou zpátky jsme to vzali po nábřeží (těch je ve Stockholmu opravdu hodně).

Celkově nám Stockholm přišel hrozně rozkopaný a navíc podobně nacpaný lidmi a turisty jako Praha. A když žijete v širším centru Prahy, tak tohle na dovolené s dětmi fakt nepotřebujete. Přiznávám, že kdybychom tam neměli ubytování zadarmo, tak bych těch čtyřech dní (den cesty tam, dva dny v něm, den cesty na pobřeží), které jsme tam strávili, hodně litovala. Daleko lepší by bylo zůstat v Norsku v oblasti Bergen-Odda-Stavanger nebo třeba na švédském pobřeží okolo Malmo.

Povinné nákupy - litinová pánev Skeppshult.

PS: Do adventního kalendáře dávám dětem jen bonbóny.