Exkurze do Drážďan

Odměna za všechen ten čas strávený v pracovně, u přístroje a v laborce. Jako svou pracovní náplň uvádím, že se laboratoř, kde pracuji, zabývá analyzováním materiálového složení uměleckých děl. No nezní to úžasně? Realita je taková, že z uměleckého díla vidím jen vzoreček veliký asi jako makové zrníčko a to ještě ne každý den. Navíc jsem to z časových důvodů málokdy já, kdo strká vzorek do přístroje. Ale i tak je to fajn práce.



Ale k exkurzi. Vyrazili jsme do Drážďan na exkurzi do restaurátorského oddělení na místní akademii výtvarných umění a pak jsme ještě nakoukli do památkového ústavu.

Celá škola byla před deseti lety nákladně zrekonstruována. Laboratoře tam mají moderní, klimatizované a s digestořemi a jinými odtahy škodlivin. K tomu všemu moc pěkné. Třeba ta skleněná stěna oddělující pracovnu s oknem od laborky, kde se pracuje s chemikáliemi, se mi moc líbila. 

 Elektronová mikroskopie, Ramanova a IČ spekroskopie a rentgenová difrakce, to vše včetně zařízení na pokovování vzorků v jedné místnosti. Když všechny stroje jedou zároveň, tak tam musí být kvůli teplu a hluku k nevydržení, ale to se při dvou stálých zaměstnancích asi moc často nestává.

Kapalinová chromatigrafie? Vedle měli plynovou :-)

Váhovna.

Úplně nahoře pod střechou byl ateliér restaurování nástěnné malby. Ten nás všechny dostal.

Půlka střechy byla při rekonstrukci nahrazena obrovským oknem.

Na cihlových stěnách zbavených omítky si mohou studenti zkoušet techniku  nástěnné malby v praxi.

Sgrafito.

Ateliér restarování přenosné malby (snad to moc nepletu). Ty obrazy s chemiky jsem si vyfotit musela.

Kostičky lega.

Zasedačka v památkvém ústavu. Myslím, že kvůli výhledu občas zapomínají diskutovat.

Kojení na veřejnosti na barokním obraze.

Kvůli tomuhle vlkodlakovi jsem litovala, že tam se mnou nejsou děti. 

Bylo to úžasné a inspirativní. Na jaře prý přijedou za námi.