Náročný říjen

Zatímco v září se všechno pomalu rozjíždělo, teď v říjnu jedeme na 100%. Škola, práce, kroužky, domácnost. K tomu moje šití a mužovo budování. 

V říjnu kromě jiného proběhlo několik kulových blesků. Tak se stalo, že se u mne ocitl sestřin stůl, můj byl dočasně v kuchyni a nyní je v obýváku. Stoly z kuchyně a obýváku jsou v Brně. Naši sousedi z nás musí mít pocit, že se pořád stěhujeme.

V neděli jel muž na otočku do Brna. Vzal sebou Jó a zbytek auta cestou zpět naplnil až po strop. Když jsem v osm večer viděla ty mořem vybělené větve na ohrádce, myslela jsem, že si dělá legraci. Když se ukázalo, že přivezl kromě desky na jídelní stůl, také banánovku s vánočními ozdobami, kubíčka po zemřelé pratetě, rýžovar, vatelín na nosítka a hlavně lyžařskou výbavu pro všechny naše děti a ještě tři další, myslela jsem, že mne klepne.

Jo, přivezl i Jůin snowboard a boty k němu. Jáík v nich dupe po bytě a hraje si na obra.

Po roce máme zrcadlo v koupelně, aby se holčičky mohly vzhlížet  a já  se mohla vyděsit pokaždé, když tam vkročím.

PS: Chtěla jsem se hlavně pochlubit tím, že jsem během čtrnácti dní našila dětem tepláky na celý příští rok. Jsou to ty dvě hromádky na první fotce, troje tmavomodré tam chybí. Ráda šiju v sériích, jde to rychleji od ruky, i když je to poněkud na jedno brdo.