Dvě zahrady jednou ranou

Člověk by neřekl kolik legrace se dá užít v tak formální zahradě jako je ta Valdštějnská.



Já se pokaždé usmívám té drobné výčitce na všech cedulkách, kterými jsou označeny bronzové sochy. Viděl jste někdo originály?

 

Samotné sochy při jedné náštěvě Jáíka doslova fascinovaly a prohlíželi jsme si je pořád dokola. Tentokrát ho víc bavilo zacpávat trysky u fontány.

Holky lovily penízky z fontány. Normálně bych jim to nedovolila, ale úplně mne dostala ta jejich jinak tolik vzácná spolupráce.

Drž mi vlasy!

Úlovek. Doslova.

Když fotí Jó.

Když fotí Jů.

Když pózují. Každý po svém.  Na magnolii se stála fronta.

Magnolie kvetou i v nedalekých Vojanových sadech. A nejen ony, ale i ovocné stromy. Měkký zelený trávník láká k pikniku. Je to můj nejmilejší pražský park, který dřív býval opuštěný, ale už ho lidé objevili.

Pávů je tam víc než ve Valdštějské zahradě. 

Točená zmrzka na zastávce, protože až do Angelata jsme to nezvládli, a horký jarní den po ní přímo volal.