Jeden a třicet měsíců

Mluví, mluví a mluví. Naštěstí se zatím neptá: " A póč?"  jako Jů v tomto věku. 

Ze všech našich dětí nejraději jí a je nejméně vybíravý. Narozdíl od holek, které k jídlu přistupují s tím, že to bude fuj, očekává, že mu bude chutnat. 

Naučil se krásně říkat "sýr" a vecpat se se svým úsměvem na každou fotku. 

Chybí mu zahrada, na písku si dokáže sám vyhrát půl hodiny v kuse, doma jen málokdy pět minut, i když se to poslední týden zlepšilo a je to pro mě velká úleva. Stejně tak se konečně zlomilo jeho odpolední spaní a vypadá to, že už přes den spávat nebude. Podle zkušenosti s holkami bych čekala, že když nejde přes den spát, tak večer usne dřív, ale většinou usíná v osm. Je to veliká změna. Dřív vstával před sedmou a chodil spát po desáté, přičemž večer už visel jen na mě, takže jsem prakticky za celý den neměla chvilku klidu na šití.

Již je zcela odstavený, ale rád se mazlí a hladí mě přitom na holém břiše (říkáme tomu interně "Dáš si sádlo?").