Poté velké kulturní - dnešní přednáška k výstavě Cranach ze všech stran v Národní galerii.
A nakonec radost u srdce - znovuobjevení tohoto reliéfu. Tolik let jsem nebyla v Šternberském paláci, ale hned, jak jsem začala stoupat po schodech do druhého patra vzpomněla jsem si na něj a byl tam, pořád stejně nádherný.
Ten relief je opravdu nádherný, na fotku jsme dlouhpo hleděla, než jsme četla dál..máma a dítě:-)
ReplyDeleteJá ji dřív milovala hlavně kvůli těm římským nosům, ale ted coby matka v ní vidím mnohem víc.
DeleteEvi, radosti jsou potřeba. Včera jsem jen tak sama! vyběhla na dvě hodinky ven a bylo mně blaze... Mávám ku Praze:-) Nicenka
ReplyDeletepro tebe musí být dvě hodiny jen pro sebe úplný zázrak. Jen houšť takových chvilek.
Delete