Dva týdny na chalupě

Jako každé léto jsme plánovali pobyt matek s dětmi u nás na chalupě. Letos poprvé se tolik nevydařil kvůli nemocem na všech stranách. Dvě matky s dětmi kvůli vlastním nemocem nedorazily, jiné dvě s dětmi dorazily, ale chytily od nás blicí virózu, kterou si dovezla Jó z Brna. Počasí bylo spíše chladné a  deštivé, a i když někdy svítilo sluníčko, tak v nadmořské výšce naší chalupy se vzduch moc neohřál.

Celkově to bylo ale nakonec bylo fajn. Přežili jsme. Přežila jsem i dva dny a dvě noci jen sama se svými dětmi. Z toho jeden den od ráno do večera pršelo. Jen večer na chvíli přestalo a tak jsme hned vyrazili ven zahrát si fotbal v mokré trávě a byl to jeden z nejhezčích okamžiků. Po tomhle dešti rostly houby .. no, jako houby po dešti. Něco, co se musí zažít. Jdete do lesa a co dva metry to, suchohříbek. Takhle to bylo jen asi dva dny. Po suchohříbcích přišly na řadu praváci, kteří rostli ve větších či menších rodinkách podél cest. Všechny absolutně nečervivé. Večery jsme po uspání dítek trávily krájením hub na sušení a zavařováním do octa.

Žádný program jsme dětem nevymýšlely. Hrály si po svém. Chodili samy ve čtyřech do lesa na houby. Snažili jsme se zapojovat děti do domácích prací, co to šlo.





 I když někdy to přinášelo i nepříjemné důsledky. Jako každý rok jsem předem špatně odhadla počasí a vzala dětem spíš letní oblečení a málo dlouhých kalhot. Takže když holky jednoho dne myly nádobí, padly dvoje legíny.


Když poté ten samý den "praly látkovky v neckách", padly druhé dvoje legíny a jeden plyšový medvěd. Následující dost pršelo a prádlo téměř neschlo. Ale jak už jsem psala, přežili jsme.

Na víkendy za námi jezdil muž a jeho tatínek, který k Jáíkovu velkému nadšení stále něco budoval a montoval. Můj drahý silný muž vykopal v kamenité půdě novou díru pod kadibudku. Na dalších patnáct let. Příště už ji snad budou kopat tihle pomocníci.