25.2.16

Když Jáík


Když Jáík spí a holky jsou v ústavech, obvykle rychle udělám, co je třeba v domácnosti, a pak jdu šít. Dnes jsem měla stejný plán. Šup šup pověsit prádlo, vyndat nákup a pak hurá ke stroji ušít si tepláky. Místo šití jsem si sedla k počítači a zdražila všechno své zboží na Fleru, protože je na čase vážit si sama sebe, své práce a svého času.


Já vím, že většina blogerek píše hlavně o tom pozitivním. No mě to poslední dobou moc nejde. Jsem unavená a co se týká trpělivosti s dětmi jsem na dně,  Navíc mi včera večer došlo, že rozhodnutí, které jsme s mužem před časem udělali, není až tak růžové, jak jsem si myslela. Možná, že vlastně budu ještě unavenější než teď a nebudu v okolí nikdo, kdo by mi vytrhl trn z paty jako dnes tchán, který tu s námi dnes hodinu a půl byl a já mohla v klidu uvařit večeři (kterou nikdo nejedl) a vynést tříděný odpad.


Zatímco rána zvládáme relativně v pohodě, večery bývají náročné. Chtěla bych umět víc žít přítomným okamžikem. užít si s Jáíkem půlhodinové pozorování jeřábu, s Jó vaření a přelévání vody a chtěla bych, aby mě bavilo odpovídat na tisícátou první Jůinu otázku, ale většinou se bojím, že když jim to dovolím, pohár mé trpělivosti se naplní a během večerních rituálů přeteče a nebude tu nikdo jiný než zase já, kdo by vytřel podlahu. Takže tak, doufám že bude líp a příště už budu pozitivnější.

14 comments:

  1. Evi, zdražení tleskám :-) Už dlouho mi vrtalo hlavou, proč svůj čas a práci prodáváš tak levně...

    A bude líp, vážně jo. Našim je 8,6 a 4 a je to těžká pohoda (teda ne že by se tu nikdy neřvalo - ať už z mojí nebo jejich strany).

    A vím, že je to hrozné klišé, ale - užij si ten čas, co spolu ještě máte. Co jsem v práci, tak je to teprve masakr. A jsme na to s mužem taky sami. Babičky jsou pracující a daleko.

    I.

    ReplyDelete
  2. Jó, Evi, ono se není čemu divit, když jsi přes týden s dětmi sama. Obdivuju, že vůbec zvládáš to šití. (Mmch. dobře jsi udělala s tím zdražením! Je to velký krok pro tebe.) Můj muž pracuje na směny, v týdnu, kdy má odpolední, ho tu vidíme chvíli ráno a pak se vrací až o půl 11. večer. Tyhle týdny jsou pro mě taky náročnější, než když má ranní. Naše děti chodí pozdě spát a ne a ne se přepnout, aby chodily dřív. :-) A já už se vždycky vidím, jak si jdu po svým... šití, pletení... Takže někdy tam to skřípání zubama je, křik taky.
    Drž se, holka.

    ReplyDelete
  3. Evi, tohle zná každá máma, která nemá žádné hlídání a manžela furt někde pryč (a to mám děti jen dvě). Bude líp, ještě chvilku a bude líp :-). Hana M.

    ReplyDelete
  4. Něčím podobným jsem prošla nedávno, ale udělali jsme rozhodnutí, které mé situaci ulehčilo, i když to stojí nemalé peníze, ale jsem skromná a nějak se to vždycky utřepe. Celá rodina je spokojenější. Co si budeme povídat, ale všechno to stojí a padá na nás ženských, když padám já, padá celá rodina. Denně si opakuju, že jsem tu pro děti, to je teď a tady moje práce, ostatní je vedlejší. Na to přijde čas až děti povyrostou, ale jejich dětství mi nikdo nevrátí. Zvolnila sem, vypustila skoro všechno tvoření, pár oček háčkem večer, když je chuť k relaxaci stačí, nesnažím se urvat všechno za každou cenu jako dřív. Fler jsem omezila na nejnutnější dávno, protože mi to bralo moc času. Mám přesně to co jsem chtěla, tři zdravé děti, střechu nad hlavou a vím, že to všechno tak strašně rychle uteče, že bych litovala, kdybych se honila pro pár korun a odnesly to děti např. zhoršení prospěchu ve škole, protože na ně nebyl čas .. Přeju hodně sil a trpělivosti M.

    ReplyDelete
  5. Evi, nebudete trávit víc času v Praze? Ráda bych tě pozvala na společnou návštěvu hřiště a konečně seznámila naše děti (mám tušení, že by si mohly rozumět, zvlášť jestli Jů bude mít tričko se žralokem :)) Tvého manžela někdy ráno potkávám v metru na
    Hradčanské :)

    ReplyDelete
  6. Evi, držím palce, ať se věci utřepou k spokojenosti Tvé i Tvé rodiny. Není jednoduché obstarat chod domácnosti se třemi dětmi a k tomu ještě vyšetřit čas na své tvoření, ať už pro sebe a své nejbližší pro radost nebo do obchůdku na Fleru. Já mám v tomto ohledu velkou oporu ve svém muži, který si může upravit pracovní dobu tak, aby chodil do práce velmi časně (na šestou) a vracel se taky velmi brzy (už kolem třetí). A díky tomu trávíme mnohem více času jako celá rodina spolu a já i muž máme více času na své záliby - o pozornost dětí se více podělíme. Jsem si ale vědoma, že takto to ve většině domácností fungovat z různých důvodů nemůže. O to víc si toho vážím.

    Rozhodně si myslím, že je dobře, že si zvedla cenu u svého zboží, pokud doposud neodpovídalo vynaloženému úsilí. Já jsem se o to pokusila hned ze začátku, nastavila jsem si hodinovou sazbu, pod kterou jsem se rozhodla s výrobky nejít (i tak je jen o kousek výš než úroveň minimální mzdy) s vědomím, že se nemohu rovnat cenám z velkovýroby v Číně. Tak to prostě je. Myslím, že lidé ale na Fler nechodí proto, aby ušetřili, ale hledají originální, nápadité, dobře zpracované výrobky, kterých se nevyrábí desetitisíce. Nemá smysl za každou cenu prodat - na úkor svého času, času, který bys mohla strávit s rodinou ap.

    Přeji hodně sil a co nejvíc pozitivních stimulů.

    A.

    ReplyDelete
  7. Evi, drž se, máš toho naloženo hodně a bez manžela celý týden být je velmi náročné. Sama jsme byla ke konci mateřské už úplně na dně, zdravotní problémy....přešlo to, a ted je líp...držím palce. K

    ReplyDelete
  8. Evi nemáte to lehké, vím o čem mluvíte, vychovala jsem pět dětí a časem jsem změnila priority práce doma. Vždy jem říkala a dodnes říkám dceři, dítě si nebude pamatovat naleštěné kliky u dvšří, ale zda s ním a jak máma trávila volno, Raději jsem nechala neumyté nádobí od oběda (ono mi stejně nikam neuteklo) a raději jsem s dětmi vyrazila do lesa, do kina....když něco něuděláte přes den, večer spokojené děti dřív zalehnou a vy budete mít více času na "poskákání" toho co nebylo uděláno ve dne, víc času na sebe a víc klidu., čím spokojenější jsou děti, tí více poto budete ít energie na sebe, Dana

    ReplyDelete
  9. Děkuji za milé reakce. celý den o nich přemýšlím.

    Pro mě je tvoření velmi velmi důležité, nedokáži jej vypustit ze svého života, ale jsem smířená s tím, že přes den na něj není čas a večer jsou síly často jen na chvilku háčkování. Šití se dá provozovat, když mám velkou pomoc prarodičů. Prarodiče fungují skvěle, ale poslední měsíc jsou vždy minimálně dva nemocní a já ten výpadek na sobě velmi pociťuji. Potřebuji během dne chvíli vypnout, hodit aspoň na deset minut zodpovědnost za děti na někoho jiného. Když mám fungovat od půl sedmé do devíti v pět dní v týdnu, tak já to prostě bez pomoci nedávám.

    Uklizenou a naleštěnou domácnost jsem vzdala a utěšuji se tím, že ji budu mít až děti vypadnou z domu, ale nemohu a hlavně nechci ezignovat úplně na vše. Prostě ráno ustelu postele a když se během dne rozhází, tak už to neřeším.

    Už se hrozně těším na léto, kdy sice budu na děti sama, ale odpadnou všechny školy, školky a kroužky a nebudeme muset nikam spěchat. Jáík snad bude chodit, takže návštěva hřiště či lesa nebude synonymem pro pračku plnou prádla.

    A na podzim už budeme všichni spolu, sice bez babiček, ale s každodenní vidinou světla na konci tunelu v podobě muže, který v době Večerníčku vystoupí na Hradčanské :-)

    ReplyDelete
  10. Evi,
    drž se
    Sice se neznáme osobně, ale držím Ti palce.
    Chlap v jiném městě, tři děti v tomhle věku, je to velice náročné.
    Pokud jak píšeš, tam je to světlo na konci tunelu, tak je to paráda. Některá rozhodnutí jsou velmi důležitá. A uvidíš zpětně, co to s vámi udělalo.
    Hodně sil přeji!

    Michaela

    ReplyDelete
  11. Evi držím palce ať to zvládnete. Já mám sice 2 děti, ale už rok chodím na plný úvazek do práce a je to šrumec. Zlatá mateřská. Manžel je neustále v práci a děti naštěstí vyzvedává babička s dědečkem, jinak by chudáci byli v družině a školce od rána do večera.
    Některých věcí jsem se vzdala - třeba načančaný byt to je nad moje síly. Ručních prací se nechci vzdát a tak tvořím po večerech.
    Snad na podzim to u Vás bude lepší. Jak jsem pochopila, tak se budete stěhovat do Prahy. Nebude Vám smutno po tom Vašem krásném domečku, který jste léta budovali. Já bych se asi nedokázala domečku vzdát a přestěhovat se jinam. Miluji zahradu a tu pohodu od jara do podzimu, kdy po práci můžu být chvilku s dětmi venku na zahradě.
    Krásný den Tereza

    ReplyDelete
  12. Držím palce. Spoustu už bylo řečeno, jsme lidé ne stroje. Večery zvlášť koncem týdne jsou náročné, pokud mi to ujede, snažím se alespoň holkám vysvětlit, proč a co by mi/nám pomohlo. Každé rozhodnutí má svoje pro a proti, na druhou stranu máloco ne definitivní. Někdy je potřeba vyzkoušet a třeba zjistit, že to není ono. A klidně se vrátit k původnímu.

    ReplyDelete
  13. Evi, momentálně procházím stejnou fází...druhák (každý sen sedíme u násobilky, protože sám to nezvládá a ještě navečer opravovat několik sloupečků prostě nedávám), k tomu dvouletý dvojčata a třešinka na dortu dvouměsíční slečinka....všichni sou hodní, umí si hrát sami, ale taky bych se s nima chtěla víc těšit než se mi rozprchnou do školek...

    ReplyDelete

Děkuji za Vaše slova.