Sáňkování na zbytcích sněhu se moc neosvědčilo. Severní svah, kde se stále ještě držel sníh, má velmi nebezpečný profil s pořádným křovím na konci. Takže jsme raději vyrazili na borůvkové knedlíky do nejbližší hospody.
Jů si dva dny hrála s trsem trávy na zpracování lnu.
Na chalupě máme jednu pohádkovou knížku z bazaru, kterou tam pokaždé čteme. I takové čtení, které vypadá jako pohodové, je u nás někdy adrenalinový zážitek. Nevím, jak je to v jiných rodinách, kde mají více dětí než jedno, ale naše děti (nyní začal i Jáík) se neustále přetahují, odstrkují a okopávají a snaží se zabrat větší kus maminky než ty druhé děti, což se neobejde bez řevu.
Moje malá radost - nové kořenky a nové etikety. Staré kořenky dostaly holky na vaření lektvarů.
Já mám děti dvě a čteme jen na sedačce, každé dítko z jedné strany. Když jsem jim chtěla číst až těsně před spaním, tak se každý den hádaly, kde budu sedět já, kdo kam vidí nebo nevidí... Žádná idylka to nebyla, tak jsem to zrušila. Nojo, ale co se třema dětma,že :-)?
ReplyDeleteHana M.
Evi,u nás čtyři děti,a řekla bych,že je méně hádání než když byly jen dvě dcerky:-)vědí,že jinak přestanu číst a odejdu.....super pak je,když už může číst i nejstarší dítko tomu nejmenšímu-tam nehrozí tolik hádek...ale jinak je to všude stejné...Krásný den Gabriela
ReplyDelete