Pololetní prázdniny na chalupě

Sami na chalupě. Většinou jezdíme s přáteli a jejich dětmi, tentokrát to nevyšlo. Přesto jsem byli příjemně překvapeni, jak si holky, které se doma téměř nesnesou, dokázely spolu vyhrát.

Sáňkování na zbytcích sněhu se moc neosvědčilo. Severní svah, kde se stále ještě držel sníh, má velmi nebezpečný profil s pořádným křovím na konci. Takže jsme raději vyrazili na borůvkové knedlíky do nejbližší hospody.

Jů si dva dny hrála s trsem trávy na zpracování lnu.

Na chalupě máme jednu pohádkovou knížku z bazaru, kterou tam pokaždé čteme. I takové čtení, které vypadá jako pohodové, je u nás někdy adrenalinový zážitek. Nevím, jak je to v jiných rodinách, kde mají více dětí než jedno, ale naše děti (nyní začal i Jáík) se neustále přetahují, odstrkují a okopávají a snaží se zabrat větší kus maminky než ty druhé děti, což se neobejde bez řevu.

Moje malá radost - nové kořenky a nové etikety. Staré kořenky dostaly holky na vaření lektvarů.

Brm, brm boty

Pro Jáíka do nosítka nebo na lezení po venku. Klasické zimní boty po holkách mu padají a vlastně se mu ani nedají pořádně obout tím, jak nestojí na patách. Tyhle softshelové mu skvěle padnou, neprofouknou, chvíli snad vydrží i nepromoknout, ušpiněné se dají vyprat. Vlezou se pod ně vlněné ponožky od babičky Magdy a pro případ tuhé zimy přidám ješty jedny vlněné ponožky od Věrky.

Návod a střih zde. Na ušití snadné a rychlé. Už mám nastříháno na další zelené.  Zase s auty.

Jáík boty díky autům miluje. Nejradši by je nosil jen jako rukavice, aby na ta auta viděl. 

Zkouška vytrvalosti

Tak to tenhle zelený svetr rozhodně byl. Začala jsem ho plést ještě na minulé adrese, čili před více než třemi lety. Loni měsíc po porodu jsem jej dokončila, abych zjistila, že je mi moc krátký. Nechala jsem ho chvíli být, shodila pár těhotenských kilo, stále byl krátký. Teprve přečtení Katčina článku mi dodalo síly k vypárání předního i zadního dílu pod průramky. To bylo loni v zimě. Pak mi síly došly.

 

Vrátily se letos. Takže jsem si pustila každý večer jeden díl seriálu Pot a slzy a dala se do pletení. Zase jsem musela trochu párat. Díky mé lenosti párat ještě trochu víc, vznikl hlubší výstřih, který mi myslím sluší víc než klasický kulatý výstřih těsně pod krk.

 Když tak koukám na celkovou fotku vidím , že
1. potřebuji nutně nové rifle
2. svetr mohl být v ramenou trochu užší, ale to už párat nebudu
3. těhotenská kila jsou až na jedno či dvě pryč :-)

Chyb je na svetru milión, ale ty vidím hlavně já. Co mi dělá radost, jsou ty detaily, kde navazuje pružný vzor na copánkové vzory. Hlavně u rukávů.

Nabírání ok kolem výstřihu mi moc nejde. Neznáte někdo nějaký podrobný návod.

Šestnáct měsíců

Šestnáct měsíců, šestnáct zubů. Dva měsíce Vojtovy terapie, nejdřív jeden, pak dva cviky, čtyřikrát denně. Někdy pohoda, poslední dobou spíš řecko-římský zápas se slzami a vztekáním na obou stranách. Výsledky se dostavují velmi pomalu, každopádně nějaké jsou. Jáík dokáže chvíli vydržet stát na patách, když už se do stoje na patách nějakým způsobem dostane. To dříve neexistovalo. Novinkou od včerejška je následující sekvence. Sice ve výsledku stojí na patě jen na jedné noze, druhou nožičku na patičku postaví až po pokynu.

Nikdy bych neřekla, že budu nad takovou samozřejmou maličkostí brečet a bulím tu jak želva. Až si stoupne na obě patičky, letím od místní Brněnky pro láhev šampaňského, nekecám. Už se děsně těším. Na ten stoj na obou patách, ne na to šampáňo.

A pár fotek pro babičky. Abych nepsala jen o špičkách. Umí to  hodně. Hlavně se vzteká a to pak lítá všechno, co má i nemá peří. Když dojí, s chutí vezme talíř a všechno letí na zem. Nejdřív zbytky, pak i talíř. Dřív jedl cokoliv, teď si vybírá a chce hlavně to, co mají holky. Má rád ovoce i zeleninu. 

Říká "ne" a rozhodně se u toho odvrací. Taky umí není. Včera jsme viděli na obloze letadlo. Dnes při odpolední procházce ukazoval k nebi a asi stokrát zopakoval "není". Miluje auta. Hraje si  s vláčky a vláčkodráhou. Miluje svou knížku s auty a knížky vůbec, ale trhá je. Vlastně hodně ničí věci. Snaží se kreslit. Nejradši rychle čmárne na obrázek, který má Jů zrovna rozkreslený. To je pak řevu. Na psa pořád chrochtá, i na tu naši svatební fotku.

 Krásně si vyhrají s Jó. jsou skvělá dvojka.

Patnáct měsíců

Se zpožděním vkládám patnácti měsíční fotku. Moc si toho už nepamatuji. Snad jen, že jsme v té době měli už skoro měsíc Vojtovky za sebou bez větších úspěchů. Jáík začal sedět častěji v překážkovém sedu, popřípadě dal dobředu obě nožičky. Stoj na patách nula, nula, nic.

Zase jedna pyramidka

První letošní pyramidka. Nosítka na panenky šla loni dobře na odbyt, tak jsem se rozhodla jich hned v lednu ušít spoustu do zásoby. Z každé látky více kousků než obvyklé dva. Tahle sériová výroby mi šetří čas.

Pro radost i pro práci. Krásné klubíčko od Vlněných sester. Bude z něj další čepice "ze zbytků". Chtěla bych napsat návod, ale potřebuji vychytat střih. Vhodné zbytky už nemám, tak jsem musela naskladnit dvě klubka.

Víkend v Praze 2+1

Pohodový a odpočinkový víkend ve dvou jen s jedním dítkem, které je možné uspat po sedmé večer v kočáru na procházce a ještě chvíli pobýt venku nebo v kavárně. To se staršími dětmi prostě nejde, ty už vyžadují hlídání. Čímž to děkujeme babičce a dědečkovi za hlídání holek.

 Povinná fotka u jídelního stolu.

Povinné nákupy u Mráze aneb tři centimetry sněhu a u Muzea čtyři.

Větrník

Na vánočním večírku Vlněných sester jsem neodolala klubíčku Malabriga v nádherném odstínu hnědé. Původní plán byl uplést z něj tuhle čepici a dát ji muži pod stromeček. Ačkoliv plán zněl jasně, muž dostal pod stromeček jenom klubíčko. Prostě nebyl čas. Po finančně náročných Vánocích se mi nechtělo utrácet za drahý návod ani vymýšlet, jak to ten Stephen West umotal. Najednou se mi v hlavě objevila myšlenka přetahovaných/snímaných (nevím, jaký je správný pojem) oček zatočených do vrtule na pozadí rubového žerzeje. Po chvíli nadšení, že jsem vymyslela něco nového, mi došlo, že jsem něco podobného viděla na ravelry. Jedná se třeba o Twist again hat, Hurricane hat (tam nejsou přetahovaná oka) nebo Skid přímo od Stephena Westa.

Tahle mužova čepice je přece jen maličko jiná než každá z uvedených a když mohou existovat tři návody, proč by nemohl být ještě čtvrtý, můj. Takže tady je.

VĚTRNÍK

Příze: Malabrigo Rios, odstín Coco

Kruhové jehlice: č. 4

Velikost: obvod hlavy 56-59 cm 

Zkušební vzorek: 10 cm = 20 ok vzorem se sejímanými oky

Vysvětlivky: 1 oko  sejmeme s překřížením doprava (můj pojem, moje vysvětlení, nevím, jak se to oficiálně nazývá): upletu oko obrace, upletené oko chytnu mezi palec a ukazováček levé ruky a podržím za prací, mezitím sejmu hladce následují oko na levé jehlici, obrace pletené oko vrátím na pravou jehlici. Celou operaci lze provést i s pomocnou jehlicí, ale takhle je to rychlejší. 

Lem

Nahodíme 88 ok na kruhovou jehlici. Pleteme 8 řad speciální patentem: 1 hladce, 3 obrace, 1 hladce, 2 obrace, 1 hladce, 3 obrace. Díky tomu  oka z lemu pěkně navazují  na oka v hlavní části čepice. 

Hlavní část

1. řada:  1 oko  sejmeme se překřížením doprava, 9 ok obrace, opakujeme do konce řady, 

2. řada: 1 oko hladce (to sejmuté), 10 ok obrace

První a druhou řadu opakuje až do výše 14 cm od začátku práce.

Ujímání:

3. řada: pleteme obrace 2 oka před snímané oko, dvě oka spleteme obrace, snímané oko sejmeme

4. řada: všechna oka pleteme obrace, jen sejmuté oko hladce

Třetí a čtvrtou řadu střídavě opakuje, dokud nezbyde na jehlicích posledních 16 ok. Poslední ujímání uděláme takto: spleteme vždy dvě oka hladce (na levé jehlici máme od špičky na střídačku obrace pletené oko a snímané oko). Odstřihme přízi a necháme si dostatečně konec, který protáhneme zbylými 8 oky a zapošijeme. 

Pozn: Návod není úplně polopatický. Důležité je plést hladce/smímat stále totéž oko, které vychází už z lemu. Pokud se Vám není něco jasné, zdá se Vám, že mám někde chybu, pište.

Čepice ze zbytků č.2

Pokus č. 2 . vyšel barevnější než pokus č. 1. Také větší. Čepice parádně ladí s mým Metalousem upleteným loni touto dobou. Prakticky jsem ho nenosila, protože jsem k němu neměla ladící čepici.

Tady je můj nový komplet.

Ze zbytků nezbylo téměř nic..

Praktické poznámky: pleteno dvojitě ze zelenomodré Alpaky od Dropsu (nemůžu si pomoct, ale ta barva v e-shopu vůbec neodpovídá barvě mých klubíček),  fialového Jawollu a Mille Colori Sock&Lace č. 53, kruhové jehlice č. 4, návrh vlastní.

Ach ten Jáík

Naše řádící batole. Krabice s legem je buď komplet vysypaná na zemi nebo uklizená mimo dosah. 

Pomalu a nejistě

 Pomaleji než bych si přála pokračují práce na dece na chalupu. Během silvestrovského pobytu a cesty na něj jsem přišila aplikace kytiček do čtyř rohů. Výsledek odpovídá pracovním podmínkám. Kytičky jsou velmi nedokonalé, ale jsou.

Až se mi podaří najít zakoupený tmavěmodrý lem, budou práce pokračovat.

Čepice ze zbytků

Čepice ze zbytků tenkých přízí. Měla být pro mě, ale potřebovala bych o trochu větší. Naštěstí klubíček zbylo dost i na druhý pokus. 

Návrh vlastní.

 

Rok 2015 za námi

Chtěla jsem se pustit do bilancování, ale moc na to nejsem. Jsem ráda, že je rok 2015 za námi a doufám, že rok 2016 bude lepší. Z minulého roku budu ráda vzpomínat na společné chvíle v pěti, kterých bylo méně než bych si přála. Většinu zbytku bych nejraději vymazala ze svých vzpomínek a hlavně ze vzpomínek svých dětí, některé dny a večery by se fakt pamatovat nemusely.

Do nového roku bych si hlavně přála, abychom byli v pěti každý večer. Nemusí to být tady a hned, ještě pár měsíců vydržím.

Silvestra a Nový rok jsem strávili u přátel. Na fotce je deka, kterou jsem jim šila jako dárek k narození prvního dítěte, teď ji okupuje jejich čtvrťátko. Jak řekl jejich druhorozený: " A za tři roky budeme mít další miminko". Jeho tatínek: "Proč myslíš? " Druhorozený: "Tak to přece chodí, ne?"

Šťastný a veselý rok 2016 všem. Ať jste hodně se svými blízkými!