26.12.15

Náš Štědrý den

Tento článek jsou jen takové poznámky, abych věděla, jak příští na to. Nemám sílu si to psát na papír nebo do Wordu, ale na blog to zvládnu.

Śtědrý den letos proběhl v klidu a v pohodě. Den předem jsme stihli poklidit, připravit salát, čočkovou polévku i vánočku. Dárky jsem balili během několika večerů předtím. Fajn bylo, že muž byl už od pátku s námi, a na všechny přípravy tak bylo dost času.

Ráno bylo v obýváku uklizeno. Působí to tam na první pohled dost neútulně, ale rozházené hračky prostor velmi yrchle zabydlí. Stromeček jsme poprvé zdobili už den předem. Máme nový velký klippan z druhé ruky a taburet také z druhé ruky. Obojí čeká na ušití světle šedého potahu.

Vánočka a kakajíčko k snídani. Jáík dostal předčasně vlastné zelené Jitro, aby neokupoval  Jóino. Holky se pohádaly o to, jak vypadá Ježíšek. Jestli jako duhová kulička nebo jako miminko.

 Venku bylo (po delší době a před delší dobou  permanentní mlhy a konstantní teploty) slunečno. Vyrazili jsme na hřiště.

 Krmení koníků.

Vánoce byly letos na blátě.

Snesli jsme dolů televizi a koukáme na pohádky. Holky si o víkendu zvykly nás nechat vyspat a koukat na déčko, dokud nás nedonutí Jáík vstát. V týdnu se sledování pohádek v televizi a na počítači snažím vyhýbat a dětem pouštět jen večerníček, ale za ta víkendová rána jsem vděčná.

 K obědu stačilo usmahnout pár chlebíkůa ohřát čočkovou polévku podle Kitchenette.

 Siesta na dlouhém klipannu. Je dost dlouhý i na pro nás dospělé.

 Zatápění v krbu je práce pro chlapy.

 První dárek pod stromečkem. Od Jů s láskou. Ostatní přinesl Ježíšek po večeři.
 První a poslední tradice. Lití olova. Pouštění svíček jsme nestihli.
 Koukáme společně na Lásku nebeskou.
 Čekání na večeři. Jáík byl u stolu jako první a jídla se dožadoval hlasitým "mňam". Chutnala mu jak miso polévka, tak pečený losos s bramborovým salátem (letos podle Florentýny, autorky Kuchařky pro dceru, recept se osvědčil, budu se ho držet i v příštích letech).

 Foto u strmečku, dárky už jsou za námi.
Rozbalování dárečků. Letos bylo méně živelné než loni. Jó byla zpočátku zklamaná, že toho dostala málo. Příští rok se musíme polepšit a udělat to tak, aby všechny děti (nebo jen obě holky, Jáík bude ještě malý) dostaly stejné množství stejně hodnotných dárků.

Já mám na sobě parádní na uších a na čele zateplenou čelenku, kterou mi ušila Jů.
Převlečení do nových pyžamek koukáme na Tři oříšky pro Popelku. Jů má naštípnutý prst na noze, proto ten obvaz. Jů dostala jako hlavní dárek kožený australský klobouk, aby si pořád nepůjčovala ten mužův.

3 comments:

  1. Dojal mě ten dáreček od Jů.

    ReplyDelete
  2. Z fotek číší opravdová vánoční pohoda. Jájík sedí na té židličce připoutaný nebo jen tak? Ta moje 13 měsíční splašená tryskomyš by nejspíš ležela na zemi a židlička na něm :-). Jana

    ReplyDelete
  3. Jani, Jáík tam sedí jen tak. Poslední dobou se pořád odstrkuje, ale nepadá. Ale třeba Jů by na ní v tomhle věku sedět nemohla. Ona z ní padala ještě před rokem, jak se vrtí.

    ReplyDelete