Z ložnice

Snažila jsem vyfotit jeden kout naší ložnice, ale stihla jsem jen jednu jedinou fotku než přiběhla Jó. Máme nově dva krásné dubové "pařezy". Chtěla bych z jednoho mít noční stolek v ložnici, druhý už jako noční stolek slouží u holek v pokoji. Přemýšlela jsem, co na něj naaranžovat, aby to vypadalo pěkně, ale bylo by to jen umělé, na oko. U nás prostě v dosahu dětí nic na svém místě nevydrží. Nakonec jsem tam vyskládala svůj současný šátkový komínek.

Zeď za komodou a vlastně i nad postelí je stále prázdná. Nějak nevím, co tam pověsit. V podstatě mne to prázdno uklidňuje. Není potřeba ho uklízet, umývat ani na něm utírat prach. Nedá se shodit ani rozbít ani odnést. Nemusím vysvětlovat, co to je a proč to tak je.

Látkové kostky šité s velkou láskou ještě pro Jů, toho času v bříšku. Děti si s nimi nikdy moc nehrály (jen Jáík je občas hází ze schodů s neodolatelným a mírně tázavým: "bá"), ale jako dekorace jsou pěkné, to uznal i muž.

Medvídek ze stavebního veletrhu. Pořád se trhá a já ho furt zašívám, už je tam zase jedna dírka. 

Já věděla, proč na ten pařez nic nearanžuju. Jó: " Maminko, ty ty šátky neumíš pěkně poskládat".