Jedenáct měsíců

Jedenáct měsíců, dvanáct kilo, sedm zubů. Stojí stále na špičkách, opatrně obchází nábytek. Chodí po kolenou. Umí slézt z postele. Rád jezdí s autíčky, miminkovská ho neberou. Říká "ham" s velkou láskou a vášní. Přes den se už téměř nekojí, zato sní na co přijde. Nevzpomínám si, že by něco plival. Chutnal mu citron, kyselé okurky, vytrvale (a marně) se natahoval po špekáčku. 

Vyfotit ho na posteli je těžké. V okamžiku posazení se vrhá spáchat sebevraždu skokem z postele (horní fotka).
 Při druhém pokusu si všímá písmen a velmi rychle jedno z nich trhá.

Poté si všímá foťáku a vrhá se na něj s jikrou v oku.