Berlínská cukřenka

 Odpolední kávička v novém retro hrnečku, který jsem dostala od švíci k narozeninám spolu s jeho zeleným bráchou, a nová cukřenka z bazaru.

Jiná kávička s toutéž cukřenkou.

A ještě jedna.

Uvnitř cukřenky je voňavý třtinový cukr. Chodím ho ujídat jen tak. Voněl mi i při focení. Díky Kláře za tip.

Nakonec fotka lisu na cukrovou třtinu na maličké farmičce a občerstvovací stanici na jednom z našich treků po Peru. Ten den mi bylo po téměř probdělé noci a prozvraceném ránu mizerně. Sotva jsem sestoupila 400 výškových metrů dolů k řece a pak se táhla jako sopel dalších 1500 metrů nahoru do kopce. Počítala jsem kroky a víc než deset jsem jich v kuse nedala. Chudák můj muž, který trpěl tím, že na mě musí čekat místo, aby šel s ostatními. Na tomhle místě jsem "posnídala" Coca-colu a pomeranč utržený ze stromu a vycucala kousek třtiny (či jak se tomu říká). Zvláštní je, že tenhle jídelníček (kola a pomeranče) se mě pak držel první tři měsíce v obou těhotenstvích. Tuňáka z konzervy, ze kterého mi tehdy bylo tak zle, nejím doteď.