Konečně máme dětský pokoj. Ačkoliv tam děti ani nespí ani si tam moc nehrají, zůstává tam většina hraček. Ložnici se nám daří držet úplně bez hraček, pokud nepočítám dvě pohádkové knížky. V hlavní místnosti se hračky rozprostřou a nevadí mi tolik jako v předchozích bydleních. Musím říct, že je to velká úleva.
6 comments:
Já nechci, aby bylo 365. Zvykla jsem si vás každý den vídat. ;)
Onqa
Onqo, děkuju. To mi udělalo radost. Já si vymyslím něco jiného :-)
Taky se můžete koukat na Janku z Kohoutího vršku http://rooster-hill-32.blogspot.cz/ Kam se na ni s fotkami i textem hrabu.
To vypadá skvěle, můžu se zeptat: flís jste všívala ručně, nějakým skrytým stehem? Jste moc šikovná, taky střih, aby vše perfektně sedělo, není jednoduchý, já bych si moc rady nevěděla... A máte krásný blog! Díky
Děkuji. Flís je všitý ručně, přišitý nití stejné barvy, takže stehy nejsou skoro vidět. Na střih jsem čepičku jen obkreslila a podšívala jen klapky na uši a jakoby čelenku, aby to bylo co nejjednodušší. Přitom to krásně hřeje tam, kde je nejvíc potřeba tj, na uších a čele. Na temeno hlavy, kde čepice není podšitá, zima nebývá.
Jenže já mám prostě ráda váš blog. ;)
Onqa
Post a Comment