Zavazovadlo

Předevčírem jsem dokončila tašku, kterou včerejší liják pokřtil na Zavazovadlo. Taška je inspirována Onbagem, což je zavazadlo pro pravou nosnici stejně nepostradatelné jako šátek či nosítko. Díky dlouhým popruhům a očkům ve spodní části zadního dílu jej lze nosit jak přes rameno, tak jako batoh, tak jako tašku ke kočárku (fuj!!! :-) ). Dva onbagy podle originálního střihu jsem už šila, ani jeden nezůstal doma.
Zavazadlo má stejný střih jako klasická pošťácká taška (messenger bag) s klopou, jen si z onbagu vypůjčilo široké dlouhé popruhy a očka. Na onbagu se mi příliš nelíbil ten zvláštní způsob sešívání dílů a vysloveně mi tam chybělo zapínání na zip. Přece jen mít na zádech v nacpané šalině tašku bez pořádného zapínání je hazard a riskovala bych tím několik hodin strávených obíháním úřadů kvůli vyřizování nových dokladů.
Zavazovadlo má hlavní úložný prostor uzavřený zipem. Uvnitř je ještě jedna poměrně velká kapsa na zip, kam se vejdou doklady, peníze i mobil. Zvenku jsou dvě boční kapsy se sklady ve spodní části a jejich horní okraj je stažený gumičkou. Boční kapsy lze využít na láhev s pitím, skládací deštník a jiné věci, které je potřeba mít po ruce. Na papírové kapesníky nebo vlhčené ubrousky se zase hodí menší kapsy zvenku na předním dílu. Na dně jsou úzké popruhy s přeskami, kam lze upnout šátek v případě, že není používám, nebo třeba dětský deštník, když je dítě ochotno se jej na chvíli vzdát. Látková očka klasického onbagu jsem nahradila kovovým polokroužky. Přijde mi, že popruhy jimi budou při vázání lépe klouzat. Nevýhodu je jejich vysoká hmotnost. V Karsu mají u plastové polokroužky, ale nebyla jsem si jistá, jestli jimi popruh projde, protože mají menší průměr.

Přiznám se, že jsem bojovala se všíváním podšívky a výsledek není úplně dokonalý. Asi si budu muset objednat dubnové číslo Mariny, kde určitě bude podrobný návod na všití podšívky v rámci návodu na cestovní tašku, která má stejný základní střih jen jí chybí klopa a má jinde umístěny popruhy/ucha. Také bych příště vynechala výztuhu z ronopastu, protože tašku dělá zbytečně těžkou a sama použitá látka na vnějšek je dostatečně pevná, aby taška držela tvar. Popravdě řečeno, tvar bude držet pokaždé už jen díky tomu, že bývá pořádně nacpané všemi těmi potřebami pro děti.

Zapomněla jsem ještě napsat, že vnější látka je opět z IKEY, stejně jako látka na podšívku. Kontrétně na vnějšek je použita hnědá MINNA, na vnitřek GULLAN BLOM, o které jsem již nadšeně psala.

Poprvé v životě jsem zkusila novou techniku aplikování. Myslím, že čtenářkám Mariny bude známá, ale pro mě to bylo něco nového. Až dosud jsem vždy obšívala okraje aplikovaného motivu hustým entlovacím stehem. Tentokrát jsem chtěla jemnější výsledný dojem. Řídila jsem se tímto návodem a ostudně zkopírovala i ty krásné kopretiny a modré květy. Z výsledku jsem nadšená, jen příště nebudu používat lněné látky, které se hodně třepí. Jsem zvědavá, jak bude aplikace vypadat po pár vypráních. Děkuju mužově babičce, po které jsem podědila několik špulek nití. Mezi nimi jsem totiž objevila černou nit té správné tlouštky na tento druh aplikace. Ani moc tenkou ani moc silnou, prostě tak akorát, aby prošití vyniklo. U kopretiny dole uprostřed je vidět, že zapošívání působí rušivě.

Mé úkoly pro příště: vychytat všívání podšívky, ušít látkový pytlík na odložený šátek, aby se neválel po zemi, popruhy na dně možná nahradit kulatými gumičkami???

A teď hurá do ulic a pořádně zavazovadlo zanosit.