Zašít či nezašít? Je zašívání vždy ekologické?

Na začátku byly melírovaná lněná látka světle oranžové barvy, ze které jsem ušila dva povlaky polštář. Tenká lněná vlákna se časem na namáhaných místech přetrhala a na polštářích vznikly malé dírky. Podložila jsem střed polštářů zbytkem oranžového lnu a prošila je tím nejjednodušším sashikem. 

Po další době se vytvořily dírky na nezašitých místech a já stála před otázkou zašít či nezašít? Co je ekologičtější? Použít další látku a bavlnku na opravu stávajícího polštáře nebo polštář vyhodit a z nové látky ušít nový? Věnovat energii a čas opravě, která mi zabere několik večerů či jízd autem, nebo si užít radost z nákupu nové látky a ušití nového povlaku. 

Rozhodla jsem se pro opravu, ale místo nové látky a nové bavlnky, jsem použila odstřižky a kousky látek ze starého povlečení. Perlovku jsem koupila v dobročinném obchodě, kde jich většinou bývá spousta. Díky  použití materiálu, který by jinak nejspíš skončil v popelnici, a materiálu koupenému z druhé ruky mohu tento projekt prohlásit za ekologický. Jinak spíše ne. Spotřeba nových zdrojů by byla v tomto případě příliš vysoká.

Velrybu šila před lety Jů z odstřižků damašku koupeného na povlečení (taky vlastně z druhé ruky).

Některé části polštáře jsou sashikem prošité dvakrát, někdy i víckrát. Vzniká tak zajímavá "kresba".

Všimněte si drobných prošoupaných dírek vlevo od klubíčka bavlnky. Ty bylo potřeba  zapravit. Naštěstí zrovna perlovky se dají velmi snadno koupit v dobročinných obchodech či v internetových bazarech. Výběr barev je omezený, ale pokud vám nezáleží na přesném odstínu a chcete šetřit peněženku i přírodu, je to skvělá volba. Originální japonské nitě na sashiko jsou silnější než klasická česká perlovka. Lze je koupit třeba v Sartoru, kde si o této japonské technice můžete přečíst víc. Já si nějaké kdysi dovezla z Japonska, ale na takovéto opravy mi jich přijde škoda a šetřím si je na jiné projekty (ale o tom zase příště). 

Polštář z rubu s našpendleným starým povlečením. Vpravo je vidět první řádky prošití.

Opravujete textil? Zašíváte? Znáte sashiko? Kupujete materiál na tvoření z druhé ruky?

Další látkové ubrousky

Další várka univerzálních ubrousků z látky z dobročinného bazárku. 
 

Miluji žlutou barvu.

Dva PBP z odstřižků

To je, že při výrobě textilu vzniká velký odpad, se v dnešní době myslím už docela ví. Ten odpad nevzniká jen v Číně, ale vytváří se i při obyčejném domácím šití. Třeba u mne doma. Při šití batohů se vždy snažím kupovat přesně tolik látky, kolik budu potřebovat, aby byl odpad, co nejmenší. Ale i tak mi vznikají odstřižky. U tak silné látky, z jaké je PBP ušitý, se malé odstřižky využít nedají a tak končí v koši, ale některé větší kousky se mi podařilo zpracovat do dvou batohů.

U tohoto batohu jsem měla dost modré látky na přední i zadní díl, ale už nezbývalo na kapsy. Ty jsou z zmiňovaných odstřižků. Všechny detaily jsou černé, kování stříbrné, krásná ucha se dají spojit a vytvoří tak jakousi kapsu na odložení svršky nebo nosící šátek. 

Odepínací popruhy. 

Podšívka je z nebělené bavlny, aby nerušila.

Varianta z odstřižků teplých barev. U tohoto batohu se mi při stříhání málem zavařila hlava. 

Barevné legrácky.

Kdo nešije, sotva si uvědomí, kolikrát se musí vyměnit spodní i horní nit i při šití jednobarevného. A co teprve, když šijete batoh tříbarevný (když počítám barvy hlavních látek). Ve skutečnosti je potřeba použít barev mnohem víc. Schválně si tipněte kolik. Až na jednu barvu je všechny potřeba vynásobit dvěma - pro spodní a horní nit. 

Na závěr dva tipy na zajímavé rozhovory - první se sochařem Kurtem Gebauerem, kolem jehož tajemné zahrady občas chodíme na procházky, a druhý s restaurátorem Andrejem Šumberou. 

Řešení: barev je potřeba osm: vínová, hnědá, khaki (vnější látka), krémová (podšívka), bílá (cedulka), tmavě hnědá (kožené detaily), černá (popruhy), tmavě béžová (tkanice zipu) 

Návod - ubrousky z retro ubrusů

 

Pomalu nám začaly docházet látkové ubrousky, které používáme při stolování místo papírových. Nemají to s námi lehké - používáme je nejen na utírání špinavých rukou a obličejů, ale i na setření stolu, hadřík na nádobí, podložku pod horký hrnec. Prostě na cokoliv, na co byste použili jednorázový papírový ubrousek vytažený z krabice, a ještě na mnohem víc. Takže po mnoha a mnoha cyklech používání a praní postupně odcházejí.

Podařilo se mi doma najít ještě jeden ubrus z doby socialismu. Šití ubrousků z těchto ubrusů se mi osvědčilo. Jejich velkou výhodou je, že se na ně nešetřilo kvalitní bavlnou, vlákna jsou pěkně silná a někdy se jejich síla lehce mění. Díky tomu vznikla tkanina, která je i při použití plátnové vazby dost plastická, aby dobře utírala, a dostatečně silná, aby pobrala hodně tekutiny. Ještě lepší jsou ubrusy, které jsou tkané jinou vazbou, tkanina je pak většinou plastičtější a tím lépe otírá (např. na staré ručníky, které nejsou z froté, se používala keprová vazba). Zároveň není látka plastická až moc (jako třeba třeba teď oblíbené vafle), aby se v ní zbytečně neutkvívala pevná fáze (různé drobečky, vlákna apod.). 

Tyto ubrusy většinou najdete na chalupách, u babiček ve skříni nebo v dobročinných obchodech. Dají se najít i v internetových bazarech za pár korun. Většinou už vyšly z módy, nehodí se velikostně, mají nějaké fleky nebo drobné díry. Přesně takové jsou na ubrousky ideální. Nemusíte kupovat novou látku, můžete využít něco, co už neslouží ke svému původnímu účelu a dát tomu účel nový. Takže vlastně šetříte přírodu víckrát - nepoužíváte jednorázové papírové ubrousky, ani nekupujete novou látku, ale upcyklujete něco, co by jinak jen leželo ve skříni, v horším případě by to skončilo v popelnici. 

Pokud si ubrus kupujete v bazaru a rozhodujete se mezi více kousky, doporučila bych koupit nějaký kostkovaný, aby Vám to usnadnilo šití. Barevně jsou nejvhodnější ty, na kterých nebudou tak vynikat skvrny od jídla, takže béžové, sytě žluté, hnědé. 

Použít se dají i starší keprové ručníky (takové ty pracovní, tmavších barev, často v zajímavých barevných kombinacích) nebo utěrky, které Vám neladí s kuchyní. 

K ušití je potřeba overlock a postup je tak snadný, že jednodušší to být nemůže. Nejtěžší je ta matematika na začátku. Ubrus tvaru obdélníku je třeba rozdělit na menší obdélníky, které mají velikost papírového ubrousku (takového toho, co se tahá z krabičky). Strany ubrousků jsou cca. 20-30 cm, ideálně asi 25 cm. Takže pokud máte čtvercový ubrus o straně 120 cm, můžete ho rozřezat na 36 ubrousků o straně 20 cm nebo 16 ubrousků o straně 30 cm nebo 24 ubrousků o rozměrech 20x30 cm nebo taky podle toho jak je ubrus vzorovaný. Já se většinou řídím linkami, které již na ubruse jsou. Hodí k udržení rovného řezu/švu. 

Na jednu stranu ubrusu si tužkou naznačíme velikost ubrousků, pokud je ubrus kostkovaný, stačí krátké čárky. Pokud má nemá ubrus vhodný vzor, doporučila bych si celý ubrus nalinkovat na jednotlivé ubrousky. 

Pak už hurá do šití. Jednoduše overlockem rozřežeme ubrus na dlouhé pruhy, které z obou stran začistíme overlockem. Poté pruhy overlockem rozřežeme na jednotlivé ubrousky, na kterých začistíme tu jednu ještě nezačištěnou stranu. A máme hotovo. Stačí odstřihnout konce nití a ubrousky složit na čtvrtiny a můžeme začít používat.

Pokud nemáme overlock, můžeme ubrus rozstříhat na ubrousky a ty poté začistit středně hustým cik-cakem. Dá to víc práce, ale taky to bude fungovat.

Kupička hotových ubrousků - půlhodinka víceméně bezmyšlenkovitého šití.

Nakonec ještě srovnání našeho starého, tipuji tak rok a půl používaného ubrousku a toho nového. Je vidět, jak je ten starý zašlý, flekatý, ale stále ještě funkční.

Upcyklování zdar!

Jak přešít košili na boxerky

Tento úkol mne trápil několik let. Co s těmi košilemi, které už dosloužily kvůli prošoupanému límečku,  látce, na které je znát praní, nebo mastnému fleku, který nejde vyprat ani tím nejsilnějším pracím prostředkem nalitým přímo na skvrnu? Už před lety mne napadlo, že by se košile dala přešít na pánské trenýrky. Kdysi jsem jich muži několik ušila z nakoupených látek, střih jsem tehdy okopírovala z kupovaných. Tyhle kousky vydržely podle síly látky asi 3-4 roky, poctivá bavlna na patchwork drží dodnes.

Několikrát jsem se neúspěšně snažila střih upravit tak, aby se jeho jednotlivé díly daly vystřihnout z rozpárané košile. Letos v zimě jsem na to šla poprvé jinak. Vzala jsem klasický střih a snažila se kousky rozpárané košile sešít tak, aby z ní šly ty tři díly vystřihnout. Osvědčilo se to a dvoje trenýrky jsem takto ušila.

Teď na začátku léta jsem celý týden věnovala "trenkovému" šití, jak z metráže, tak z košil. Při šití z metráže trvá samotné ušití (bez stříhání) jednoho kousku asi půl hodiny. Docela rychlovka. Šití z košile je časově náročnější o rozpárání/rozstříhání košile a sešití jednotlivých dílu k sobě a začistění takto vzniklých švů. Ale člověka těší, že dává látce ještě jednu šanci, i když časově kratší než při šití z nové látky, protože materiál už má něco za sebou.

Jedno z těchto šití jsem nafotila a vznikl Návod na přešití košile na pánské trenýrky.

Na začátku byla pánská košile s dlouhým rukávem a střih na trenýrky. Ten získáte tak, že rozpáráte nějaké dobře padnoucí, ale už poněkud starší. Obkreslíte jednotlivé díly a podle potřeby přidáte přídavky na švy.

Ten můj střih má jeden zadní díl a dva stejné přední. U trenýrek je důležité, aby zadní díl neměl středový šev. Všechny švy, které na zadním dílu budou, musí vést někde mimo střed.

Nejdřív z košile odstřihneme všechny knoflíčky. Nevadí, když u toho prostřihneme i kousek látky, knoflíkové légy ani manžety totiž nebudeme potřebovat. Knoflíčky navlékneme je na dvojitou nit, kterou poté zavážeme na uzlík, a dáme je stranou. Na trenýrky je potřebovat nebudeme, ale mohou se hodit při šití košilových šatů.

Odstřihneme manžety a límec včetně stojáčku. Odstřihneme rukávy od těla a rozstřihneme je podél švů. Rozstřihneme švy, které spojují přední díl a sedlo košile nahoře. Boční švy necháme sešité. Všimneme si, že tyto švy jsou většinou moc pěkně začištěné.

Pokud je na košili nějaké cedulka vhodné velikosti, odpářeme ji a necháme ji stranou. Její příležitost přijde ke konci.

"Tělo" košile rozprostřeme na pracovní plochu. Přední díl trenýrek položíme na přední díl košile tak, aby se boční šev trenýrek dotýkal v celé své délce kraje knoflíkové nebo dírkové légy (na fotce je přední díl o 90°otočený, protože košile byla moc krátká a pro takového natočení předního dílu na ní nebylo místo).

Na nákresu je to nakresleno správně. Boční šev košile bude ve výsledku rovnoběžný s bočním švem na trenýrkách. Vystřihneme jeden přední díl a poté zrcadlově obráceně i druhý přední díl.

Zbude nám něco takového. Tahle košile byla hodně malá a střihové díly se mi na ni jen horko těžko vcházely.

Sestavíme si díly košile k sobě tak, aby se na ně vešel zadní díl.

Jde to. Jen taktak v tomto případě. U jiných košil jsem takovéto problémy neměla.  Sestřihneme tedy rukávy i zbytek těla košile tak, abychom získaly dlouhé rovné strany.

Rukávy a tělo k sobě přišijeme jako na obrázku a švy začistíme. Já začišťuji na overlocku, ale lze použít i entlování.  V ideálním případě je dobré švy začistit tzv. zakládaným přeplátovaným švem, na což je potřeba myslet už při stříhání a přídavky na švy na daných místech příslušně zvětšit. Já si tuhle práci navíc dávám obvykle jen v rozkroku. Pokud ale šijete pro někoho s citlivou pokožkou, doporučovala bych takto začišťovat všechny švy.

Vystřižený zadní díl. Začistíme boční švy.

Položíme na sebe lícem k líci přední díly a sešijeme je podle předního středového švu. Poté šev začistíme, stejně jako boční kraje předních dílů. 

Zadní díl položíme lícem k líci za sešité přední díly. Sešpendlíme spodní šev (rozkrok) a boční švy. U bočních švů necháme dole asi 8 cm dlouhé nesešité rozparky. Spodní šev začistíme.

Spodní kraj nohavic zahneme takto. V rozparcích máme kraje začištěné overlokem nebo entlováním. Stačí je tedy jen jednou zahnout asi 1 cm do rubu. Při spodním kraji nohavic zahneme látku dvakrát asi 1 cm směrem dovnitř. V případě potřeby zažehlíme. Zašpendlíme a prošijeme.

Hotové lemování vypadá takto (nemám to moc dokonalé, uznávám). Začínáme nad rozparkem, abychom zapošitím tento namáhaný spoj posílili.

Horní lem trenýrek zahneme nejdřív asi o 1 cm a pak o 3 cm, čímž vytvoříme tunýlek pro gumu. Přežehlíme.

Ještě před prošitím tunýlku přijde na řadu odpáraná cedulka. Položíme cedulku na přední střed těsně pod budoucí horní okraj a přišijeme ji. Díky ní budou trenýrky lépe vypadat a cedulka také usnadní oblékání.

Tunýlek prošijeme, přičemž necháme asi 5 cm nesešitých na provléknutí gumy. Tunýlek prošijeme také těsně podél horního okraje (na fotce to není).

Provlékneme gumu, sešijeme její konce a zašijeme otvor na provlékání gumy.

Hotovo.

Návod na záplatu

Možná existuje někdo, kdo rád zašívá díry na kolenou, ale já to rozhodně nejsem. Opravování a zašívání patří k zero waste stylu života a myslím, že má velký smysl. Během posledního roku záplatuji prodřená kolena novým stylem a velmi se mi to osvědčilo. Malou dírku na koleni většinou nestačí jen zašít, protože látka už bývá oslabená všude kolem a tak se roztrhne velmi rychle vedle první díry. Osvědčilo se mi našívat na kolena velké záplaty, které překryjí celou oslabenou oblast, takže ve výsledku si dám se zašívám práci jen jednou.

Netrvá to tak dlouho, jak by se mohlo zdát. Někdy zabere víc času najít všechno potřebné než samotné šití.

Co tedy budeme potřebovat?

- kus oblečení s dírou :-)
- látku na záplatu
- špendlíky
- nůžky (nejlépe jedny na papír a jedny na látku)
- jehlu a nit
- tvrdý papír

Z papíru si vystřihneme tvar, jaký má mít hotová záplata. Velikost vystřiženého tvaru rovná se velikost hotové záplaty. Já používám takový kulatý obdélník, ale dobře funguje i srdíčko.

 Papír přišpendlíme na látku a vystřihneme z látky ten samý tvar jen s přídavky na švy, které jsou asi 1.5 cm.

Šablonu dáme bokem. Celou záplatu prošijeme po obvodu předním stehem. Uzlík je dobré mít z líce látky. Po obšití nijak nezapošíváme.

Šablonu položíme na rub záplaty, zatáhneme za jehlu a nit a přídavky na švy pěkně stáhneme kolem šablony. Zapošijeme. Můžeme přežehlit.

Takhle to vypadá z líce. Pěkný kulatý lichoběžník.

Záplatu i s papírem uvnitř našpendlíme přes díru. Kdo žehlil, tak může papír vyndat.

V ruce přišijeme záplatu na místo. Papír nazaponeme v půlce přišívání vyndat. Používám velmi jednoduchý steh pro aplikování, který není skoro vidět. Youtube návod najdete třeba tady. Šiji dvojitou nití, jednak mi to tak jde lépe, jednak je to pevnější.

Hotové záplaty. Každá má trochu jiný tvar, ale při nošení se to ztratí. Jáík poslední dobou nic jiného než tyhle rifle nosit nehce. 

Z rubu. Je vidět, že původní díru jsem nijak nezašívala, prostě jsem ji jen překryla.

Metodu používám i na tepláky a legínky. Je potřeba si dát pozor a šít volně.

Osvědčilo se mi mít jednu krabičku se látkami vhodnými na záplaty (většinou odstřižené nohavice z kalhot a nový černý úplet na záplatování černých legín, které se u nás nosí nejvíc), s papírem vhodným na šablony a hotovými šablonami. Když se pak sejde víc kousků na zašití, stačí po ní šáhnout a ne jak posledně, když jsem si nachystala látku s leopardy a pak ji čtvrt hodiny zoufale hledala po celém bytě, až jsem to vzdala a rozhodla se návod nafotit na jiné látce a zašít Jáíkovi i to doposud neroztržené koleno.

Látka se nakonec našla :-)