Velikonoční pondělí doma

Fotky jsou úplně tragické, ale chci si sem pro sebe uložit čtyři typy, které možná využijeme i příští rok. Jsem na sebe vždy hrdá, když se mi podaří vytvořit výzdobu bez nutnosti kupovat něco nového. Letos jsme koupila jen tři tenké stužky a dvě krabičky bílých vajec. Zbytek dekorací a materiálu na tvoření jsem měla doma.

Bolivijský kožený bičík v roli pomlázky. Myslím, že mu to fakt sluší.

Velikonoční zajíčci z mazancového těsto. Jů nadšená, Jáík je považoval za hady a byl taky spokojený.

Obyčejný bavlněný ubrousek, stužka, vajíčko natvrdo, lihový fix a trochu achiote pasty na tvářičky. Kdybych nekupovala tu žlutou stuhu, použila bych obyčejný režný provázek.

Vajíčka jsem z nouze barvila v kurkumě a achiote pastě, kterou jsme si přivezli z Mexika. Obsahuje oreláník barvířský, který pastě dává krásnou oranžovo-růžovou barvu a jemnou chuť. Vajíčka chytla pěkně oranžově, až jsem byla překvapená. 

Velikoce v Beskydech trochu jinak

Saharský písek nedovolil sluníčku skoro vykouknout. 

Obvykle jezdíme na Velikonoce na chalupu do Beskyd. Jenže, jak děti rostou, mají na trávení Velikonoc vlastní názor, který chalupu sice zahrnuje, ale jedině s kamarády. My s mužem jsme zase toužili provětrat obytné auto před jarní sezónou. Dopadlo to tak, že jsme naším obytným autem dojeli ke kamarádům a užili si svátky s nimi. V neděli večer jsme už byli doma, já barvila vajíčka a pekla mazancové zajíčky. 

Fotil Jáík: "Mamíí, koukni obdivně na tátu." 

Barvení vajec po stoprvní

 

Pokaždé se mi do toho strašně nechce a pokaždé mne to chytne tak, že nevím, kdy přestat. Letos jsem zkoušela cibulové slupky, kurkumu, červené zelí a vařenou červenou řepu (to šedivé vajco). 

Jáík má rád tmavě zelenou. Té lze docílit tím, že vajíčko nabarvené na modro v červeném zelí ponoříme krátce do zásaditého roztoku prací sody. Studeně zelená je na světě. Návody na přírodní barvení najdete u Cuketky.

To, co vypadá jako klobouk obrovského hřibu praváku, je náš letošní mazanec. První kváskový podle Maškrtnice. Placatý ale náš. Kváskovým pečením si krátím dlouhé měsíce karantény už od té doby, co jsem v Bezobalu koupila sušený žitný kvásek na váhu. Postupně jsem si jej oživila a teď aspoň jednou týdně peču chleba z žitného a něco sladkého z pšeničného. K tomu občas nějaké vafle nebo lívance.

Co vy? Dali jste se na pečení už loni na jaře, nebo až letos, nebo si to necháváte na jindy?

Malý okruh na Velký pátek

Uvízli jsme v Praze, plánované Velikonoce na chalupě se nekonají. Jsme z toho smutní, co si budeme povídat. Dnes jsme odpočívali, poslední dva týdny byly náročné. Když jsme odpoledne konečně vyrazili do opět otevřeného Jeleního příkopu, tak už byl zavřený. Tak snad zítra.

Trdelník a točená zmrzlina v poloprázdné Nerudovce.

Objevili jsme novou stezku zvěří vyšlapanou, s novým výhledem na Hrad. Děti by chodily pořád dokola na to samé hřiště, ale občas je vytáhneme i jinam. Právě Petřín mám moc ráda, není to jen rozhledna, zrcadlové bludiště a lanovka. Je toho mnohem víc, aby se tam dal s dětmi strávit celý den. A ty výhledy k tomu.  

Třeba ten u Panny Marie z Exilu, ale o té jindy. 

Jeskyňka, oltářík v pískovcových petřínských skalách na dohled od strahovských věží.

Kalhoty ušité babičkou slaví úspěch.

Lenoch se nejdřív strhá ...

... říkává můj tatínek a přesně mne tím vystihuje. Než abych šla pro něco dvakrát, raději si toho naložím tolik, že to neunesu, popadá mi to a stejně ve výsledku musím jít ještě jednou (a někdy se to i rozbije, rozkutálí či zašpiní). Při psaní blogu to mám stejně. Do jednoho článku narvat, co nejvíc věcí a do jedné fotky jakbysmet. Takže tady prosím můžete vidět nosítka nachystaná do balíčku, který míří do kamenného obchůdku Český koutek v Olomouci. K tomu naši velikonoční výzdobu na větvi, kytičku, co po roce strádání vykvetla a staronový lustr.




Vajíčka by to chtělo nějak nabarvit či aspoň popsat lihovým fixem, ale jsem ráda, že jsem mezi vybalováním z hor a balením na chalupu stihla aspoň tento počin.

Rýmovník kořenící na Rostlinnou štafetu v Zahradě na niti. Chystáte se někdo?

Loni jsem byla na návštěvě v jednom krásně zrekonstruovaném bytě. Nově lakované parkety, krásná dlažba v retro stylu, repasované dveře a okna a hlavně zajímavé lustry. Moc se mi tam líbilo a rozhodla jsem se, že se tím inspiruji. Jen lustry jsme nechtěla kupovat nové, ale nějaké z druhé ruky. Nejlépe české výroby. Jako první pořídila bruselský šiškový talíř k dětem do pokoje.

Tento jednoduchý lustr zachránila moje maminka, když se u nich v práci měnilo osvětlení na modernější. Dlouho pak ležel u našich doma v kumbále a čekal až přijde jeho čas. Ten nastal, když jsme do nového bytu potřebovali nějaké retro svítidlo nad jídelní stůl. Stínidlo je zvenčí pomosazněné, zevnitř bílé. Stačilo objet asi pět hobby marketů (nekecám), koupit textilní kabel v barvě slonoviny a mohli jsme lustr zavěsit.

Výrobní družstvo NAPAKO. Oujé. Radost až na kost.

Takhle uklizeno bylo jen kvůli fotce :-) 

Velikonoce na chalupě

Odjeli jsme z Prahy, kde už pomalu začínalo jaro, do Beskyd, kde se zima vzdávala své vlády velmi pomalu.

 
Chalupu bylo potřeba po dlouhé zimě pořádně vyvětrat a deku také.

A tak jsme obědvali v zimních bundách a čepicích, i když v kamnech už se topilo. 

Talíř zdobený podle tohoto návodu. Narcicsky od pražských Vietnamců, zbytek padal na chalupě ze stromů sám od sebe (i ten mech).

 
V noci na neděli a i na pondělí nasněžilo.

Přírodní barvení vajíček. Červené zelí a kari koření, jehož hlavní sloužkou je kurkuma.

Jáíkovi se nechtělo čekat do pondělí až nás "pomlaská" a jedno vajíčko slupnul už v neděli.

 

Okna slouží jako pokojíčky pro hadrové panenky i pro panenky z masa a kostí.

Postupné "tunění" velikonočního aranžmá. 

 Nakonec jsme narcisky zasadili pod studánkou.

 

Přijeli z námi přátelé a na dvě noci a jeden den jsme si vyměnili děti - kus za kus. Ten klid a pohoda, když si děti spolu hrají místo toho, aby se hádaly, praly a ječely sebe. Ocenily jsme to obě rodiny a myslím, že i všechny čtyři zúčastněné holčičky si to užily. Aspoň ty mladší, které byly s námi, rozhodně ano.

Ocelová brčka tahám všude s sebou.

Na chalupě je krásně v každém počasí.

Velikonoce na chalupě - modrá

Modrobílé proužky jsme si nezávisle na sobě oblekli celá rodina. 

Jáík řídící.

 Vajíčka barvená v červeném zelí.  Stačilo zelí nakrájet, zalít studenou vodou, přidat syrová vajíčka, přivést k varu, 8 minut povařit, odstavit a čekat, čekat, čekat než barva chytne.

Barva po první hodině byla úplně světlounká.


Ale stačilo vydržet ještě pár hodin a vajíčka se krásně vybarvila.

Jedno mi chytlo do zelena.

 Jů už dlouho toužila po modrotiskové sukýnce.

Kubík po ní zatoužil, hned jak si ji holky oblékly.