Velikonoční pondělí doma

Fotky jsou úplně tragické, ale chci si sem pro sebe uložit čtyři typy, které možná využijeme i příští rok. Jsem na sebe vždy hrdá, když se mi podaří vytvořit výzdobu bez nutnosti kupovat něco nového. Letos jsme koupila jen tři tenké stužky a dvě krabičky bílých vajec. Zbytek dekorací a materiálu na tvoření jsem měla doma.

Bolivijský kožený bičík v roli pomlázky. Myslím, že mu to fakt sluší.

Velikonoční zajíčci z mazancového těsto. Jů nadšená, Jáík je považoval za hady a byl taky spokojený.

Obyčejný bavlněný ubrousek, stužka, vajíčko natvrdo, lihový fix a trochu achiote pasty na tvářičky. Kdybych nekupovala tu žlutou stuhu, použila bych obyčejný režný provázek.

Vajíčka jsem z nouze barvila v kurkumě a achiote pastě, kterou jsme si přivezli z Mexika. Obsahuje oreláník barvířský, který pastě dává krásnou oranžovo-růžovou barvu a jemnou chuť. Vajíčka chytla pěkně oranžově, až jsem byla překvapená. 

Barvení vajec po stoprvní

 

Pokaždé se mi do toho strašně nechce a pokaždé mne to chytne tak, že nevím, kdy přestat. Letos jsem zkoušela cibulové slupky, kurkumu, červené zelí a vařenou červenou řepu (to šedivé vajco). 

Jáík má rád tmavě zelenou. Té lze docílit tím, že vajíčko nabarvené na modro v červeném zelí ponoříme krátce do zásaditého roztoku prací sody. Studeně zelená je na světě. Návody na přírodní barvení najdete u Cuketky.

To, co vypadá jako klobouk obrovského hřibu praváku, je náš letošní mazanec. První kváskový podle Maškrtnice. Placatý ale náš. Kváskovým pečením si krátím dlouhé měsíce karantény už od té doby, co jsem v Bezobalu koupila sušený žitný kvásek na váhu. Postupně jsem si jej oživila a teď aspoň jednou týdně peču chleba z žitného a něco sladkého z pšeničného. K tomu občas nějaké vafle nebo lívance.

Co vy? Dali jste se na pečení už loni na jaře, nebo až letos, nebo si to necháváte na jindy?

Víkend pro sebe sama

Vytoužený víkend, kdy jsem byla sama bez dětí doma. Jako vždy jsem myslela, kolik toho neudělám, ale nakonec jsem se od páteční večera do nedělního odpoledne věnovala jen barvení indigem a příslušnému šití.

Batikování mám ráda od mládí a i tentokrát to byla skvělá terapie. Nafotila jsem i pár fotek na návod a hlavně nějaké příklady vyvazování pro vaši inspiraci. Ale to až příště. Teď se chci pochlubit naším novým povlečením (foto na konci). Látku na peřiny jsem obarvila ještě o prázdninách a povlečení jsem ušila po večerech. Teď o víkendu jsem barvila polštáře.

Jak jsem postupovala? Koupila jsem levně krásný bavlněný satén s vytkávaným proužkem. Nebyla jsem si jistá, jak se mi barvení povede a nechtěla jsem investovat zbytečně moc peněz. Zároveň jsem nechtěla kupovat nějaké starší bílé povlečení - jednak by nebylo pro nás dost dlouhé (potřebujeme prodlouženou délku), druhak by se to barvilo ještě hůř, protože místy by byly při barvení čtyři vrstvy látky a probarvení by bylo nepravidelné.

Látku, která byla dodána v různě velkých kusech, jsem rozstříhala na střihové díly - vždy dva na potah na peřinu, dva na každý polštář. Čím menší kus látky, tím lépe se s ním zachází a je snažší docílit pravidelného výsledku. 

Na chalupu jsem přivezla nastříhané i menší kousky látky, na kterých si děti zkoušely různé techniky. Naše Jó vyzkoušela arashi shibori - barvení na tyči - v našem případě na sklenici od okurek. Už předem jsem měla tento vzor vybraný, ale její výsledek mne v rozhodnutí ještě utvrdil.

Vzhledem k tomu, že jsem měla opravdu velké kusy látek (140 cm x 230 cm), tak jsem látku nemotala na tyč ale na patnácti litrový plastový kbelík. Nic lepšího po ruce nebylo. Látku jsem na kbelík motala, jak to šlo. Ke konci už spíš nešlo.

Na fotkách je vidět nepravidelnost vzorování a vytkávaný proužek. Ten dodává látce zvláštní hloubku. Raději bych látku bez tkaného vzoru, ale nebyla zrovna k dispozici a já ji potřebovala mít koupenou už před odjezdem na chalupu.

O nějaké pravidelnosti vzoru nelze moc mluvit, také jsem málo utahovala a látka je hodně modrá. Musím, ale říct, že přesně takové se mi to líbí. Je to uklidňující a to jsem chtěla. Fotku s kbelíkem nemám :-(

Velké i malé polštáře jsem už barvila doma na velké sklenici. Ty největší jsem chtěla mít stejné jako povlečení na peřiny, takže jsem musela motat nepravidelně a hůř utahovat. Střední polštáře měly být světlejší a kontrastnější. 

A tady je celý komplet. Moje radost až na kost. Naše ložnice je barevně neutrální (až na mátově zelenou skříň, poházené oblečení a můj šicí koutek), takže trochu té indigové divočiny snese. 

Dobrou noc a spěte jako když Vás do vody hodí!

Chalupa léto 2019 - V - shibori

Vyzkoušet si barvení pravým indigem jsem chtěla už dávno, ale rozhoupala jsem se až díky článku od Aničky. Návod najdete třeba tady.

Koupila jsem předredukované indigo, nachystala hromadu bílých látek, plátěných nákupních tašek a zábava mohla začít. Vyzkoušet si to na chalupě bylo přímo ideální. Vodu jsme nosili od studánky, pracovali venku a nemuseli řešit žádné nechtěné šmouhy.

Na barvení indigem je doslova kouzelné to, že nabarvená látka je prvně zelená, teprve na vzduchu zmodrá díky oxidaci kyslíkem.

Arashi shibori - barvení na sklenici od okurek :-)

 Kromě barvení děti bavilo koukat na schnoucí výrobky a vybírat ty nejhezčí.

Reklamní plátěné tašky.

Látky, z nichž už máme povlečení. 

Jedna tašku děti omylem prostřihly, tak jsem ji zalátala technikou sashiko. Japonec na druhou :-)

Krásný víkend ! 

Jako v mořské hlubině

Náročný týden za námi. Ještě náročnější před námi.

Odpočinkový víkend všem!

Pro moji babičku ...

.. která si stěžovala, že na blogu není dlouho nic nového a že se nemá, čím těšit. Omlouvám se, ale byla jsem nemocná a pak jsem se z toho pár dní vzpamatovávala. Takže aspoň pár fotek z dnešního barvení vajec. Inspirace zde. Barvy divoké, jiné tu v obchodě neměli. Příští rok bych chtěla zkusit barvení červeným zelím nebo jinými přírodními barvivy. Každý rok se mi do toho barvení táák nechce a pokaždé je to nakonec moc fajn zábava, která se zvrhne v experimentování.

Duhové narozeniny

Všechno nejlepší !!! Velká společná oslava se bude konat až v neděli. Dnes jsem jen prostě nutně potřebovala vyzkoušet nové duhové praporky a recept na dort, takže se konala jen aspoň pidioslavička s pididortem. Praporky jsou šité podle mého návodu, vsazené do "rovného" proužku. Šablony na písmenka jsem získala takhle: ve wordu jsem napsala chtěná slova chtěnou velikostí (font Gill Sans Ultra Bold, velikost 200)a pak je vytiskla. 

Dort ladil s praporky. Těsto jsem pekla podle receptu na dort Princezna v dortové formě o průměru 12 cm, kterou Jů dostala od babičky. Duhových barviček jsem docílila barvením potravinářskými barvami. Jsou to obyčejné práškové koupené v retro drogerii na Orlí. Fialovou jsem asi zapomněla koupit, ale namíchala jsem ji z růžové a modré. Modré barvivo bohužel destabilizovala bílkovou pěnu, takže modrý a fialový plát jsou trochu tenčí než ostatní.

Dort po rozkrojení. Uznávám, že zavání chemií. Ale když já miluju duhové barvy a barvení. Ještě budu trochu experimentovat na dortu pro Jů a pak už toho nechám. I když asi ne úplně, protože na blogu Chez Lucie jsou recepty na barevné "macarons", které bych chtěla jednou vyzkoušet. Nejdřív je asi půjdu vyzkoušet do bistra Franz.

 Jů dort ani neochutnala. Jen ten krém, kterého jsem připravila na dva další dorty.

Propadla jsem své staré vášni

Už v tom zase lítám. Ve svých gymnaziálních letech jsem strávila hodiny batikováním starých triček a laboratorních kalhot po babičce. Dnes jsem barvila vlnu na vlňáčky pro miminko. Barvila jsem 100% merino vlnu. K barvení jsem použila potravinářské barvy, které mi zbyly z výroby Justýnčina narozeninového dortu, a barvy na vajíčka, které mi tu ležely už 7 let nevyužité. Chtěla jsem docílit velmi jemného zabarvení s velkým podílem původní barvy (inspirací mi byly tyhle fotky), ale kapku jsem to přehnala jak s množstvím barvy, tak s jejich sytostí.

Více informací příště. Jdu spát a nemůžu se dočkat až ta přadena uschnou a já se budu moct pustit do pletení (nejdřív ale musím ještě doháčkovat jednu čepičku pro miminko).