22.4.18

Vyšíváme steh za stehem


Měl to být po dlouhé době konečně jeden celý víkend v Praze. Takový ten víkend, kdy doma pořádně poklidíte, uložíte zimní věci do sklepa a zasadíte kytky do truhlíků. Jenže Jáík toho času odložený v Brně u babičky a dědečka onemocněl a bylo potřeba pro něj dojet a nechat se spolu s druhou babičkou odvézt druhým dědečkem do Prahy.


Na cestu do Brna jsem si vzala vyšívání, protože je z ručních prací nejskladnější, ale zmocnila se ho Jó.



Srdíčko vyšila předními stehy Jó. Já se učila stonkový steh a malování jehlou.

  

Taky tu krásnou knížku Steh-by-steh od Evy Adamcové máte už od zimy doma? Vyšíváte?

Závěsy do ložnice


Šest metrů té nejkrásnější režné látky čekalo až na ně budu mít čas. Až budu mít někdy za světla ničím nerušené dvě hodinky.




Ježišmarjá, vydralo se mi z úst, když jsem poprvé vešla do ložnice, kde závěsy čerstvě visely. Byl to šok, jak jim to tam slušelo, ačkoliv jsou hned vedle mého šicího skladiště. Jsem tak ráda, že jsem se odhodlala drahou látku koupit a závěsy ušít, i když tu třeba budeme bydlet už jen rok. Mám po krk všech těch provizorních řešení posledních devíti let, kdy jsme na jedné adrese vydrželi v průměru dva roky a já si říkala, že nemá cenu to řešit nebo řešení odkládala na později.


Odstřižek látky. V týdnu chci vybrat ten správný odstín barvy na skříň. Další krok k zařízené ložnici.

17.4.18

Přírůstky do sbírky


Mistička od Adolfa Matury. Budou v ní šicí drobnosti.



Tyrkysová varianta Schrotterova návrhu z roku 1955.

16.4.18

Pro poklady

Další víkend v trapu. Už z těch víkendů mimo domov začínám být unavená a domácnost také trpí, ale medvědí česnek za pár dní vykvete a byla by škoda si ho nechat ujít, když nám loni a vlastně i letos tak chutnal. Vyrazili jsme pro něj k mojí babičce na jižní Moravu a natrhali ho víc než dost.




Řízečky k obědu i večeři. Babičko děkujeme. Jsi POKLAD.



Nejeli jsme jen pro česnek, ale také pro jeden poklad z půdy. Pro starou skříň na moje šicí potřeby.



Noviny ze dna skříně. Rudé právo 17.8.1979.


Ta skleněná dóza bez víka by byla skvělá na nějaké dekorace.


Můj poklad na střeše. Ptala jsem se muže: "Líbí se ti?" Odpověděl: "Hmmmm..." . Ale to mu naštěstí nebrálo ji se mnou snést po točitých schodech, vyzvihnout ji na střechu auta (občas je výhoda být vysoká) a odvést do Brna.


Poklad zezadu. :-) Čeká ho odstranění staré barvy a natření. Původně jsem skříň chtěla nechat přírodní, dřevěnou, jen ji napustit lněným olejem,  ale nakonec bude barevná.

12.4.18

Dvě zahrady jednou ranou

Člověk by neřekl kolik legrace se dá užít v tak formální zahradě jako je ta Valdštějnská.



Já se pokaždé usmívám té drobné výčitce na všech cedulkách, kterými jsou označeny bronzové sochy. Viděl jste někdo originály?

 

Samotné sochy při jedné náštěvě Jáíka doslova fascinovaly a prohlíželi jsme si je pořád dokola. Tentokrát ho víc bavilo zacpávat trysky u fontány.



Holky lovily penízky z fontány. Normálně bych jim to nedovolila, ale úplně mne dostala ta jejich jinak tolik vzácná spolupráce.


Drž mi vlasy!


Úlovek. Doslova.



Když fotí Jó.


Když fotí Jů.


Když pózují. Každý po svém.  Na magnolii se stála fronta.




Magnolie kvetou i v nedalekých Vojanových sadech. A nejen ony, ale i ovocné stromy. Měkký zelený trávník láká k pikniku. Je to můj nejmilejší pražský park, který dřív býval opuštěný, ale už ho lidé objevili.


Pávů je tam víc než ve Valdštějské zahradě. 


Točená zmrzka na zastávce, protože až do Angelata jsme to nezvládli, a horký jarní den po ní přímo volal.

Duha z váz





Duha na polici a zbytek sbírky v krabici. Banánovka forever. Papírové děliče jsou z IKEA od skleniček, velikostně tak akorát.

9.4.18

Pikniková deka ze zbytků VI


Prošití dokončeno, lem přišit. Ještě mne čeká ruční přišívání lemu, ale to počká až na delší cestu autem.

Testuji jak pikniková deka vypadá na posteli. Chtěla bych ušít deku/přehoz přes naši postel a potřebuji určit, jak velká by měla být, kolik by měla přesahovat po stranách postele a jestli je nutné, aby sehala až k čelu. Podrobný návod na určení velikosti najdete tady, ale ty přesahy přes kraj postele je potřeba vidět naživo. A stále váhám.

8.4.18

Pikniková deka ze zbytků V

Konečně jsem se dostala k prošívání. Čekala jsem až budu mít dopoledne sama pro sebe, protože zatímco prošívat se dá po chvilkách na takovouto akci je potřeba vyklidit půl obýváku a těžko s přerušuje. Jen samotné sestavení sendviče (látka na zadní stranu, vatelín, top quilt) mi zabralo přes dvě hodiny. 


Původně jsem chtěla zadní stranu sešít z větších zbytků látek, ale pořád se mi to nezdálo, protože přední strana je hodně strakatá a nejednotná zadní strana by nevypadala nejlépe. Pak jsem narazila na tuhle drobnou kostku v jednom charitativních obchůdku. Látka byla úplně nová, kvalitní a poctivá a podle prvotního odhadu jí byly 3 metry v šíři 140. Neváhala jsem ani chvíli a zaplatila 210 Kč. Doma jsem neměla čas si ji změřit a musela běžet s dětmi na kroužek, takže jsem strávila dvě hodiny přepočítáváním, jestli mi dané množství vystačí na zadní stranu nějaké velké deky. Nakonec jsem si spočítala celkovou plochu látky v metrech čtverečních (3.0*1.4) a porovnala ji s velikostí deky (2.2*2.2). S velkým zklamáním jsem dospěla k tomu, že koupené množství mi prostě nevystačí. Po návratu domů, jsem chtěla látku hned strčit do pračky a přitom jsem si všimla, že jí nejsou tři metry, ale jednou tolik. V tu chvíli chvíli mi bylo jasné, že o zadní straně piknikové deky je rozhodnuto.


Na lem jsem vybrala pravý modrotisk ulovený na sbazaru před nějakou dobou.


Tři čtvrtiny deky jsou prošité a dnes večer se pustím do zbylé čtvrtiny. 


Mám radost z toho, jak to kostičce s barevným šílenstvím ladí. 


Pikniková sezóna už začala, tak vzhůru ke stroji!

6.4.18

Rostlinná štafeta č.4

Rostlinná štafeta je akce, kterou pořádá Lenka z Zahrady na niti. V určený čas můžete  přinést nějakou pokojovku, semínka nebo jen řízky rostlinky a položit je na připravený stůl na chodníku, odkud si je může kdokoliv jiný vzít domů.  Více o štafetě se dozvíte přímo na Lenčiných stránkách. Myslím, že všichni jsme doufali, že se nám podaří ukořistit jedno z pilejích miminek, abychom své domovy obohatili o tuto trendy rostlinku, bez které žádný byt zařízený ve skadinávském stylu nebudu nikdy dost skandinávský. Více o pilei - královně rostlinných štafet si můžete přečíst zde (opravdu doporučuji, Lenka píše zajímavé a podrobné články).



Na akci jsem se nachystala měsíc dopředu tím, že jsem dala zakořenit řízky rýmovníku, kterému se u nás dobře daří. Den před dnen D jsem je zasadila a pak si všechno málem rozmyslela, protože bylo tak krásně, že se mi nechtělo tahat děti do města. Ale důvod se vždycky najde a my jsme museli jít koupit jarní boty a navíc Jó nutně potřebovala tričko s převracecím obrázkem. Vyřídili jsme potřebné, zvládli několik záchvatků a došli k obchůdku, kde bylo pěkně plno. Nebyly by to ale moje děti, kdyby se neprodraly úplně dopředu, nezačaly se v rostlinkách přehrabovat a k tomu se všechny tři pěkně nahlas a zároveň vyptávat. Jů byla najednou hrozně líto, že tam necháváme tak krásnou kytičku. Snažila jsem se jí potichu vysvětlit, že do mám ještě jeden řízek, který brzy zakoření. Jenže Jáík uslyšel jen ten řízek a jak byl hladový, tak na celou Školní ulici zaječel: " Já chci taky řízek.". Prostě Jáík.


Nakonec jsme ukořistili lísteček africké fialky, větvičku velikonočně-vánočního kaktusu a téměř odkvetlý hyacint s ručně malovanou cedulkou, který jsme se zasadíme u nás na zahradě. Se svými úlovky jsme seběhli dolů na zastávku, v pekařství jsem dětem koupila každému kousek pečiva, abych jim aspoň za chvíli ucpala pusinky. Nasedli jsme do tramvaje, přejeli o dvě zastávky dál, vysedli a v tom jsme si všimla, že Jů nemá ten krásný hyacint. Takže zase dvě zastávky zpět, přejít rušnou Vodičkovu ulici, Jů rovnou sama běžela do pekařství, předběhla celou frontu a zeptala na se hyacint (v tom ji děsně obdivuji, vůbec se nestydí zeptat). Že se našel je vidět z fotek. Kvůli tomu obrázku to stálo za to.

Kdo dočetl až sem, má u mě jeden řízek (rýmovníku pochopitelně :-).