Rituály štastné rodiny

Letos na začátku ledna mi najednou z ničeho nic přišlo na instagramu několik zpráv od mladých maminek, které měly zájem o koupi nosítka. Vždy jsem na zprávy rychle odpověděla a nijak dál to neřešila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Po chvíli zkoumání, čím to může být, jsem si všimla, že mne další mladá maminka uvedla ve stories u fotky své dcery s nosítkem. Tato drovná žena, měla v té době asi 5 tisíc sledujících, tipuji, že převážně dalších mladých maminek. Bylo to mé první a poslední setkání s účinky toho, když vaše výrobky doporučí nějaký influencer. Nemohu říct, že by to bylo nepříjemné. Dovolím si citovat :

"Jo a nositko? Nejlepsi darek pod sluncem. Od te doby, co ho rano dostala, ho sundala asi jen na pul hodiny🤍."

Postupně jsem Ester Bezděk, která v té době čekala třetí miminko, začala sledovat, protože se mi líbily její texty i fotky. Takže když pak na hithitu požádala o podporu pro vydání své knihy, přispěla jsem a jeden výtisk si předplatila. 

Kniha mi přišla minulý týden a je opravdu nádherná. Spousta krásných fotek, milých textů, doplněných o recepty a návody na tvoření s dětmi. Já už mám tohle období raného maminkovství za sebou, ale myslím si, že době, kdy jsem měla jedno nebo dvě děti a rodinné tradice teprve utvářela bych takovou knihu ocenila. Svůj výtisk věnuji jako dárek jedné čerstvé mamince v naší rodině. Vy si ji můžete koupit přímo u Ester v e-shopu nebo na listopadovém mini festivalu, kde bude mít ester autogramiádu. V běžných knihkupectvích kniha nebude dostupná. 

Kdo nepekl perníčky podle Kitchenette, ať napíše komentář :-)  Já vyzkoušela spoustu receptů, než jsem oklikou skončila u receptu mojí maminky, který je prostě mi jako jediný chutná tak nějak správně. 

Co vy? Jak jste hledali a nacházeli a pak zase opouštěli rituály vaší rodiny?

PS: Kdyby existovala nějaká podobně krásná kniha, jak přežít pubertu tří dětí, tak sem s ní. Tohle období se kvapem blíží a já cítím, jak mi docházejí síly a to jsme teprve na úplném začátku.

Balt VIII -

A to je konec přátelé. Už se tak těším na další výlet. 

Balt - VII - pečení v Omnii

Vracím k naší dovolené u Baltu. Tentokrát s tématem pečení v Omnia oven. Možná se vám to bude zdát divné, ale pečení "naostro" jsem se moc těšila. Vařit a péct na cestách je něco jiného než dělat to samé doma. Je to o dost náročnější - v obytném autě máte méně prostoru, omezený počet kusů nádobí, omezené zásoby a někdy i značně sníženou chuť něco takového vůbec podnikat, což o mně naštěstí pro mne i zbytek rodiny neplatí. 

Na to, až si vyzkouším Omnii u Baltu, jsem se vysloveně těšila. Zajímalo mne, jak bude pečení na propan-butanovém vařiči fungovat. Bohužel jsem byla zklamaná. Vařič v našem autě má nižší výkon než vařič u nás doma (což asi nikoho nepřekvapí), ale i než vařič na lodi. Všechno vaření a pečení tak trvá déle než jsem zvyklá. Moc příležitostí k pečení jsem bohužel neměla, ale vždy jsem pekla spíše na nižší výkon vařiče a to byla asi chyba. Příště zkusím péct nad silnějším plamenem.

Tady jsem pekla nějaké jednoduché kynuté housky, protože v mužstvu řádila střevní chřipka.

Pro zdravou část účastníků zájezdu jsem upekla sekanou. Ta se docela povedla, jen to chvíli trvalo. 

Doufám, že teď na podzim si ještě najdeme čas na krátký výlet a já zkusím péct silnějším plameni. Při posledních dvou výletech jsme testovali gril, který se naštěstí osvědčil hned napoprvé. 

Santoro nosítka

Nestává se mi to úplně často, že bych koupila novou látka na ušití deku. Poslední dobou se tomu snažím vyhýbat jako čert kříži a šiju především z odstřižků látek z jiných projektů, často právě nosítek. Tentokrát to však bylo naopak - před několika lety jsem koupila dvě krásné panelové látky, že z nich budou deky pro holky. Deka pro Jů už je dávno hotová (a stále nevyfocená), s dekou pro Jó jsem si to nakonec rozmyslela a koupila jiné panely, které ještě čekají až do nich střihnu. Ale abych se vymáčkla - výsledek je ten, že jsem ušila dvě nosítka z první panelové látky. Ono se totiž nestává často, že by panely měly tu správnou velikost pro hlavní část nosítka. Tyhle velikostně sednou jak poklice na hrnec a byla by škoda jich nevyužít. 

Ramenní popruhy jsou z látky ze stejné kolekce. Bederní pás je z jednobarevných látek, které jsem už měla nastříhané. Krásně to k sobě ladí a celkově jsou nosítka taková něžná a harmonická. Doufám, že se malým nosícím maminkám budou líbit.

Den archeologie v Nuselském pivovaru

Po prováleném sobotním dopoledni, jsme si dali výborný oběd a posilněni jsme vyrazili na stavbu Nuselského pivovaru, kde již od července probíhá archeologický průzkum. Můj muž nás o postupech průběžně, i když velmi spoře, informuje. Celé to začalo tím, že vedoucí týmu archeologů přišel na stavbu a povídá: "Pane inženýre, tak jsem si to trochu nastudoval a nepotěším Vás. Tady by mohl být pravěk." A měl pravdu. Jeho tým postupně odkryl dva hroby z doby bronzové a našel doklady osídlení z doby kamenné. Když pak naše Jó v průběhu prázdnin viděla po delší době tatínka, ptala se ho: "Tati, a našli jste v práci zase nějaké mrtvoly?"  Muž odpověděl: "To ne, ale našli jsme tajnou chodbu."

K samotným vykopávkám nás archeologové nepustili, ale měli pro nás připravené panely s fotografiemi a informacemi. 

Být přímo na místě vykopávek mělo přidanou hodnotu. Člověk si mohl některé předměty osahat - středověkou kostěnou brusli i střepy pravěké keramiky. Nejvíc mne zaujal tento hrnec, který archeologové vykopali během této soboty. Byl v zemi uložen dnem vzhůru a uvnitř byly kosti dvou vran. Vypadá to, že v něm někdo vařil vraní polévku (googlila jsem a na netu lze najít recept (v surovinách -  vrána .... 1 ks :-) ) Co mne ale zaujalo nejvíc, je to, jak je hrnec bílý - není to glazura, ale je vyrobený z bílé hlíny, v níž jsou drobounké kousky tmavého ostřiva. 

Hrnec a vraní kosti.

Zajímavé to bylo. 

 

Červánková deka - II

Pokračování příběhu téhle improvizační deky v červánkových barvách. Sendvič jsem dokončila těsně před odjezdem z chalupy. Cestou domů jsem jej ručně prošívala perlovkami dvou barev - královsky modrou a světle růžovou. Královsky modrou jsme použila v modrých a růžových částech, světle růžovou v růžových a žlutých. Kdybych na to měla odvahu, použila bych královsky modrou na celou deku.

Deka je zajímavá i na dotek - hebký samet se setkává s vroubkatým krepem a hladkým plátnem.

Poprvé jsem lem ušila z různobarevných látek, což je hezky na vidět na horní fotce. Obvykle používám na lem barevně kontrastní látku, která celou deku ohraničí a pomyslně zarámuje. Tentokrát jsem chtěla, aby se barevné přechody z deky promítly i do lemu. Kolem modrých částí je tak modrý lem, kolem růžových sytě růžový a kolem žlutých pudrově růžový.

Mám z ní velkou radost. Brzy bude na Fleru na prodej.

Designblok 21

 

Kdo nemá konfet plnou pračku, ten letos nebyl na Designbloku. Taky si vaše dítě odneslo (schválně) konfet plnou kapsu? 

Zkouška mrazem

Víkend s kamarády. V sobotu Designblok v Praze, noc a neděle na Vysočině u jejich chatičky. V noci byly minus 3°C. Topili jsme a spalo se nám krásně. Děti usnuly na letišti, my dva na palandách. 

Kam nedosáhne žebřík, dosáhne Bobek.

Krásný víkend to byl. 

Patchworkový JUSTBACKPACK

Jedny světlé vyšisované a jedny tmavé rifle. Jedna košile. Bavlněné popruhy, staromosazné zipy a tmavomodrá nit. Pár hodin práce.

Detail připomínající původní funkci látky na podšívku.

Uvnitř je jen jedna kapsa na zip. Zvenku žádná, aby nic nerušilo kouzlo patchworku.

Decentní zadní díl sešitý z několik kousků.

Na první pohled to není vidět, ale celý přední díl je prošitý stejně jako deka. Džínově modrou nití, aby to bylo co nejméně vidět, a přitom se látka sešitá z jednotlivých kousků zpevnila.

Batoh ušitý už na jaře, stejně tak nafocený, ale na blogu i na Fleru až teď. Typická Kotule.