Pletení posledních měsíců

Z klubíček koupených v říjnu vznikly dva svetry. 

Prvním z nich je velmi dobře známý Olga Sweater od PetiteKnit. Pletla jsem velikost M, tělo i rukávy mírně prodloužila tak, aby seděly mé postavě. Tělo jsem napoprvé upletla moc dlouhé a musela ho zkracovat, aby mi sedělo tak, jak má. 

Z kombinace indigově modré a křídové Limy od Dropsu jsem nadšená. Líbí se mi na ní, že není příliš kontrastní, působí jemněji než námořnická tmavě modrá s bílou. Baví mne jemně mohérový chloupek, který má Lima v odstínu křída. Indigová ani červená barva ten roztomilý chloupek nemají. Svetr je tak akorát hřejivý na současné zimy. Úplet není ani moc pevný, ani moc splývavý. 

Podle návodu se pletlo dobře. Nepovedlo se mi moc hezky nabrat očka na zadním sedle, ale tím, že je to vzadu na ramenou, tak mne to při pohledu do zrcadla nijak neruší. Co si o tom myslí ostatní je mi jedno :-)

Fotku svetru na postavě zatím nemám, i když ho nosím pravidelně. Opravdu dobře vypadá, když jeho pruhy vykukují vepředu z kabátu. Co mi nesedí je střih. Mám široká rovná ramena a teď jsem si vyzkoušela, že střihy se spadlými rameny (anglicky "drop shoulders") nejsou nic pro mne, protože dělají má ramena ještě širší. Budu se jim muset vyhýbat, což je docela oříšek, protože tento typ střihu je momentálně velmi moderní. Budu dávat přednost raglánovým rukávům nebo rukávům vsazovaným. Svetry s kulatými sedly taky nebudou pro mne, i když bývají opravdu krásně vyplétané. 

Druhým upleteným svetrem je Step-by-step sweater, který jsem pletla z příze Nepal od Drops. O tom bych chtěla napsat samostatný příspěvek někdy příště.

Třetím dopleteným svetrem je Eva Cardigan od PetiteKnit. Pletla jsem ho z červené příze Lima od Dropsu během služební cesty do Švýcarska, se kterou ho budu mít navždy spojený. Vznikal v autobuse cestou tam i zpět, večer na hotelu, ale také na dopoledních přednáškách. Sedla jsem si do zadní lavice a pletla jako divá, naštěstí jsme měli vytištěné podklady a nebylo potřeba si nic zapisovat. Dokončovala jsem ho u přátel v Rakousku a poslední očka upletla zpátky doma. 

Pletla jsem velikost M, opět jsem prodlužovala rukávy i tělo. Rukávy mi přišly zbytečně široké a tak jsem je zúžila více než bylo uvedeno v návodu (to je asi z části dáno i tím, že mi úplně nevycházel zkušební vzorek). 

Eva cardigan má poměrně klasický střih, rukávy působí jako vsazené a sedí mi hezky na ramenou. Pokud bych ho pletla ještě jednou (chtěla bych ještě tmavě šedou a možná i krémovou variantu), tak bych v ramenou pletla velikost M, tělo a rukávy podle velikosti S. Pokud tedy budu plést ze stejné příze. 

Svetru chybí knoflíky, protože sehnat klasické kabátové knoflíky v rohovinovém designu je v Brně evidentně problém. Když už někde mají nějaké vhodné, tak mají jeden maximálně tři. Víc ne a objednat je není možné.  Na svetr jsou potřeba čtyři. 

Tento týden pracuji na úpravách svetýrku So Faded od Andrey Mowry. Svetřík vznikal v době, kdy jsme žili v Praze a já jej pletla  jen ve vlaku cestou do práce a z práce. Pracovala jsem na částečný úvazek a tak je jasné, že trvalo velmi dlouho, než jsem jej dokončila. Jestli se mi to podařilo dobře dohledat, tak je upletený z příze Mechita od firmy Malabrigo. Použila jsem jedno přadýnko fialovo-modré barvy, jedno studeně zelené a dvě v melírových odstínech. Ta melírovaná přadýnka měla stejný název, ale jedná se nejspíš o jinou šarži, protože každé z nich vypadalo jinak a jinak vypadají i upletená. Na svetřík So Faded je to jak dělané, jinak by to ale byl poměrně problém. 

Svetřík jsem tehdy upletla dlouhý tak, jak měl být tj. do půlky boků. Jenže tahle délka mi neseděla, zvláště pak v kombinaci s tím, že střih je přiléhavý. Důsledkem toho bylo, že jsem ho nenosila, jen ležel ve skříni a vzala jsem ho na sebe tak jednou za rok. Rozhodla jsem se tedy upárat několik spodních centimetrů a svetřík zkrátit tak, abych se v něm cítila dobře. Pletu zase cestou do práce a z práce, zase to trvá nekonečně dlouho, ale už se těším až ho budu nosit a rovnou plánuji další verzi svetříku. Méně obepínající postavu a z jednobarevné příze nebo s jemnými proužky. Kdybyste měli typ na kvalitní merino přízi síly fingering sem s ní. 

Tenhle zkušební vzorek ukazuje, že i já se podlehla trendu mohérových přípletů. K Limě od Dropsu jsem přikoupila klubíčka Kid-Silk ve stejné barvě a chystám se plést jednoduchý copánkový svetr Dornie sweater od Rebeccy Clow. Toužím po copánkovém svetru, ale cítím , že momentálně nemám kapacitu na žádný složitý vzor. Proto Dornie. Je plný copánků, ale jsou to copánky jednoho druhu. Pletu především v MHD a potřebuji něco snadného, co nevyžaduje příliš velké soustředění. Už na zkušebním vzorku jsem si vyzkoušela, že si budu muset hlídat, abych pokaždé nabrala obě dvě příze a že mi bude dělat problém počítání řad mezi přetáčením copánků. 

Ať vám pletení (či cokoliv jiného) dělá radost! Eva

Zmatená šachovnice - 1

Ponořila jsem se do plastové krabice s odstřižky a vytáhla všechny tmavě modré, hnědé, řežné a béžové. Bude z nich deka inspirovaná dekami od Late Summer Flowers. tak moc bych chtěla ušít svou vlastní indigem barvenou kopii té originální, ale nemůžu se už dvě léta dostat k vlastnímu barvení. Takže, když jsem přemýšlela na tím, jak zpracovat ale aspoň část odstřižků do deky napadlo mne použít nepravidelný šachovnicový vzor a v kombinaci s odstřižky nikoliv s jednobarevnou/batikovanou látkou. Výsledek bude poněkud divočejší.

Jako neutrální látku používám lněné prostěradlo koupené jako nové z druhé ruky. Jedná se o kvalitní "socialistické" prostěradlo od výrobce Tatralan nebo Moravolen. Zatím mám ušito jen pár bloků z obdélníkových šachovnicových dílků. Ty jsem měla nařezané už několik let na deku, kterou jsem začala šít, ale nelíbila se mi natolik, že jsem v šití nepokračovala. K tomu jsem ušila dva bloky ze čtverečků o velikosti 5x5 cm, výsledná velikost je tedy cca. 3x3 cm. Na horní fotce vidíte směs obou druhů bloků, na dolním jen ty ušité obdélníčků.

 Líbí se mi obě varianty. Spodní by byla jednoznačně jednodušší na ušití, ale asi půjdu do té složitější varianty s různými velikostmi čtverečků a obdélníků. Myslím, že tak mne bude šití víc bavit a bude mne i víc bavit se na deku koukat, až bude hotová.

Deka z chalupy

Ze silvestrovského pobytu na chalupě jsem dovezla tuhle patchworkovou deku. Šila a postupně prošívala jsem ji v letech 2015-2017. Od té doby slouží na chalupě v hlavní místnosti jako přehoz přes postel, který skryje prostěradlo, na kterém v noci spíme. Peru ji jen výjimečně, ale tentokrát už nastal čas. Naložila jsem ji na noc do vany s trochou prací sody, aby se odmočila nejhorší špína. Poté jsem ji vyprala na jemný program v pračce a ušila na jemný program  sušičce. 

Než se vrátí zpátky na chalupu, poslouží jako přehoz přes naši postel v ložnici. Každý den se kochám hrou světel a stínů na hustém ručním prošití. Žádnou jinou deku jsem takto hustě ručně neprošívala, ale asi to budu muset zopakovat, protože se mi to tak moc líbí. Deka tím pracným ručním prostehováním získala úplně jinou dimenzi. Už jsem měla dokonce jednu hodně prošívanou vymyšlenou, ale k jejímu ušití jsem se nedostala. Teď cítím, že ten nápad bude potřeba oprášit, protože jak samotné ruční prošívání, tak kochání se výsledným dílem mi přináší velikou radost.

Magnificent Mystery Quilt - 5 - Pátý šicí úkol

 

Tohle byla rychlovka. Příště nás čeká návod na sešití celého top quiltu. Moc se na to těším. Jsem zvědavá, jestli budou jednotlivé menší bloky sestavené do větších tak, jak si myslím. Pokud ano, asi budu chtít něco lehce pozměnit. Taky jsem napnutá, jak bude celá deka vypadat, přece jen šiju z odstřižků a tak přemýšlím nad tím, jak to celé bude ladit.

Tempo šití mystery quiltů od Meadow mist designs mi vyhovuje. Je pomalé, necítím žádný tlak. Zkoušela jsem i jiné mystery či nemystery quilty, ale šít podle instrukcí každý týden je na mne prostě moc často. 

Blok "flying geese" mi moc nejde. Mám problém s přesností šití. Asi si budu muset na šití podle amerických návodů v palcích koupit pravítka v palcích, abych nemusela všechno pořád přepočítávat na centimetry. Řezání tak bude jednodušší, přesnější a celý proces rychlejší. Zároveň bude potřeba po 16 letech koupit i nová pravítka v centimetrech. Dvěma se odlomily rohy a jedno má jeden rožek ohlazený neustálým řezáním. 

Silvestr na chalupě

Vánoce doma, Silvestr na chalupě. Takhle se nám to posledních pár let osvědčilo a nemá cenu to měnit. Ze začátku nebyl sníh, jen mrzlo, 30.12. začala sněžit a na Nový rok bylo sněhu tak hezky akorát. Dost na to, aby zasypal krajinu, tak akorát na to, aby se ještě dalo chodit na výlety.

Na chalupě je fajn, že v dochozí vzdálenosti mají chatu blízcí přátelé a chalupu část širší rodiny, takže se můžeme navštěvovat. Děti už všechny ujdou velký kus cesty, díky pravidelným sportovním tréninkům mají dobrou fyzičku a tak konečně není problém vyrazit na delší výlet (12-15 km). Považuji to za velký úspěch po letech, kdy se jedno z dětí neustále sekalo, nechtělo jít dál a chtělo se nechat sežrat divou zvěří.  

Na chalupě se mi daří být většinu času offline. Hodit za hlavu všechen svět a užívat si čas tady a teď. Takové stažení se do sebe a jen k těm nejbližším. Prakticky vůbec jsem nevařila, jen jsem pletla svůj Step by step svetr a vedla obě dcery a jednu neteř při pletení toho jejich. Na pletení je kromě jiného skvělé, že je to společenská ruční práce. Můžete plést a při tom poslouchat, co si ostatní povídají a povídat si s nimi. To u šití na stroji nejde. Doufám, že holky pletení chytne a budou plést stejně jako já celý život. 

Návrat do běžného života byl pozvolný, pomohl volný víkend v Brně, kdy byl čas vše vybalit a přichystat se na zápřeh pracovních a školních dní.

Všechno nejlepší do nového roku 2026!

Velký návrat k pletení

 

V říjnu jsem nakoupila hromadu klubíček příze Lima od firmy Drops, protože bych chtěla doplnit svůj šatník o několik svetrů z kvalitních (doufám) materiálů. 

Pletení mi chybělo, ale v mém životě na něj poslední roky nebyl prostor. Teď, když jsem zaměstnaná na plný úvazek, skončila jsem se šitím na prodej a děti odrostly, tak se mi otevřel prostor na šití a pletení náročnějších projektů. Je to velká radost. 

Jeden svetr už mám hotový (ale ne nafocený). Těším se na pletení dalšího, ale vlezl mi do toho jiný pletací projekt, kterým strávím vánoční svátky.

Přeji vám krásné Vánoce s vašimi milými lidmi a koníčky a do Nového roku všechno nejlepší. 

Mějte se krásně,

Eva

Magnificent Mystery Quilt - 4 - Čtvrtý šicí úkol

 

Zadání nového úkolu jsme dostali ve čtvrtek a už v sobotu jsem měla úkol splněný. To se mi ještě nikdy nestalo. Nezdá se to, ale ušít šedesát takovýchto bloků zabere docela dost času. Tři dlouhé večery a jedno víkendové dopoledne. 

Snažím se věřit procesu, ale stejně mně neustále pronásledují pochybnosti, jestli se mi hotový quilt bude líbit. Věřím si, že ho zvládnu ušít, o tom nepochybuji, ale jestli s ním budu spokojená to nevím. Tím, jak šiju z odstřižků ze šití nosítek a ne z nových látek, tak barvy spolu neladí tolik, jak by mohly, kdybych látky koupila nové a dala si záležet s jejich vzájemným barevným propojením. Na druhou stranu toho šití z odstřižků mne zbavuje rozhodovacího procesu, které látky koupit, a ušetří spoustu peněz. Je to něco, za něco. 

U šití poslouchám podcast Opravdové zločiny a taky různé podcasty komentující průběh reality show Bachelor.  Pro mně je to první reality show (kromě Stardance), kterou jsem v životě sledovala. Všechny ostatní mne minuly. Ale loni jsme s mužem začali nějakým omylem koukat na Bachelera a začalo nás to bavit. Každý si v tom nacházíme to své. 

Co posloucháte vy? Sledujete Bachelora?

Rubínová Ruby vest

Říkala jsem si, že tuhle prošívanou vestičku budu mít hotovou za raz dva, ale spletla jsem se jako vždy. Ušít mi ji trvalo mnohem víc času. Celkově jsem na ní pracovala osm dní. Hodinku denně každý všední den a o víkendu trochu víc. 

Ruby vest je momentálně hodně v kurzu (kupovala jsem ji ZDE). Jedná se o jednoduchý střih, u kterého je možné zvolit ze dvou variant výstřihu (kulatý/hlubší véčkový), dvou délek (ztrácená/běžná) a dvou typů zapínání (knoflíky/ tkaničky). Šít je možné z hotové prošívané látky nebo ze dvou tkaných látek a vatelínu, které prošijete sami. Já jsem zvolila hlubší véčkový výstřih, zkrácenou délku a zapínání na tkaničky.

Poslední dobou se snažím, co nejvíc nakupovat z druhé ruky nejen oblečení, knihy a vybavení do domácnosti, ale i látky na šití . V případě vestičky jsem si vysnila jsem , že bude z červeného manšestru. Pátrala jsem tedy po internetových bazarech (Sbazar, Bazoš, Vinted) po manšestru nebo pracím kordu v červené barvě. Nějaký jsem našla, ale pak jsem si uvědomila dvě věci: 

1. manšestr kupovaný jako látka bývá spíše tužší a já na vestičku potřebovala měkkou látku. 

2. odstín červené bývá nic moc (buď moc do vínova, nebo naopak křiklavě červený). 

Napadlo mne hledat mezi pánskými manšestrovými košilemi a podařilo se mi na Vinted ulovit prakticky novou košili od značky Marco Polo - měkkou, hebkou a nádherně červenou. I s ochranou kupujícího a poštovným mne vyšla na dvě stovky. Na podšívku jsem použila bavlněné plátno, které jsem měla doma už roky a bylo koupené z druhé ruky. Vatelín jsem zvolila bavlněný - líbí se mi, jak jak měkce se vlní a taky doufám, že se při praní maličko srazí.

Omylem jsem  střihla o číslo větší velikost a pak se neustále divila, že je mi moc velká. Odstávala hlavně v průramcích a kolem boků. Obojí jsem si plně uvědomila, až když už jsem měla střihové díly prošité. Abych alespoň trochu zmenšila odstávání v průramcích, dala jsem si práci s tím, že jsem boční švy v horní části vypárala a sešila s většími přídavky na švy. Místo plánovaného nošení bez jakéhokoli zapínání, jsem později přidala knoflíky (na fotkách ještě nejsou). Také mi nedošlo, že u manšestru je potřeba dbát na směr vlákna. Přední díly mám střižené v jiném směru než zadní díl. U takhle jemného manšestru (pracího kordu) to naštěstí není až tak velký problém, ale v případě hrubších variant už by byla tahle chyba příliš vidět.

Celkově jsem s vestičkou spokojená. Líbí se mi její barva, sametová hebkost i hravost, kterou přidá obyčejné kombinaci džíny/rolák.

Magnificent Mystery Quilt - 3 - Druhý a třetí šicí úkol

 V druhé půlce listopadu jsem se vrhla na říjnový a listopadový úkol k ušití Magnificent Mystery Quilt. Šití mi zabralo mi to několik večerů. Čekala jsem, že to bude rychlejší, ale výsledek dle mého názoru stojí za tu večerní dřinu u šicího stroje a žehličky. 

Tyhle "irish chain units" jsem šila pěkně dlouho, částečně proto, že jsem ze začátku hodně párala. Musela jsem správně nastavit šířku přídavku, aby vše sedělo tak, jak má. Oranžová nepatří mezi moje oblíbené barvy, ale takhle na podzim a v kombinaci s přírodně zbarveným popelínem si mne získala. 

Small hour glass units ušité z odstřižků látek na nosítka. Vzorovaná látka je skoro u všech stejná, liší se barvou jednobarevné látky. Nejvíc bude těch růžových přesýpacích hodin.

Vůbec netuším, jestli to takhle nakonec budu seskládané i na dece, ale líbí se mi to. Možná všechno bude úplně jinak a to mne na téhle dece baví - to tajemno, postupné odhalování a pomalé tempo.

Plstěné ochrany

V obytném autě máme v horním šuplíku uskladněné servírovací nádobí. Smaltované hrnky, talíře a misky. Talíře i misky jsou stohovací, zabírají minimum místa, drží při sobě a nehrozí jejich poškození za jízdy. Hrníčků máme šest, pro každého jeden a jeden navíc na ohřívání mléka. V každém hrníčku je malá sklenička. Aby skleničky v hrníčcích neposkakovaly při každé jízdě, nedělali zbytečný hluk a nehrozilo jejich rozbití, vkládala jsem mezi hrníček a skleničku malý látkový ubrousek. Prakticky dostačující, esteticky hrůza. Měli jsme to tak celou dobu našeho cestování kolem světa, dva roky po návratu, ale tento víkend jsem se konečně odhodlala k akci a estetický problém vyřešila a trochu vylepšila i praktičnost.

Na fotce jsou plecháčky v šuplíku trochu vidět.

Na Vinted jsem koupila nikdy nepoužité chrániče pánve v malé velikosti a divokých barvách. V zásobách látek jsem vyhledala šedou vlněnou plst po babičce (Díky, babi, fakt díky za všechno.). Koupené chrániče jsem použila jako šablony a vystřihla podle nich nové chrániče. Vyšlo to akorát a ještě kousek plstě zbyl.

Ze zbytku plsti jsem ušila obleček na svůj milovaný pohárek od In August Company. Objel se mnou celý svět, chránila jsem ho papírovou ochranou, která ale časem dosloužila. I tak pohárek přežil celou cestu. Rozbil se mi až doma, víc než rok po návratu, když mi spadl z nočního stolku. Můj muž mi koupila nový jako dárek Vánocům, původní čeká na slepení. Co tím chci ale říct? Že pohárek si beru na každý výjezd obytným autem zase sebou (můj muž si bere sebou ten svůj, který je trochu menší, oba do sebe hezky zapadají). Oba pohárky potřebují důstojnou ochranu před poškozením a té se jim konečně dostalo.

Jednoduchý obal pro můj větší pohárek. I ta zelená nit je od babičky, pochází nejspíš ze vyšívacích zásob její druhé tchýně. Šev na pohárku je plochý. Stejným švem se sešívají třeba plstěné hračky nebo míčky na baseball. Podrobný psaný návod jsem našla ZDE. 

Jednoduchý rychlý projekt vyřešil problém, který mne dlouho trápil a ještě jsem se naučila něco nového.

Co Vy? Jak zvládáte život?