Druhá várka odlehčených Pentabackpacků

 

I když z odstřižků šiju moc ráda, ještě raději jsem, když žádné nevznikají. U pentabackpacků se mi to daří využít 95% koupeného množství látky. Těch 5% jsou maličké odstřižky, které už nemají další využití. Hodně mi pomohl nápad jedné milé zákaznice - ušít kapsu na předním díle z látky jiné barvy.  Takže z půl metru růžové látky vznikne jeden růžový batoh a jedna kapsa. Vychází to úplně přesně.

S těmito kousky vás řidiči nepřehlédnou za světla a díky reflexní paspulce ani za tmy.

Pokud byste chtěli Pentabackpack (batoh/tašku) nebo Justbackpack (batoh) na míru, napište na email evulekotule@seznam.cz. Momentálně mám doma skladem tyto kočárkoviny. Chystám do nich střihnout až příští týden. Do té doby mi můžete napsat a batoh doladíme podle Vašich přání (dlouhá ucha/krátké poutko, bez paspulky nebo s paspulkou, speciální kapsy uvnitř ...).

V řadě za sebou - duhová verze II

Deka je hotová už docela dlouho. Koukám na horní fotku a vidím, že je celá trochu křivá. Asi to bude tím, že je šitá na několika různých strojích a to je pak těžké dodržovat stále stejné přídavky na švy, když každý stroj má trochu jinak širokou patku. Je to trochu škoda, ale těm duhovým přechodům to na kráse neubírá a na funkci to taky nebude mít vliv.

Duhová posloupnost barev mne fascinuje. Nahrazení oranžové růžovou ji v mých očích dělá ještě přitažlivější.

Deka měla být celá ušitá z odstřižků. Nakonec to tak nedopadlo, musela jsem sáhnout do zásob a nějaké látky přikoupit, ale snažila jsem se zapojit, co nejvíce odstřižků. Třeba vnitřek této hvězdy je tvořen třemi odstíny sytě růžové.

Osvědčilo se mi ruční prošívání na chalupě. Stačí si doma (nejlépe hodinu před odjezdem :-D ) připravit "sendvič", sbalit perlovku vhodného odstínu a pár jehel. Tentokrát jsem na chalupu brala i dětský šicí stroj, abych mohla přišít lem a deku ručně olemovat cestou domů. Prošívala jsem ručně bledě modrou perlovkou v rovnoběžných pruzích vzdálených asi 5 cm od sebe. Takové prošívání šlo pěkně rychle od ruky. 

Na zadní stranu jsem použila krásný bavlněný krep koupený z druhé ruky. 

Po došití deky jsem na zadním díle objevila malou dírku. Vůbec nevím, kde se tam vzala. Chvíli jsem tento objev rozdýchávala, ale nakonec jsem dírku skryla jednoduchou kruhovou aplikací. 

Připravena na použití. Pod miminko na hraní nebo jako dekorace na zeď. 

Dohánění restů

Šití a háčkování je pro mne hlavně relax a zábava. Fotografování hotových výrobků a vkládání na Fler otravná povinnost, která mi moc nejde. Uvědomuju si, že ušanky nejsou na jaře aktuální zboží, ale nechci jejich vkládání na Fler odkládat na podzim. 

Nosítko z upcyklované džínoviny. Nastříhané látky čekaly na ušití několik let. Drsná slupka, něžná duše.

Zavinovačka ušitá tak strašně dávno. 

Panenku šila Jů. Pomaličku chystám recenze na dětské šicí stroje. Omlouvám se, že mi to tak trvá. 

Všechno z fotek a ještě trochu víc je dostupné na Fleru.

Prokopské údolí na velikonoční neděli

Asi vás nepřekvapí, že celá Praha měla stejný nápad jako my. Neměla. My jsme totiž vyrazili do Řeporyjí a chtěli pokračovat na Požáry, ale popletli jsme cestu, nechali se strhnout davem a už nebylo cesty zpět. Vlastně by to asi ničemu nevadilo, ale jedno z dětí tou změnu trasy neslo hodně špatně.

Některé výlety  se prostě nevyvedou, a i přes krásnou krajinu a krásné počasí si je pokazíme my sami. Ale co už, chtěla bych si hlavně pamatovat to, jak děti odcházely od hospodského okýnka s párkem v rohlíku v jedné ruce a nanukem v ruce druhé. Zbytek ať odnese čas.

Jelení příkop, druhý pokus

Procházku do Jeleního příkopu jsem naplánovala hned, jak jsem se o jeho znovuotevření po několika letech dočetla v médiích. Páteční pokus nevyšel, tak jsme to zkusili v sobotu dopoledne.

Bohužel průchod pod Prašným mostem, na který jsem se těšila, nebyl otevřen. Třetí pokus to jistí, ale asi si budeme muset zase pár let počkat ...

Barvení vajec po stoprvní

 

Pokaždé se mi do toho strašně nechce a pokaždé mne to chytne tak, že nevím, kdy přestat. Letos jsem zkoušela cibulové slupky, kurkumu, červené zelí a vařenou červenou řepu (to šedivé vajco). 

Jáík má rád tmavě zelenou. Té lze docílit tím, že vajíčko nabarvené na modro v červeném zelí ponoříme krátce do zásaditého roztoku prací sody. Studeně zelená je na světě. Návody na přírodní barvení najdete u Cuketky.

To, co vypadá jako klobouk obrovského hřibu praváku, je náš letošní mazanec. První kváskový podle Maškrtnice. Placatý ale náš. Kváskovým pečením si krátím dlouhé měsíce karantény už od té doby, co jsem v Bezobalu koupila sušený žitný kvásek na váhu. Postupně jsem si jej oživila a teď aspoň jednou týdně peču chleba z žitného a něco sladkého z pšeničného. K tomu občas nějaké vafle nebo lívance.

Co vy? Dali jste se na pečení už loni na jaře, nebo až letos, nebo si to necháváte na jindy?

Malý okruh na Velký pátek

Uvízli jsme v Praze, plánované Velikonoce na chalupě se nekonají. Jsme z toho smutní, co si budeme povídat. Dnes jsme odpočívali, poslední dva týdny byly náročné. Když jsme odpoledne konečně vyrazili do opět otevřeného Jeleního příkopu, tak už byl zavřený. Tak snad zítra.

Trdelník a točená zmrzlina v poloprázdné Nerudovce.

Objevili jsme novou stezku zvěří vyšlapanou, s novým výhledem na Hrad. Děti by chodily pořád dokola na to samé hřiště, ale občas je vytáhneme i jinam. Právě Petřín mám moc ráda, není to jen rozhledna, zrcadlové bludiště a lanovka. Je toho mnohem víc, aby se tam dal s dětmi strávit celý den. A ty výhledy k tomu.  

Třeba ten u Panny Marie z Exilu, ale o té jindy. 

Jeskyňka, oltářík v pískovcových petřínských skalách na dohled od strahovských věží.

Kalhoty ušité babičkou slaví úspěch.

Omnia oven

Na tenhle vánoční dárek jsem si musela počkat na konec ledna, ale o to větší radost mi teď dělá. Omnia stovetop oven (Omnia trouba) je takové udělátko, které umožňuje pečení na plynovém vařiči. Je ideální na kempování, do karavanu nebo na loď. Prostě tam, kde máte jen plynový vařič a nemáte elektřinu s 220 střídavými volty, která by vám umožnila pečení v remosce nebo něčem podobném. 

Doma vaříme na plynu a tak zkouším různé recepty než bude možné někam vyrazit. Občas se něco podaří a občas zase něco ne. Zatím se mi nepovedly brownies, klasický piškot a něco jsem i hodně připálila. Vše ostatní dopadlo dobře nebo výborně.

Nejradši ze všeho peču kynutá těsta. Nechávám si je uhníst v domácí pekárně, pak těsto finálně vytvaruji a druhé kynutí probíhá na teplém místě. Protože je mi jasné, že na cestách domácí pekárnu mít nebudu, tak hnětení pro změnu trénuju na chalupě. Tady jsem myslím zkoušela toustový chleba podle Bududub nebo "dinner rolls" podle receptu přímo od Omnia of Sweden. Do všech kynutých těst přidávám celozrnnou mouku, proto může pečivo vypadat trochu jinak než kdyby bylo upečené jen z obyčejné hladké.

U kynutých těst je dobré si spodní ocelový díl na tři minuty na prázdno rozehřát. Asi jako si člověk předehřívá troubu. 

Slané kynuté pečivo se mi osvědčilo vytvarovat do deseti bochánků a naskládat je kolem středové díry. Jednotlivé kousky lze i po upečení od sebe oddělit. Aby šly dobře oddělit, je vhodné je na spojích potřít olejem nebo rozpuštěným máslem, ale není to nutné.

Je důležité mít správné množství těsta. Při příliš malém nedostatečně využijete kapacitu trouby, která je i tak spíše menší. Při příliš velkém množství těsto vykukuje z pekáčku a zhoršuje proudění horkého vzduchu v části nad těstem. Těsto se také může přilepit k poklici a na některých místech se připalovat. Upečené pečivo nemívá do zlatava upečenou kůrčičku. Pokud ji má, většinou to znamená, že zespoda je už kůrčička připálená do černa. Omnia peče více zespoda než seshora. 

"Houstičky" obrácené dnem vzhůru.

Deset kousků "houstiček" je pro naši rodinu tak akorát. 

Tohle je kváskový chleba typu "kmínový" neboli Šumava. Mírně upravený recept podle Maškrtnice. Chutná skvěle jen nemá tu kůrčičku, na kterou je člověk zvyklý. 

Jáík miluje pečené kuře. Zatím jsem zkoušela kuřecí paličky, ale v plánu vyzkoušet jestli to jde i s většími kousky.

Upečeno. Kůrčička není tak křupavá, ale možná jen musím vychytat postup.

Jíst se to dalo i tak. 

Jáík mě kdysi prosil, abych upekla tu buchtu, jak je díra a kolem ní těsto. 

S Omnií je každá buchta bábovkou :-)  Dokonce jsem se vyhecovala a upekla zmenšenou verzi našeho svatebního dortu ve tvaru záchranného kruhu. Recept na těsto podle Easter cake, krém máslovo-pudinkový, kupovaný fondán na ozdobení. Dětem moc chutnal.

Pokud mne sledujete na Instagramu, tak víte, že poslední dobou peču velmi často. Pokusím se i sem dávat víc fotek, poznámek a vyzkoušených receptů, třeba se budou někomu hodit (minimálně mně samotné).

Pečení je radost, Omnia je pečení :-)