5.8.21

Turecké ručníky

Pamatuji si místo, kde jsem je viděla poprvé - v arabském obchodě na Puškinově náměstí v Bubenči. Tolik se mi líbily, že se se odhodlala vejít dovnitř a chvíli se kochala jejich pruhovanými vzory a krásným materiálem. Koupit je jsem si zakázala, ale i tak si k nám našly cestu. O dva roky později si muž jeden růžový přivezl z firemní akce v Řecku. Další čtyři jsme postupně sehnali z druhé ruky (všechny nepoužité). Říká se jim turecké ručníky nebo osušky, případně peshtemal.

Na těchto ručnících se mi líbí, jak jsou velké, tenké, lehké a bavlněné. Oproti froté ručníky snadno schnou a nezabírají tolik místo, což na cestách člověk ocení. K tomu ty krásné vzory a barvy. Využít se dají různě - jako ručník, jako deka, jako prostěradlo či lehká přikrývka, jako šála. Jů si je tak krásně, jak jen ona umí, omotala kolem sebe, že najednou měla fialovou sukni a šedý top (na fotce je Jó, která se do ručníků halí, protože je jí zima). 

Spící nemocný Jáík.


Srovnání těch kousků, které máme. Všechny ručníky jsou přeloženy stejným způsobem, aby bylo možné snadno srovnat jejich velikost i tloušťku (gramáž). 


Třásně. Ach ...


Nejpodobnější jsou ručníky Aelia Anna a ten anonymní (???), rozměrově i gramáží. Tyto dva působí nejtradičnějším dojmem. Ručník od značky Tchibo je spíš už taková deka (rozměry i sílou), ten z H&M je hodně tenký. 
Celkově u mne vede ten anonymní kousek - poctivá gramáž, rozměr tak akorát, keprová vazba, která nemá tendenci se zatrhávat a na rozdíl od té plastické na ručnících od Aelia Anna nemá chladící efekt. 

Co vy? Už jste o těchto ručnících slyšeli? Používáte je? 


4.8.21

Balt - III


Hel, městečko na samém konci dlouhé Helské kosy, s mnoha pozůstatky vojenské minulosti.


Snažili jsme se vyhnout davům mezi stánky  a tak jsme to vzali kolem autentičtější cestou přístavu.




Nejvýchodnější konec Helské kosy. 




V Polsku jsou jména našich dětí evidentně populární.



Rada nakonec: Rozhodně neodjíždějte z Helského poloostrova v neděli večer. Raději tam zůstaňte do rána nebo odjeďte už po obědě. Ta hodinová kolona za to nestojí.

3.8.21

Olympijský festival

Akce, na kterou jsme vyrazili, kvůli autogramiádě Lukáše Krpálka. 

Jů s Jáíkem si vyzkoušeli několik sportů. Především atletiku.


Připravit, ...

 
..., pozor, ...


teď !!!








Potěžkat si curlingový kámen naživo byl zážitek i pro mne.


Stolní curling. Názorné vysvětlení pravidel.

Přivítání olympioniků fanoušky byl krásný zážitek. Nefotila jsem, tleskala jsem jako o život i za ty všechny, co fotili a natáčeli na mobily. Krásné profi video najdete zde.



Jen těm pouťovým balónků nešlo odolat. Ty jsem si vyfotit musela.


Zlatý (doslova) hřeb večera. Autogramiáda Lukáše Krpálka. Po hodině čekání na děti došla řada. Oba si nechali podepsat své pásky.


Jáík dokonce z obou stran, protože Krpálek se napoprvé podepsal na jinou strnu než si Jáík představoval. 



Moje nádherná Jů. Z celého odpoledne byla nadšená, ale mrzelo ji, že nepřijel druhý český olympijský judista David Klammert.

Plavec Jan Micka pro naši Jó, která se nemohla účastnit.

Celkově to byl krásně strávený čas. Mohu vřele doporučit všem rodičům s dětmi.

Balt - II

Dneska spíše informace ohledně koupání v moři, příště už nějaká konkrétní místa, která jsme navštívili (moc jich nebylo, tak prosím nečekejte nic extra).


K chladnému Baltskému moři jsme přijeli řádně vybavení - nikoliv opalovacím krémem a potápěčskými brýle, ale neoprenovými tričky a body boardy. Muž si vzpomněl na rok strávený v Austrálii a několik týdnů před odjezdem jsme Decathlonu koupili obojí. A byly to vydařené investice - neopreny se hodily, když nesvítilo slunce, což bylo docela často, jezdit na body-boardech bavilo děti i dospělé. 

Oproti Jaderskému moři v Chorvatsku, je to Baltské neustále rozvlněné a kupodivu daleko méně slané. Tak málo slané, že ani není potřeba se sprchovat po koupání, což je při cestování obytňákem velká výhoda. Také nejsou potřeba plavecké ani potápěčské brýle, které naše děti v Chorvatsku vyžadují.

Moře rozhodně nebylo teplé, ale děti v něm při slunečném počasí vydržely poměrně dlouho. 


Ne vždy byli vlny tak akorát na body-boarding. Někdy byly moc malé, jindy zase tak velké, že koupání nebylo bezpečné. Děti se ale pokaždé nějak zabavily. V písku se dá totiž báječně kopat.

Vyzkoušeli jsme několik pláží a všechny byly nekonečně dlouhé, písčité, občas s většími či menšími oblázky v místě, kde se lámou vlny. Skoro pořád foukalo, ale dalo se to zvládnout i bez látkových ohrádek, plážových stanů či speciálních sedátek. 

Všude byla spousta lidí, dalo by se říci, že davy, ale díky poctivé šířce a nekonečné délce pláží, se davy dobře rozprostřely. Pro usnadnění orientace jsou vchody na pláže obvykle číslované. Co jsme velmi ocenili, byly toalety typu toi-toi téměř u každého vchodu. Všechny navštívené pláže byli velmi čisté (nikde žádné odpadky a nemyslím, že to by to bylo tím, že všechen nepořádek odfoukal vítr).  Barů a občerstvení bylo pomálu, občas se po pláži prošel prodavač zmrzliny, vařené kukuřice či piva, ale bylo spíš těžké ho odchytit, aby vám něco prodal než nějak obtěžoval.

2.8.21

Balt - I


Letošní prázdniny nic nevychází podle plánů. Neberte to prosím jako stížnost, ale je pro mne opravdu těžké nevědět, kdy a kde budou děti o prázdninách. Plány se mění ze dne na den. Zatímco nejistota v rámci školního roku mi zas až tak nevadí, v létě mám raději v hlavě nějaký plán toho, kdo, kdy, kde bude. Nevědět, kdo pohlídá děti, zatímco já se budu účastnit konference (byť tady v Praze), je pro mne stresující, i když vzhledem k nedávným událostem v rodině, to vlastně není nic závažného.


Z plánovaných dvou týdnů dovolené v Polsku u Baltu nám vyšel nakonec týden jeden. Celkem deset dní. Mínus dva dny cesty tam, mínus dva dny cesty zpět, mínus tři dny, kdy někdo z šesti přítomných dětí zvracel, rovná se tři dny opravdové dovolené. Bilance nic moc. Pocity z dovolené také tak nějak nic moc. Ale to ze mne mluví nejvíc únava z dlouhé cesty zpět. Když víc zavzpomínám, umědomím si, že Balt byl nádherný, společnost našich přátel příjemná a z obytňáku jsme byli nadšení. 

Zatím jen pár fotek z prvních dní.


Radost z první uvaření kávy (tentokrát jsem moka konvičku nezapomněla :-) .


Kempování na divoko.


První společná večeře mezi dvěma auty.


Nekonečné písečné pláže.