Čtvrtina prázdnin za námi

Holky jsou zpátky z táborů, Jáík je u babiček. Odmáčím táborovou špínu a peru jednu pračku za druhou. Obě holky přežily ve zdraví.



Myslela jsem, kolik toho za ten týden nestihnu, ale zvládla jsem jen ušít dárek pro Jů a nic víc. Není tu uklizeno, pokojíček zůstal v polouklizeném stavu, ale měli jsme dva hezké večery s mužem/přáteli, jezdila jsem do práce na kole a jednou jsme šli spolu plavat.

Ten jeden volný víkend jsme vyjeli kempovat do jižních Čech a užili si Jáíka jako jedináčka (to dítě furt, ale prostě furt mluví) a koupání v pískovnách. Fotky nemám, vzala jsem foťák bez SD karty, tak jen věnec ze pšenice.

Zbytky látek vytříděné do kupiček. Chystám se šít Mosaic mystery quilt. Jedná se společné šití (QAL - quilt along) deky podle postupně odhalovaného návodu, aniž by člověk předem věděl, jak bude hotová deka vypadat. Instrukce budeme dostávat postupně každý měsíc až do dubna, takže času je dost. Na začátku července jsme dostali instrukce týkající se potřebných látek, na začátku srpna přijdou první šicí. Na ty se moc těším. Nechcete se někdo přidat? 

Japonské látky

Pohled do ložnice. Deka ušitá pro Jó už kdysi dávno. Ušitá z látek od firmy Kokka koupených přímo v Japonsku. Dlouho jsem si k ní hledala vztah a ještě teď mám pocit, že ta světle tyrkysově modrá je tam navíc. Ale už ji mám ráda. Krásně se pod ní spí, když je vedro, protože víc chladí než hřeje.

U nás je od firmy Kokka známá hlavně kolekce Echino. Tu můžete koupit třeba v Peony garden nebo v Materialistic (dříve látky kdotokdyslyšel či jak se to píše). Nečekaně však mají látky od Kokky i v Flex-texu, jen v e-shopu nejsou označené, ale v kamenném obchodě si je najdete. Ceny příznivé, kvalita látek i designu japonská.

Úklid

Holky odjely na tábory. Každá jinam. Obě poprvé a rovnou na dva týdny. Bez mobilů. Zatím se mi nestýská, ale mám o ně starost, jak to zvládají a v jakém stavu se vrátí.

Celou sobotu jsem deratizovala dětské postele. Vyprala jsem jednu pračku za devátou. Teď sbírám síly na roztřídění hraček. Co nechat, co se pokusit prodat, co dát na charitu, co vyhodit. 

Mám v plánu dohnat několik restů a vytvořit dva dary pro Jů k narozeninám. Vůbec nevím, jak to stihnu, ale snad aspoň ty dary a objednat pruotěné zásuvky do regálu stihnout musím, protože tohle je hrůza a děs.



V neděli jsme si zajeli na koupání k Orlické přehradě. Taková česká prázdninová atmosféra tam byla.

K obědu utopenec, tématicky.

Kabelky pro kluky i pro holky

Malá várka kabelek. Čistě pro radost z těch vzorů, barev a jejich kombinací. 

Tohle budou mému srdci nejmilejší kabelky ze zbytků látek na nosítka.

Tady jsou hotové. Fotky jednotlivých kousků se nevyvedly, takže ty až příště.

Příští týden se snad dostanu aspoň jedno dopoledne k šití. Tenhle týden nebyl vůbec čas.

Stříbření 2019

Zase po roce. Rytířský turnaj měl letos trochu jiný scénář. Jáíkovi se myslím dost líbil.

Šněrování a šněrování.

Děti aspoň zezadu. Jáík se kupodivu vešel do lněné tuniky už počtvrté. Zkombinoval ji se svými milovanými riflovými kraťasy po ségře, koženým páskem z charitativního obchodu a sandály z druhé nohy. Taková pomalá móda. Jen meč chtěl koupit nový, větší.

Můj drahý muž s námi letos nebyl, ale kostýmu si také užil.  Slavili a pořád ještě slaví v Řecku pětadvacetileté výročí firmy, kde pracuje. První večer byla párty v bílém. IKEA závěsy z charitativního obchodu koupené na sekyru (neměla jsem hotovost), pásek z popruhů na batohy a břečťan ze dvora. Pánové si to užili. Zaslouženě.

Barevná radost v ložnici

Konečně jsem přišla to, jak to bude hexagonkové dece u nás doma slušet - s barevnými polštáři z dětského pokoje.

 Veselý víkend!

Na hřiště !!!

Už vím proč nemám čas. Během školního roku vodím děti na kroužky a když jim v červnu skončí, tak s nimi jdu na hřiště místo, abych doma vařila, šila a uklízela. Včera jsem ze šaliny zahlédla tenhle nový mlžící objekt, který mne nenechal klidným. Protože je hned vedle dětské hřiště, rozhodla jsem se ho prozkoumat, nafotit fotky projekt bagů na blog a nechat děti pohrát. 

Mlžící pomník Žofie Chotkové (více se o pomníku dozvíte zde) najdete naproti Královskému letohrádku, kousek nad Bílkovou vilou. Hned vedle je velkými stromy zastíněné hřiště. Hřiště je nyní v horším stavu v důsledku opodál probíhajím terénním úpravám (což má tu výhodu, že přímo na hřišti stojí bagr), ale patřilo k našim oblíbeným, když jsme bydleli v Bubenči.

Obličeje sem dávat nebudu, ale vlasy můžu ;-)

Project bagy rádoby v akci, protože s dětmi na hřiště jedině s pletením, háčkováním nebo knihou. 

Tvoření a čtení knih na hřišti zdar!

Víkend mimo Prahu

Už je to tak. Vůbec nemám čas na šití. Tenhle týden jsem se ke stroji dostala na půl hodinky, ani o minutu déle. Trochu háčkování v dopravních prostředcích. Jinak nic. Nápadů mám spoustu, ale času minimum. Většinou dostane přednost rodina nebo spánek. Nechci šít moc unavená, protože pak dělám chyby. Takže tenhle blog už bude jen o víkendech. Zároveň bych chtěla přestat vystavovat fotky obličejů svých dětí. Ale ruce a nohy jsem si povolila.

Když pražská kavárenská matka jede s dětmi vlakem na Moravu kupuje dětem do vlaku Raketu a sobě Respekt.

Díky tomu od jednoho z dědečka ze Slovácka dostane letáček a děti vytvoří návrh trasnparentu.

Na chalupě. Dočetli jsme Lovce mamutů (sto let stará kniha, která nás opravdu bavila všechny) a pokusili se vykřesat oheň pradávným způsobem.

Přeji Vám do nového týdne čas na tvoření či jiné koníčky!

Výborný víkend

Je to zvláštní, jak se některé víkendy podaří a jiné zase vůbec. Tento se povedl a vlastně ani nevím, proč. Asi to bude příjemným letním počasím, setkáním s přáteli a tím, že jsme byli o jedno dítě chudší.

Zdroj: Národního divadla

V sobotu přes oběd jsem šla s holkama do Národního na Čerta a Káču. Za mne dobré, za holky trochu moc dlouhé. Kostýmy a scénu navrhl Adolf Born. Čert v kostýmu superhrdiny nás nahlas rozesmál.

Kluci šli do Muzea Lega, což napomohlo tomu, že muž nemusel řvoucího Jáíka ode mne násilím odtrhávat, jak je naším tradičním před divadelním zvykem.

Klučičí oběd.

Oběd a pivo v hospodě s gotickou klimatizací. Pivo skvělé, jídlo průměrné, místo neuvěřitelné.

Naše milovaná Valdštejnská zahrada. Jedna z mála zahrad, kam se mi děti povede vždy nalákat, protože pávi a fontány ...  Pak jsme jim to zatrhli. Odpoledne a večer tak trochu guerilla gardening na naší zahradě společně se sousedy z patra. Houf dětí si hrál kolem. 

V neděli odpoledne výlet na Křivoklát. Nic náročného, autem tam, prohlídka, zmrzlina, procházka lesem kolem. 

I trochu toho bezu na sirup jsem zvládla natrhat. Dětem nechutná, nejradši mají vodu, ale já ho mám ráda do piva :-)

Štastný vstup na nového týdne!