Hexagonky na cestách

Jsme zpátky z dovolené. Ještě mírně unavení a plní dojmů. Muž nařídil bezmála 4000 km a já každou volnou chvilku v autě věnovala šití hexagonků. Ušila jsem jich padesát. Tak akorát na deku pro děti do pokojíčku.

Na zpáteční cestě ku Praze jsme našila devět kytiček.

Oběd v McDonaldu.

Celá dovolená byla úžasná jízda. Přesně taková, jakou jsem potřebovala. Děkuji svému muži za všechny ty bezpečně ujeté kilometry a dětem za to, že to zvládly. 

Doma jsem si je musela všechny vyskládat a pokochat se. Teprve pak jsem mohla s klidem vybalovat. 

Příště už bez hexagonků. Zato hodně dětiček pro babičky a dědečky, kteří nás na cestách sledovali.

Projekty na léto

V banánové krabici s kostýmy na Stříbření mám uloženou i letní výzdobu. Stříbření totiž znamená, že prázdniny jsou za rohem (i když letos to vypadá, že léto už máme za sebou) . 

V létě mívám kvůli cestování hodně málo času na šití na stroji a tak vyhledávám tvořící projekty, které lze brát všude sebou. Letos vítězí háčkování (krajkový šál podle Petřina návodu z příze tloušťky lace) a pak ručně sešívaný patchwork. Prostě mám pořád moc zbytků, kterých se potřebuji zbavit.

Část hromady zbytků jsem tedy nařezala na čtverečky o velikosti 7.5 x 7.5 cm, což je velikost, kterou jsem použila i při šití piknikové deky a osvědčila se mi (dobře se řeže, protože velikosti řezacích pravítek jsou násobky 7.5 cm). Šestiúhelníky mají hranu o délce 3 cm.

Přes prázdniny budu ručně sešívat jednu kytičku za druhou a i po tom mne čeká hromada práce. Výsledkem by měl být Kingfisherquilt . Více informací o tomto projektu najdete tady.  Odkaz na instagramové příspěvky je #kingfisherstitchalong .

Co chystáte o prázninách tvořit vy?

Stříbření 2018

Červnovou sobotu nejbližší ke svátku svatého Jana již tradičně trávíme v Kutné Hoře na historickém festivalu Stříbření. Cestujeme vlakem a vlastně už tím začíná samotné dobrodružství. Vlak z Prahy bývá narvaný a rozdělený na tradiční kupéčka po osmi, což nahrává seznamování. Loni jsme jeli s rodinkou se třemi kluky ve věku našich dětí, letos se dvěma páry z Austrálie.

Šťastné dítě.

Jáík se hrozně těšil. Ihned po příchodu na festival někam zmizel a když jsem si ho poprvé všimla, tak zrovna s nějakým chlapečkem vášnivě bojoval. K mně se chodil jen najíst a pomazlit, jinak bojoval nebo se s tatínkem dívali na rytířské souboje.

Znavený rytíř.

Australané nakonec dorazili na festival a jedna z Astralanek učesala Jů nádherný účes. Když potřebovala pinetky na sepnutí té krásy, tak neváhala zastavit jednu z kolemjdoucích, anglicky o ně požádat (pinetky jsou "pins") a světe div se, slečna vytáhla z kabelky kapsičku a v ní byly tři černé pinetky. 

Jů byla celá blažená.

Tradiční foto. Tentokrát nikoliv s andělem strážným ale s indiánem. 

PS: Úkol pro příští rok. Ušít všem dětem pláště a Jáíkovi novou tuniku, z téhle po třech letech definitivně vyroste.