Úniková hra: Přísně tajný výzkum

Úniková hra a její testování tuto sobotu je důvodem, proč jsem poslední dobou trávila v práci více času než obvykle. Testování třemi různý skupinami dobrovolníků proběhlo úspěšně a hra je bez nutnosti větších úprav připravená k oficilnímu spuštění. To ale proběhne až v únoru, protože se blíží Vánoce a v lednu se budou tradičně psát závěrečné zprávy ke grantům. 

Hra má za cíl popularizovat vědu/chemii moderním způsobem, není výdělečná a provozovat se bude v předem daných termínech cca. jednou za měsíc. Hlavní představení proběhne na Veletrhu vědy v příštím roce. 

Úniková hra je inspirovaná skutečnou historií našeho ústavu a chemií bóru, kterou se zabývají naši kolegové. Účastníci hry se přenesou do šedesátých minulého století, kdy v ústavu probíhal výzkum boranů za účelem přípravy super účinného raketového paliva. 

Sama za sebe jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet i něco jiného než jen vědeckou práci. Užívala jsem si ten retro styl. Většina nábytku a jiného vybavení je vlastních ústavních zdrojů (jen ten koberec jsem kupovala v IKEA). I ten asparágus v kytici je ústavní. Jen sehnat rudé karafiáty je teď 30 let po revoluci nadlidský výkon. 

Krásný 17. listopad!

Podzimní várka nosítek

Po dvou týdnech konečně celý den strávený doma. Žádné vstávání o půl šesté, které mne ubíjí. Místo hodinové cesty do práce, hodina úklidu domácnosti. Je to na ní až neskutečně poznat a to jsem jen přenášela věci z místa O do místa D, trochu poklidila místo D a vyluxovala celý byt. 

Sluníčko za okny mne konečně donutilo nafotit nosítka, která mi tu už nějakou dobu leží. Jsou ušitá z panelové látky s obrázky velkými jako hlavní díl nosítka na panenky.

Černobílý obrázek lze kombinovat prakticky s jakoukoliv barvou. Jestli se vám některé ze zvířátek líbí, napište mi, mám každé ještě minimálně jednou a můžu nakombinovat barvy na popruhy dle vaší volby. Klidně každý jinak barevný.

Na Vánoce jsem nachystaná a ještě pár nosítek přibyde, aby bylo z čeho vybírat.

Deka s hvězdami - hotová

Dala mi zabrat tahle deka. Jednak počáteční hledání správné kompozice, pak prošívání volním quiltováním, které ještě nemám zautomatizované, a nakonec lem, který jsem měnila, když už byl zpola ručně přišitý.

Vidíte ty hvězdy? Tmavé (ty jsou vidět už na druhý pohled) a světlé (až na třetí).  Překvapilo mne, když paní, která si koupila moji první "value" deku, řekla, že je taková tradiční. Mě připadala dost jiná než tradiční deky seskládané z bloků, ale ono to bylo tou barevností (béžová, hnědá, zelená, vínová). Pro mne jsou tyhle barvy vystopením z komfortní zóny (jak se teď říká).

Díky prošití volným quiltováním je deka taková pevnější. Působí jinak než při prošití podél švových linií.  

Časem se objeví na Fleru, ale jestli se Vám líbí piště si. Hodí se jako hrací deka pro miminko nebo jako dekorace na zeď. 

Je to zvlášní, ale ačkoliv toto vůbec nejsou moje barvy, podobných zbytků mám ještě na dvě mimi deky. Nepřejte si vědět, kolik zbytků a zásob mám ve své oblíbené barevnosti. To bude ještě dek :-)

52_Nápisy v Gurmet pasáži

Touhle pasáží jsem v loňském školním roce prošla s Jáíkem nesčetněkrát, ale nápisů jsem si nikdy nevšimla. Veškerou pozornost na sebe strhávala nádherná podlaha.  Kamarádka, která tam byla s námi, znala zase pasáž díky Divadlu v Dlouhé (doporučuje hru Soubroné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách).

Pokud jste v Dlouhé ve všední den a rádi tvoříte, stavte se ve skvěle zásobených Řemeslnických potřebách. Takový normální obchod by člověk v ulici ústící na Staroměstské náměstí opravdu nečekal.

37_Kubistická lampa

Cestou do divadla jsme se tentokrát jen s Jó zašly podívat na tuhle drobnou architektonickou krásku.

Fotit stejné fotky jako jsou v knize dává procházkám další rozměr. Díváte se najednou na objekt očima někoho jiného.  Fotka v knize je maličko vystředěnější a focená od země. Já jsem měla objektiv s pevným ohniskem, takže jsem musela couvat místo jednoduchého zůmování a v jednu chvíli už to kvůli zaparkovanému autu nešlo dál.



Škoda jen, že ten kout za lampou je pořád takový špinavý. Kupodivu turisté už lampu objevili a během naší krátké náštěvy se u ní zastavily dvě skupinky, aby se s lampou vyfotily.

Deka s hvězdami

Tuhle malou deku jsem si naplánovala při poslouchání přednášek na konferenci. Doma jsem pak hned, jak to šlo (dva dny po návratu), řízla do látek a začala je skládat podle načrtnutého obrázku. Nefungovalo to. Zkoušela jsem to jinak a zase nic. Nakonec jsem vše zjednodušila a konečně se mi zdálo, že jsou hvězdy vidět tak, jak jsem chtěla.



Zase šití ze zbytků. Druhý pokus o value quilt.

Druhý pokus o free motion quilting. Už to docela zvládám a jsou chvíle, kdy si to i užívám.



Na zadní stranu jsem použila zbytky lněných látek. Musela jsem sešívat z více kousků, ale mám radost, že jediným novým materiálem, který jsem na deku použila byl vatelín. Jinak samé zbytky z jiných projektů.

Našitý lem. Nakonec jsem tenhle režný vypárala a nahradila vínově červeným.



Teď už jen ručně přišít lem a nafotit hotovou deku.

Krásný prodloužený víkend!

ZOO s Jó

Jó si poslední dobou oblíbila kameny a přála si jít na nějakou výstavu. Jediné, na co jsem si vzpomněla, byl obchůdek v pražské ZOO a tak jsme se tam vypravily. Jen my dvě, protože zytek rodiny byl na závodech.
Přírodovědné sbírky NM jsou zavřené, žádnou burzu minerálů jsem nevygooglila a Přírodovědecká fakulta UK má o víkendu taky zavřeno. Pokud máte nějaký tip kam s malým milovníkem nerostům šup sem s ním, prosím.

Obchůdek s minerály a zkamenělinami.

Lebka jeskynního medvěda.

Myslela jsem, že po čtvrthodinové prohlídce obchůdku budeme pokračovat po Geostezce, ale všimly jsme si této cedule částečně skryté za odpoadkovým košem.

Oproti stokorunové záloze nám byly zapůjčeny potřeby pro začínající paleontology - plechový kyblík, lopatka ze silného plastu a kartáč na nádobí - na ometání nalezených zkamenělin.

Ze šedivé oblohy vysvitlo sluníčko a ty dvě hodiny na pískovišti stráveném kopáním uběhly jako voda.

 

Ještěže byly poblíž stánky s občerstvením a toalety. Kafe bylo ale dost hnusné a cena přímo úměrná vzdálenosti od hlavního vchodu do ZOO. Příště fakt nebrat.

Dočtená kniha. Výborná. Zamilovaná tak akorát.

Cestou zpátky jsme to vzaly přes nově otevřený Rákosův pavilon.

Nikdy by mne nenapadlo, že v ZOO strávíme dvě hodiny na pískovišti, ale Jó byla moc spokojená a o to šlo především.

111 míst v Praze, která musíte vidět

Myslím, že kniha 111 míst v Praze, která musíte vidět si zaslouží kratinké představení. Knihu napsali Matěj Černý a Marie Peřinová, žurnalisti, milovníci procházek po Praze a hlavně objevitelé právě takových skrytých míst, jaká jsou v knize popsána.

Jak sami autoři uvádějí v předmluvě, knih o Praze bylo napsáno tolik, že jim je v Městské knihovně na Mariánském náměstí věnováno samostatné oddělení. Tak v čem je tahle kniha výjimečná? V tom, že jsou do ní vybrána pamětihodná místa (restaurace Expo 58, Ivalidovna, památník Jana Palacha ...), která jsou turisty i Pražany často opomíjená, a také místa, která Prahu charakterizují v celé její různorodosti (lidová jídelna, reklama z první republiky, hudební klub, přírodní památka ...).

Jak je kniha členěná? Po předmluvě  následuje přehledný obsah.



Každému místu je věnována jedna dvoustrana - vlevo je text, vpravo fotografie.



Na straně s fotkou jsou uvedeny údaje, jak se na místo dostat MHD, kdy je otevřeno a ještě nějaké tipy navíc (často nějaká kavárna nebo restaurace v okolí).

Úplně vzadu jsou v knize dvě mapy, které jsou velkými pomocníky při plánování objevných výletů. V knize jsou místa seřazena a očíslována abecebně, takže kousek od sebe mohou být místa, která mají úplně jiné číslo. Třeba místa 63 a 20 jsou v reálu od sebe coby kamenem dohodil. Mapky (jedna detailnější zabírající střed a širší střed města a druhá méně podrobná) vám pomohou naplánovat si trasu procházky, tak abyste prošli několik zajímavých míst během jednoho odpoledne.