Kytkovaná. Koupená při pobytu v Austrálii. Před 15 lety.
Také si vozíte z cest látky a pomůcky na tvoření?
Pamatuji si místo, kde jsem je viděla poprvé - v arabském obchodě na Puškinově náměstí v Bubenči. Tolik se mi líbily, že se se odhodlala vejít dovnitř a chvíli se kochala jejich pruhovanými vzory a krásným materiálem. Koupit je jsem si zakázala, ale i tak si k nám našly cestu. O dva roky později si muž jeden růžový přivezl z firemní akce v Řecku. Další čtyři jsme postupně sehnali z druhé ruky (všechny nepoužité). Říká se jim turecké ručníky nebo osušky, případně peshtemal.
Na těchto ručnících se mi líbí, jak jsou velké, tenké, lehké a bavlněné. Oproti froté ručníky snadno schnou a nezabírají tolik místo, což na cestách člověk ocení. K tomu ty krásné vzory a barvy. Využít se dají různě - jako ručník nebo deka, jako prostěradlo či lehká přikrývka, jako šála nebo pléd. Jů si je tak krásně, jak jen ona umí, omotala kolem sebe, že najednou měla fialovou sukni a šedý top (na fotce je Jó, která se do ručníků halí, protože je jí zima).
Velký ručník jsem využila i na zakrytí spícího nemocného Jáíka.
