Na začátku byly melírovaná lněná látka světle oranžové barvy, ze které jsem ušila dva povlaky polštář. Tenká lněná vlákna se časem na namáhaných místech přetrhala a na polštářích vznikly malé dírky. Podložila jsem střed polštářů zbytkem oranžového lnu a prošila je tím nejjednodušším sashikem.
Po další době se vytvořily dírky na nezašitých místech a já stála před otázkou zašít či nezašít? Co je ekologičtější? Použít další látku a bavlnku na opravu stávajícího polštáře nebo polštář vyhodit a z nové látky ušít nový? Věnovat energii a čas opravě, která mi zabere několik večerů či jízd autem, nebo si užít radost z nákupu nové látky a ušití nového povlaku.
Rozhodla jsem se pro opravu, ale místo nové látky a nové bavlnky, jsem použila odstřižky a kousky látek ze starého povlečení. Perlovku jsem koupila v dobročinném obchodě, kde jich většinou bývá spousta. Díky použití materiálu, který by jinak nejspíš skončil v popelnici, a materiálu koupenému z druhé ruky mohu tento projekt prohlásit za ekologický. Jinak spíše ne. Spotřeba nových zdrojů by byla v tomto případě příliš vysoká.
Velrybu šila před lety Jů z odstřižků damašku koupeného na povlečení (taky vlastně z druhé ruky).
Některé části polštáře jsou sashikem prošité dvakrát, někdy i víckrát. Vzniká tak zajímavá "kresba".
No comments:
Post a Comment
Děkuji za Vaše slova.