Vojácký Pentabackpack

 

Když bydlíte na Praze 6, potkáváte vojáky téměř denně. Jak v uniformě pospíchají přes Kulaťák na oběd, jak v maskáčovém kompletu se samopalem v ruce hlídají neoznačené komplexy i jak pochodují v khaki tričku po dvoře a troubí na trumpety. 

Ochotu stát se vojákem jsem nikdy nechápala. Potřeba státu mít armádu stejně tak. Teprve od té doby, co jsme se z Brna přestěhovali na Prahu 6 a Jáík si začal vojáků všude kolem hodně všímat, jsem pochopila, že kluky zbraně, boj a podobné věci nějak přirozeně zajímají. Mají to v sobě. Něco, co je mi tak naprosto cizí. 

Teprve s koronavirovou epidemií jsem si připustila, že vojáci jsou i k něčemu dobří. Bez jejich pomoci v nemocnicích a sociálních službách by to tady jistě dopadlo hůř než to dopadlo. Aspoň to tak cítím. Doufám, že nikdy nebudeme potřebovat i to, aby naši zemi bránili proti vnějšímu nepříteli. Konec úvah. 

Při výběru kočárkovin jsem neodolala téhle s maskáčovým potiskem. Je to trochu paradox maskáč a kočárek, ale batoh vypadá moc pěkně. Kočárkovina je to velmi kvalitní, s poctivým zátěrem a i na dotek velmi příjemná. Materiál vhodný i do drsnějších podmínek než je Praha 6.