Dnes po obědě svítilo sluníčko a tak mne napadlo, spojit zdravotní procházku na hřiště s focením ušanek v exteriéru. Fotky se díky ostrému zimnímu sluníčku nevyvedly úplně podle mých představ, ale každé z dětí má aspoň jednu hezkou fotku kromě několika střelených.
Tahle s ksichtíkem se Jáíkovi vysloveně líbí, z čehož mám vážně radost.
Ten okamžik, kdy se Jó krásně přirozené zasmála, a Jů zrovna schválně zaškodila rukou strčenou před objektiv. Škoda, no.
Lesní plody.
Pomalu je dnes nastrkám na Fler. Ceny vůbec neodpovídají práci, která s nimi je, ale potřebuji čepičky poslat dál a uvolnit místo ve skříni.
EDIT: Přidala jsem fotku zezadu, aby bylo vidět, jaký je tam šev. Vidět tedy moc není, ale není úplně rovný. Naštěstí se to v tom melíru ztratí.
Čepičky nádhera a usměvavé dětičky ještě větší. Prosím, mám dotaz, jak docílit vzadu na čepičce rovný šev nebo ev. žádný, mi furt ujíždí do strany. Jana
ReplyDeleteJani, přidala jsem fotku čepičky zezadu, aby bylo vidět jaký zvládám šev. Přiznávám se, že rovnost úplně neřeším. Když člověk háčkuje ze stále stejné příze, je myslím potřeba, první sloupek nové řady (ne taková ta počáteční 2-3 očka), píchat jednu řadu do stejného oka a jednu řadu až do následujícího oka (takže jedno přeskočit). Doufám, že je to aspoň troch pochopitelné.
DeleteHáčkování zdar!
Evi, díky za info, vyzkouším, po pravdě to už moc neřeším, je to jen pro moje dítka. Užijte si sníh, my se v Beskydech konečně taky dočkali i v těch nižších polohách. Děti jsou nadšené a já taky :-)
Delete