Dokonalý víkend v Raxalpe

 My dva, čtyři naši přátelé, jednoduchá ferrata, noc na horské chatě, ráno dolů v dešti. Tolik jsem se už dlouho nenasmála. Začalo to "teplou" večeří a pokračovalo až do rozloučení v Brně. 

Stoupáme pod ferratu. 

Habsburghaus v dálce před námi. Ferratu už máme za sebou, čeká jen asi hodina a půl chůze na náhorní "plošině" Raxalpe.

Čtyři muži jako Beatles.

Překvapilo mne, kolik druhů rostlin roste na alpských loukách. Když člověk vydechuje, hned se má čím kochat.

Vegetace rostoucí ve vlhčím údolíčku obklopeném klečí. Kamzíky, kozorožce ani sviště jsme nezahlédli. To si necháme na jindy. Byla jsem spokojená i s tím, že jsme viděla sviští noru a kamzičí bobky.

Žitný kváskový chlebík krájený na kameni.

Vzácná protěž alpská roste přímo před chatou Habsburghause.

Výhled od chaty Habsburghaus byl v lehkém oparu. 

Západ slunce tak, jak je vidět z jídelny v Habsburhaus. Myslím si, že tenhle pohled byl důvod, proč tam tu chatu postavili. Výhled se totiž před vámi rozevře jen na tom jednom jediném místě. Jinak jste vždy  ve špatném úhlu a nevidíte vrcholy hory takhle pěkně za sebou. 

Jídelna zevnitř. Fotka taky v lehkém oparu. Ale i tak si myslím, že je vidět ta spokojenost a nadšení z horské tůry.

Ráno byla všude mlha. Pak začalo pršet a pršelo více či méně celou dobu než jsme sešli dolů do údolí k silnici. Tam už bylo krásně. 

Čtyři muži v mlze.

Tenhle víkend byl můj splněný dlouholetý sen. Jeden den vystoupat nahoru, nemuset spěchat zase hned dolů, ale naopak si užít večer vysoko v horách, povečeřet a vyspat se na chatě a ráno už jen sejít dolů. Psychicky jsem si odpočinula tak jako už dlouho ne. Zcela bez dětí, v úžasné partě, kde si všichni vycházeli vstříc, s fyzickou námahou, která je tak akorát. Moje první ferrata, nenáročná, ale dlouhá. První noc v "lágru", jak se rakousky říká noclehárnám s dlouhými palandami. K večeři milované knedlíky s vajíčkem. Neskutečná spousta kytek. Povedená fotka chleba do plánované kuchařky. Humor na úrovni od začátku do konce. Dlouholetí přátelé, na které je spoleh a se kterými je nám dobře. Můj muž s čerstvým strništěm a kšiltovkou. 

Děkuji, že jsem mohla něco takového zažít a přála bych si, aby se to zase někdy opakovalo.