Má to, ale i své světlé stránky - ve společnosti kamarádů zvládají ta naše jindy ukňučená děcka i pořádné výšlapy v horách. A protože se stále ještě se kamarádí s dětmi našich kamarádů, je to takové dva v jednom - pěší výlet a dobrá společnost pro všechny. Nepřestává mne fascinovat, že náš Jáík, který se při túrách v rodinném kruhu pravidelně seká a odmítá udělat byť jen jeden další krok, poctivě šlapal celou dobu a u toho si nepřestal povídat s o dva roky starším kámošem.
Co se týká dětí, mají tyto výlety do Rakous i jeden další rozměr. Tady v Česku nemám skoro žádné kamarády, kteří by měli děti starší než ty naše. Chybí mi tak názorný toho příklad, jak to chodí s dětmi v teenagerském věku. Nejstarší syn našich kamarádů je jen o rok a půl dřív narozený naše nejstarší Jů, ale protože v Rakousku může mládež od 16 let věku pít pivo a řídit auto (pochopitelně ne obojí zároveň), mohu pozorovat jaké to, když táta předá řízení rodinného vozu synovi.
Minulé úterý napadl sníh, který v údolí obratem roztál, ale ve stínu vysokohorských lesů se udržel až do soboty. Slunce pražilo a na pláních pod vrcholem foukal studený vítr. Dobře nám bylo.
Otcové rodin na vrcholu bezvýznamného alpského kopce, jehož výhoda spočívá v tom, že za celou dobu výšlapu jsme potkali jen šest jiných turistů.
No comments:
Post a Comment
Děkuji za Vaše slova.