První zářijové narozeniny

Tenhle dortík si sem musím uložit. Vypadá nenápadně, ale chutná božsky. Recept najdete v knihy Dorty od Děvčete od plotny.

Flora dress No. 2 - Kostkovaný ubrus

 Ačkoliv mám ráda veselé barvy, co se týká oblékání dávám přednost spíše neutrálním barvám - černé, šedé, tmavě modré a bílé. Vzorům a potiskům se spíše vyhýbám, ale když už tak mám ráda klasiku v podobě kostiček, skotského kára a pruhů  ve všech šířkách. Občas si obleču něco kytkovaného, ale to je tak vše. Tyhle barvami duhy hrající šaty jsou tak velkým vystoupením z komfortní zóny, co se týká barevnosti. 

Střih na Flora dress  jsem si vyzkoušela na kostičkovaných šatech s výšivkou a lněných (ty ještě potřebují obarvit), tak jsem si myslela, že šití mi tentokrát půjde hladce od ruky. Ale spletla jsem se. Tušila jsem šaty nebude z ubrusu od rozměrech úplně snadné vystříhat, ale spoléhala jsem na to, že pak už to bude hotové raz dva. Obdélníkový sukňový díl naskládám do jednoduchých skladů místo řasení, přišiju ho a bude hotovo. Jenže zkouška před zrcadlem ukázala, že tak jednoduché to nebude. Sklady nepěkně odstávaly, rozšiřovaly mé už tak široké pozadí a přidávaly mi víc kilo než perimenopauza. 

Částečně sešité sklady na sukni.

Za ty roky, co šiju, jsem se naučila se u šití nevztekat. V jiných sférách života se vztekám, až moc často, ale u tohoto svého koníčku se mi už tolikrát osvědčilo to prostě nechat být. Odejít od šicího stroje a vychladnout do druhého dne. A tak jsem se šla radši koukat na televizi a druhý den večer začala studovat v knize Šití krok za krokem od nakladatelství Burda, jak se sklady správně šijí. Na internetu najdete návodů spoustu, ale žádný, co jsem dokázala najít, mi neporadil, jak vyřešit můj problém. Potřebovala jsem sklady částečně sešít, aby neodstávaly od těla. Chtěla jsem, aby sukně kopírovala linie mé postavy. 

Vnitřní strana sukně. Částečně sešité sklady. Živůtek podšitý tenkým viskózovým plátýnkem.

I s návodem od Burdy mi skládání, žehlení a sešívání skladů trvalo tři večery. Další dva jsem bojovala s všíváním zipu a upravováním sukně. Bylo to zkouška mé vytrvalosti a jejím konci jsem objevila vzadu na šatech drobnou dírku. Ach jo. Musela jsem ji někdy prostřihnout v průběhu šití. Zašila ji, ale asi to ještě budu muset přepracovat. 

Každopádně šaty jsou hotové a jsem spokojená s tím, jak dopadly. I přes to je ale nikdy moc nosit nebudu. Zepředu vypadají ještě decentně, ale zadní část je žluto-oranžová a rozzáří každou místnost. Chce to velkou odvahu si je vzít na sebe.

Flora dress No. 1 - Kostička a kuřecí pařátek

V posledním příspěvku psala o tom, že si "kuřecí pařátek" nečekaně našel cestu do mého šatníku a v tomto článku vám popíšu, jak k tomu došlo. 

Začalo to tím, že jsem si před několika lety koupila na jednom z internetových bazarů kanafasový ubrus v krásných duhových barvách, a dostala jsem bláznivý nápad, že si z něj ušiju šaty. Rozměry ubrusu jsem zapomněla, ale nebyla to ani dečka, ani prostěradlo. Jeho velikost byla někde mezi tím. Pro někoho mladého a drobného žádný problém, pro mne s výškou skoro 190 cm a ve věku 40 plus, už bylo nutné hodně zvažovat, jaký střih zvolím. Bylo jasné, že šaty s rukávy to být nemohou, hledala jsem tedy střih na šaty se živůtkem na ramínka a jednoduchou řasenou sukní. Vzhledem ke kostkovanému vzoru ubrusu, jsem potřebovala živůtek s minimálním počtem střihových dílů, abych nemusela kostky složitě skládat a nespotřebovala tak moc látky (ubrusu :-). Nakonec se mi podařilo najít střih na šaty Flora dress od By Hand London. Jako vždy jsem prošmejdila Instagram i Internet, abych našla je našla ušité od různých hobby švadlenek. Koukněte třeba SEM nebo SEM. 

Když se na Flora dress s nařasenou sukní zadíváte podrobně, možná si stejně jako já všimnete toho, že živůtek, který končí jen kousek pod krkem, působí hodně mohutně. Trochu jako nárazník. Bohužel mne to neodradilo od toho si tento střih koupit, ale naštěstí jsem se rozhodla ho vyzkoušet na klasickém drobně kostkovaném kanafasu, který jsem koupila jak jinak než z druhé ruky.  

Nemám fotku toho, jak šaty vypadaly bez výšivky, ale živůtek opravdu působil mohutně. Nosila jsem je i tak, ale necítila jsem se v nich tak dobře, jak bych chtěla. Také se mi úplně nepovedlo správně zvolit šíři nařaseného spodního kanýru. Nepůsobil proporčně vyváženě - byl moc úzký.

Naštěstí jsem zrovna letos v létě (čili rok po ušití šatů) jela na vlně vyšívání kuřecím pařátkem a tak mne napadlo, že vhodným umístěním a tvarem výšivky bych mohla působení šatů pozměnit. Živůtek zjemnit a kanýr prodloužit. Na odstřižku kanafasu jsem si vyzkoušela rozměr a tvar výšivky (foto nahoře).

Na horní fotce je odstřižek s výšivkou našpendlený na šatech, na spodní fotce už je vyšitý. Vyšívání  "chicken scratch" jde naštěstí rychle od ruky, takže jsem vlastní výšivku měla hotovou za jeden dva večery. 

Spodní okraj hlavního dílu sukně jsem také ozdobila výšivkou, abych opticky pozměnila proporce sukně k lepšímu. 

Tahle úprava mi dala zabrat víc než vyšívání živůtku. Nikoliv kvůli vlastnímu vyšívání, to mne fakt bavilo, ale proto, že bylo nutné odpárat celý kanýr. Ten byl totiž ne zcela přesně přišitý a kvůli správnému vyznění výšivky, bylo nutné ji vyšít přesně tak, jak je umístěná a to by při nepřesně našitém kanýru nešlo. Kanýr jsem tedy odpárala, vyšila desítku jednoduchých motivů, kanýr znovu nařasila a pečlivě přišila.

Těch několik hodin práce s páráním, šitím a vyšíváním se vyplatilo - v šatech se cítím o moc lépe. Živůtek opravdu působí jemněji, proporce sukně jsou vyváženější. Látka na šaty je dostatečně kvalitní na to, aby mi ještě několik let dělaly radost.

PS: Na šatech z ubrusu pomalu pracuju, ale není to tak jednoduché, jak jsem doufala, že to bude. I když se bojím, že je nikdy nebudu nosit, tak je chci ušít, co nejlépe a tak mi to trvá nekonečně dlouho.

Kuřecí pařátek aneb chicken scratch embroidery

Druh výšivky, kterému říkám kuřecí pařátek, se anglicky nazývá chicken scratch, popřípadě depression lace, francouzsky broderie Suisse. Jedná se poměrně jednoduchou výšivku na kostkované látce, které se česky říká kanafas, anglicky  gingham, francouzsky vichy. Výšivku tvoří  dva základní prvky - hvězdička (dvojitý křížek) a kolečko. Kolečko vznikne omotáním bavlnky kolem čtyř předních stehů. 

Tato výšivka se tradičně uplatňovala na kostkovaných zástěrách, které nosily ženy při vaření. To zní trochu nudně, ale jedna taková zástěra to dotáhla až do slavného kalendáře Pirelli, kde ji má na sobě česká modelka Eva Herzigová. Onou fotkou se můžete pokochat např. na tomto blogu věnovanému kuřecímu pařátku a varuji Vás, že fotografie je explicitní. Eva totiž na sobě nemá nic jiného než právě onu zástěrku ;-)

Kdybyste si výšivku chtěli zkusit, tak se poohlédněte po kanafasu s velikostí kostky 0,6-0,8 mm. 

K vyšívání se nejvíce hodí bavlnky typu moulinka, které tvoří šest vláken. Počet vláken, kterými se vyšívá, se může lišit podle velikosti kanafasu. Já používám tři vlákna. Kolečko omotávám dvakrát, aby bylo dost výrazné.

Po návratu z dovolené kouzlu kuřecímu pařátku na chvíli propadla a několik večerů si hrála  s různými barevnými kombinacemi bavlnek. Tradičně se vyšívá bílou bavlnkou, popřípadě bavlnkou v druhé barvě kanafasové látky. Na okolních obrázcích můžete vidět jeden jednoduchý motiv vyšitý několika různými barvami. Zkoušela bílou moulinku i perlovku, abych na vlastní oči viděla rozdíl v tom jak působí výsledná výšivka. Mohu potvrdit, že moulinka je opravdu vhodnější - vlákna se pěkně rozloží vedle sebe a přilehnou k podkladní látce.

Bavilo mne zkoušet netradiční barvy jako starorůžovou a cyklámenovou a jejich kombinace.

Ještě na dovolené jsem perlovkou vyšila tato tři srdíčka. Jak vidíte na srdíčku vpravo, ke dvěma základním prvkům lze přidat i další jako třeba protáhnou elipsu mezi dvěma hvězdičkami.

Líbí se Vám tahle výšivka? Zkoušeli jste ji někdy? 

Já k ní cítím velké sympatie hlavně proto, že ji zvládnou i osoby bez schopnosti malovat a kreslit. Takže i já. Před 17 lety jsem si s ní vyšila zástěru, kterou používám doteď a výšivka stále drží. Tentokrát jsem vlastně ani nechtěla výšivku použít na ozdobení nějakého konkrétního kusu oblečení či dekorace v domácnosti, chtěla jsem si jen hrát, ale nakonec si kuřecí pařátek přece jen našel cestu do mého šatníku. O tom zase až příště, teď už je čas jít spát.

Vyšívání v Chorvatsku

 

Jako první jsem na dovolenou sbalila tvoření - tašku plnou bavlnek a drobných kousků látek. K tomu jedny nůžky, dvě vyšívací jehly a hlavu plnou nápadů, které jsem chtěla vyzkoušet. 

Testovala jsem stehy a barvy na ubrus inspirovaný tvorbou Sarah Espeute. Ubrus je větší a časově náročnější projekt, proto si chci prvně vyzkoušet, co se mi líbí, a vychytat, na co si mám při vyšívání naostro dát pozor. Podle zkušebních prostírání to vypadá, že vyhraje středně šedá barva a jednoduchý zadní steh. 

Na odstřižku ze šití letních šatů jsem testovala tzv. chicken scratch ...

... a křížkovou výšivku velmi silnými vyšívacími bavlnkami, které mám od babičky. Obojí jsou typy výšivky vhodné i pro ty, co jako já neumí kreslit a malovat, ale mají nutkavou potřebu pořád něco tvořit. 

To je pro dnešek vše. Je pro mne udržitelnější přispívat na blog jednou týdně pár okomentovanými fotkami, než sepisovat dlouhý text a se spoustou obrázků. 

Pojmenované ubrousky

Moc se mi líbí tvorba Sarah Espeute, francouzské umělkyně z Marseille, která vede dílnu Œuvres Sensibles s ručně vyšívanými textiliemi. Už dlouho sleduji na Instagramu její profil a toužím po nějakém ubruse s "rukama", ale cenově je její tvorba pro mne bohužel nedostupná. Ráda bych si v blízké budoucnosti takový ubrus sama vyšila. Než ale seženu všechen potřebný materiál a vyzkouším, jak se mi s ním pracuje, vrhla jsem se aspoň na jednoduché látkové ubrousky.

Ubrousky jsem šila před lety z damaškového ubrusu z dobročinného obchůdku. Pokud byste se chtěli inspirovat, doporučuji koupit rovnou hotové ubrousky, ať s tím máte méně práce. Dají se při troše trpělivosti koupit na internetových bazarech. Vyšívám červenou nití na sashiko. Je silnější než klasická perlovka. Nitě na sashiko koupíte třeba v Sartoru. 

Osvědčilo se mi mít na každý projekt jednu průhlednou plastovou krabici. Lépe se mi ve věcech orientuje a přenáší se dobře po bytě. Na cesty si vozím projekt bagy, ale doma jsou krabice super. Uzavřené víkem se dají stohovat. 

Jednoduchý zadní steh, pět písmen a půl hodinka času.

Ubrousky mám hotové. Tahle dečka ze Zlevněnky už čeká na svá písmenka. 

Zašít či nezašít? Je zašívání vždy ekologické?

Na začátku byly melírovaná lněná látka světle oranžové barvy, ze které jsem ušila dva povlaky polštář. Tenká lněná vlákna se časem na namáhaných místech přetrhala a na polštářích vznikly malé dírky. Podložila jsem střed polštářů zbytkem oranžového lnu a prošila je tím nejjednodušším sashikem. 

Po další době se vytvořily dírky na nezašitých místech a já stála před otázkou zašít či nezašít? Co je ekologičtější? Použít další látku a bavlnku na opravu stávajícího polštáře nebo polštář vyhodit a z nové látky ušít nový? Věnovat energii a čas opravě, která mi zabere několik večerů či jízd autem, nebo si užít radost z nákupu nové látky a ušití nového povlaku. 

Rozhodla jsem se pro opravu, ale místo nové látky a nové bavlnky, jsem použila odstřižky a kousky látek ze starého povlečení. Perlovku jsem koupila v dobročinném obchodě, kde jich většinou bývá spousta. Díky  použití materiálu, který by jinak nejspíš skončil v popelnici, a materiálu koupenému z druhé ruky mohu tento projekt prohlásit za ekologický. Jinak spíše ne. Spotřeba nových zdrojů by byla v tomto případě příliš vysoká.

Velrybu šila před lety Jů z odstřižků damašku koupeného na povlečení (taky vlastně z druhé ruky).

Některé části polštáře jsou sashikem prošité dvakrát, někdy i víckrát. Vzniká tak zajímavá "kresba".

Všimněte si drobných prošoupaných dírek vlevo od klubíčka bavlnky. Ty bylo potřeba  zapravit. Naštěstí zrovna perlovky se dají velmi snadno koupit v dobročinných obchodech či v internetových bazarech. Výběr barev je omezený, ale pokud vám nezáleží na přesném odstínu a chcete šetřit peněženku i přírodu, je to skvělá volba. Originální japonské nitě na sashiko jsou silnější než klasická česká perlovka. Lze je koupit třeba v Sartoru, kde si o této japonské technice můžete přečíst víc. Já si nějaké kdysi dovezla z Japonska, ale na takovéto opravy mi jich přijde škoda a šetřím si je na jiné projekty (ale o tom zase příště). 

Polštář z rubu s našpendleným starým povlečením. Vpravo je vidět první řádky prošití.

Opravujete textil? Zašíváte? Znáte sashiko? Kupujete materiál na tvoření z druhé ruky?

Kuchařka z karavanu je na světě

 Moji milí, koncem června těsně před odjezdem na dovolenou vyšla moje Kuchařka z karavanu. Kniha s recepty nejen na cestu kolem světa. Věnovala jsem jí spoustu své tvořivé i jiné energie. Pokud byste si ji chtěli koupit, můžete tak učinit na eshopu naší Expedice Světu vstříc nebo v kamenném knihkupectví Dlouhá punčocha v Brně (pouze v knihkupectví nikoliv na jejich e-shopu).

Tím, že jsem dokončila, tento velký dvouletý projekt, uvolnila se mi mně spousta energie k mým milovaným ručním pracem. Moc mi šití chybělo, ale pro práci na Kuchařce z karavanu nebyl na šití, pletení a háčkování v mém mozku žádný prostor. Zvládala jsem jen šít nosítka a zašívat díry na oblečení.

Budu moc ráda, když si Kuchařku koupíte. Jedna věc je něco vytvořit (to by mi ještě šlo), druhá věc je to umět prodat (to mi nejde). Proto odteď už budu tvořit hlavně pro sebe, svůj domov a rodinu, a na charitativní účely. Na prodej minimálně.

V hlavě mi to doslova vře nápady, které musí ven. Tak mi držte palce, ať aspoň desetinu z nich zvládnu dokončit. Jedním z projektů, do kterých se chci pustit, je tajná patchworková deka od Meadow Mist Designs. Šila jsem jednu před lety a moc mne to bavilo. Teď na ni využiju odstřižky z látek na nosítka.

Chystám šít si šaty z látek z druhé ruky, vyšívat ubrus ve stylu Oeuvres Sensibles - Saras Espeute a barvit indigem. K tomu dalších tisíc věcí. 

Co se chystáte tvořit Vy? napište mi do komentářů.

Kuchařka na cestu kolem světa

Vím,  že tu dlouho bylo ticho. Poslední dobou šly totiž ruční práce stranou a dala jsem přednost jinému tvoření. Pracovala jsem na e-boocích z naší cesty kolem světa, ale především jsem se psala a fotila kuchařku, která vychází z naší více než roční cesty kolem světa. Tak jako můj muž se tou naší cestou prořídil, já jsem se jí provařila. Na těch nejkrásnějších místech v přírodě totiž nejsou ani obchody ani restaurace. Tam si člověk musí uvařit sám ze zásob, které si přivezl.  Své zkušenosti jsem sepsala právě do kuchařky, kterou se jmenuje Kuchařka na cestu kolem světa.

Najdete v ní rady, jak si vybavit kuchyň v obytném autě, jak nakupovat v cizích zemích, jaké potraviny mít v zásobě a také 50 receptů na jednoduchá a chutná jídla. Jejich výhodou je, že je 

1. uvaříte i v polních podmínkách, nejsou potřeba žádné elektricky poháněné přístroje

2. ingredience jsou základní a dají se sehnat všude po světe

Velká část kuchařky se věnuje pečení v kempingové troubě Omnia oven, která je doslova lifechanger pro všechny dlouhodobé cestovala obytným autem nebo karavanem.

Fotky a texty jsem zvládla sama. Na dokončení knihy však potřebuji i grafiku a fotografie od profesionální fotografky, kde bude zachycená naše rodina. Hlavně je však potřeba tisk, který je velmi drahý. Proto jsem si založila projekt na Hithitu, který mi pomůže tisk zafinancovat. 

Budu moc ráda, když mne podpoříte a jednu z nabízených odměn si zakoupíte.

Můžete si vybrat ze široké škály odměn, které za příspěvek obdržíte. Od lístku do "kina" na film z naší cesty kolem světa přes podepsaný výtisk kuchařky až po týdenní půjčení našeho obytného auta. Nabízíme také on-line konzultace, kdy s vámi probereme vaše cestovatelské plány a poradíme vám na základě našich zkušeností. Kdo by nás chtěl vidět osobně, může si zakoupit přednášku nebo schůzku v kavárně. Další odměny budou přibývat v průběhu kampaně.

Pokud máte nějaké otázky nebo návrhy na odměny, o které byste měli zájem. Pište do komentářů. Pokusím se vám vyjít vstříc.

Děkuji mockrát i za ten nejmenší příspěvek nebo za sdílení.

Krásný den,

Eva.

PS: Odkaz na projekt najdete ZDE. 

Týdeník 47/2024

Jáík jde po nemoci do školy. Dny chytají rytmus. Dopoledne příprava jídla, kolem poledne, když je nejvíc světla, tak focení. Mezitím hledání práce, listopad se ve vědě zdá jako poměrně dobrá doba. První práce na ebooku o USA.  Konečně to vypadá, že se pohne grafická podoba všech ebooků. Člověk, který mi dělá šablonu ve Wordu, má neskutečně příjemný hlas a uklidňující projev. Třídní schůzky na gymnáziích, jako na potvoru ve stejný čas. Odpočinkový víkend na zasněžené chalupě. Náročný návrat, řešíme rozdělení péče o domácnost při mém 100% úvazku. 

Patnáctifazolová polívka. „Mami, proč vaříš jídla, který nikomu nechutnají?" „Protože mně chutnají". Recept na blogu Světu vstříc.

Kapkejky na kanafasu.