Deky na povodně

Když byly v září povodně, řešila sem zrovna problémy v práci a neměla mentální sílu jakkoli pomáhat. Teď v listopadu jsem se odhodlala přispět lidem postiženým povodněmi způsobem, který se mi už osvědčil dříve. Vytáhla jsem ze šuplíku devět ušitých miminkovských patchworkových dek a postupně je na Instagramu představuji. Jedna stojí 1000 Kč a peníze za ně kupující posílají přímo na povodňový účet Člověka v tísni. Následně ode mne Balíkovnou obdrží balíček s dekou. Já z toho mám jen velikou radost, že mohu přispět svým malým dílem lidem, jejichž život ovlivnily povodně.

Pokud byste si jednu z těchto dek rádi koupili a přispěli tak potřebným, koukněte na můj Instagram nebo mi napište na email evulekotule@seznam.cz. 

Čtyři deky se už prodaly, ale zbývajících pět ještě čeká na své majitele. 

Jsou to jednak tyto dvě obdélníkové (cca 90 x 120 cm) se vzorem Irish chain.

Také tahle čtvercová s pestrobarevnými bloky sešitými v řadách.

Dále tahle čtvercová deka v přírodní barevnosti se vzorem klasických hvězd. 

Nakonec tahle čtvercová (asi 93 x 93 cm) obří medvědí tlapa sešitá z pruhů látek v duhových barvách (ve skutečnosti maličko tmavších než na fotkách).

Říjnové novinky

Peřinky pro panenky a plyšáky do postýlky. Kompletní sady na ušití nosítek. Všechno najdete na Fleru. Teď v říjnu doporučuji objednávat přes email nebo Instagram, mám teď akci na poštovné zdarma. 

Sady nosítka a zavinovačky

Něžné sady nově vystavené k prodeji na Fleru. Nosítko a zavinovačka, které spolu dokonale ladí.

 

Dokonalý víkend v Raxalpe

 My dva, čtyři naši přátelé, jednoduchá ferrata, noc na horské chatě, ráno dolů v dešti. Tolik jsem se už dlouho nenasmála. Začalo to "teplou" večeří a pokračovalo až do rozloučení v Brně. 

Stoupáme pod ferratu. 

Habsburghaus v dálce před námi. Ferratu už máme za sebou, čeká jen asi hodina a půl chůze na náhorní "plošině" Raxalpe.

Čtyři muži jako Beatles.

Překvapilo mne, kolik druhů rostlin roste na alpských loukách. Když člověk vydechuje, hned se má čím kochat.

Vegetace rostoucí ve vlhčím údolíčku obklopeném klečí. Kamzíky, kozorožce ani sviště jsme nezahlédli. To si necháme na jindy. Byla jsem spokojená i s tím, že jsme viděla sviští noru a kamzičí bobky.

Žitný kváskový chlebík krájený na kameni.

Vzácná protěž alpská roste přímo před chatou Habsburghause.

Výhled od chaty Habsburghaus byl v lehkém oparu. 

Západ slunce tak, jak je vidět z jídelny v Habsburhaus. Myslím si, že tenhle pohled byl důvod, proč tam tu chatu postavili. Výhled se totiž před vámi rozevře jen na tom jednom jediném místě. Jinak jste vždy  ve špatném úhlu a nevidíte vrcholy hory takhle pěkně za sebou. 

Jídelna zevnitř. Fotka taky v lehkém oparu. Ale i tak si myslím, že je vidět ta spokojenost a nadšení z horské tůry.

Ráno byla všude mlha. Pak začalo pršet a pršelo více či méně celou dobu než jsme sešli dolů do údolí k silnici. Tam už bylo krásně. 

Čtyři muži v mlze.

Tenhle víkend byl můj splněný dlouholetý sen. Jeden den vystoupat nahoru, nemuset spěchat zase hned dolů, ale naopak si užít večer vysoko v horách, povečeřet a vyspat se na chatě a ráno už jen sejít dolů. Psychicky jsem si odpočinula tak jako už dlouho ne. Zcela bez dětí, v úžasné partě, kde si všichni vycházeli vstříc, s fyzickou námahou, která je tak akorát. Moje první ferrata, nenáročná, ale dlouhá. První noc v "lágru", jak se rakousky říká noclehárnám s dlouhými palandami. K večeři milované knedlíky s vajíčkem. Neskutečná spousta kytek. Povedená fotka chleba do plánované kuchařky. Humor na úrovni od začátku do konce. Dlouholetí přátelé, na které je spoleh a se kterými je nám dobře. Můj muž s čerstvým strništěm a kšiltovkou. 

Děkuji, že jsem mohla něco takového zažít a přála bych si, aby se to zase někdy opakovalo.

Islandské muzeum textilu

 Několik fotek z muzea textilu Icelandic Textile Center v islandském městě Blonduós jsem dávala na blog naší Expedice Světu vstříc, ale sem se hodí víc a tak se o ně podělím i tady. 

V muzeu jsem byla sama. Bez dětí i jiných návštěvníků. 

Fotoalbum zdobené křížkovou výšivkou s motivem kodaňského nábřeží.

Textilní muzeum v Blönduós vystavuje jedinečnou sbírku domácích vlněných a textilních výrobků, islandské národní kroje a umělecké výšivky spolu s mnoha nástroji používanými k jejich výrobě. Muzeum bylo oficiálně otevřeno u stého výročí města Blönduós v roce 1976 . Dnes sídlí v krásné nové budově z roku 2003.

Důležitá část muzea je pojmenována po Halldóře Bjarnadóttir (1873-1981), známé islandské ženě, která dlouhá léta působila jako poradkyně Národního svazu farmářů a 44 let vydávala časopis „Hlín“. Kromě toho založila a provozovala Wool- and Textile College na Svalbarði. Halldóra, která se nikdy nevdala ani neměla děti, zasvětila svůj život vzdělávání žen. Sbírala nejen různé varianty tkaných a pletených vzorů, ale také drobné předměty, které souvisely se zpracováním vlny a textilu.

Halldóra svůj majetek darovala Textilnímu muzeu, kde je nyní vystaven v tzv. Halldóřině pokoji.

Patchworková deka (quilt) s motivem drážďanského kola, který je trochu složitější něž je obvyklé v dnešní době.

Kavárna či jídelna či prostor pro menší společenské akce je nachází v centru maličkého muzea.

Mísa na polévku a dva talíře s dekorem slaměnky, mým oblíbeným. Pravděpodobně z Halldóřiny pozůstalosti.

Sametový patchworkový polštář. Čtverce v pozadí hvězdy jsou sešívané z více kousků látky. Vypadá to, že polštář vznikl opravdu z odstřižků látek, které zbyly z jiných projektů.

Kniha Quilts of Iceland byla vystavena k nahlédnutí. Je to takový ženský počin - vzory patchworkových dek inspirovaných Islandem, recepty na tradiční jídla a fotografie autorek i přírody.

Deka inspirovaná Haldořinou polstrovanou židlí.

Deka inspirovaný čedičovými varhany. Za mne by byla krásná v provedení z lněných látek v mnoha odstínech šedi.

Vlněný svetr s vyplétaným kruhovým sedlem najdete v muzeu jen na pokladně. Zvláštní, člověk by čekal, že typ svetru, ve kterém denně potkáte několik desítek lidí, bude mít v muzeu samostatnou místnost, ale evidentně není tak tradiční, jak by se na základě současného pozorování mohlo zdát.

Muzeum na mne působilo mile a domácky. Chvílemi mi to připomínalo návštěvu u babičky, která doma také spoustu ručních prací.

Jeden kopeček jahodové, jeden vanilkové, ...

 .. jeden mátové a ještě šmoulovou, prosím. 

Tak takhle barevná jsou tahle nosítka a k nim barevně ladící zavinovačky. 

Jakou kombinaci byste si vybrali pro své miminko Vy, kdybyste byli malý rodič?