Na začátku byly melírovaná lněná látka světle oranžové barvy, ze které jsem ušila dva povlaky polštář. Tenká lněná vlákna se časem na namáhaných místech přetrhala a na polštářích vznikly malé dírky. Podložila jsem střed polštářů zbytkem oranžového lnu a prošila je tím nejjednodušším sashikem.
Po další době se vytvořily dírky na nezašitých místech a já stála před otázkou zašít či nezašít? Co je ekologičtější? Použít další látku a bavlnku na opravu stávajícího polštáře nebo polštář vyhodit a z nové látky ušít nový? Věnovat energii a čas opravě, která mi zabere několik večerů či jízd autem, nebo si užít radost z nákupu nové látky a ušití nového povlaku.
Rozhodla jsem se pro opravu, ale místo nové látky a nové bavlnky, jsem použila odstřižky a kousky látek ze starého povlečení. Perlovku jsem koupila v dobročinném obchodě, kde jich většinou bývá spousta. Díky použití materiálu, který by jinak nejspíš skončil v popelnici, a materiálu koupenému z druhé ruky mohu tento projekt prohlásit za ekologický. Jinak spíše ne. Spotřeba nových zdrojů by byla v tomto případě příliš vysoká.
Velrybu šila před lety Jů z odstřižků damašku koupeného na povlečení (taky vlastně z druhé ruky).
Některé části polštáře jsou sashikem prošité dvakrát, někdy i víckrát. Vzniká tak zajímavá "kresba".
V tomto případě jste se myslím nerozhodla dobře, i po opravě je to pořád děravý polštář. Vy umíte mnohem hezčí věci. Já taky opravuji oblečení, úkoluje mě rodina a baví mě to. Nákupy z druhé ruky jsou fajn, když se podaří. Zdraví Eva z Ostravy
ReplyDeletePolštář máme jen v ložnici, do obýváku bych si ho nedala. Není to kousek ke kochání, spíš je to předmět k diskuzi . Testuji na něm své i materiálové hranice, kam až jsem schopná s opravami zajít a co ten materiál vydrží. Co ještě má smysl opravovat a co už ne. Tohle bylo právě hodně na hraně.
DeleteJste první o kom slyším, že ho baví opravovat oblečení. To bych si přála. Mne právě vůbec nebaví. Jen v případě, že mohu zkusit něco nového nebo testovat, jak daleko lze zajít. Synovi jsem jedny oblíbené rifle zašívala snad na 10 místech. Na kolenou opakovaně. Nosil je, dokud z nich nevyrostl. Jiné dlouhé kalhoty, ani tepláky nechtěl. Teď je mám schované na památku :-)
A mně se to líbí! :)
ReplyDeleteA tu techniku se budu muset naučit...
Alžběto, je to fakt snadné, to je na tom nejlepší. Funguje to i na rifle. https://evule-kotule.blogspot.com/2018/02/visible-mending.html
DeleteBěhem cesty kolem světa jsem tak zašila manželovi trekové kalhoty na zadku a pořád to drží zcela bez problémů. Za mne super technika, která vypadá líp prošívání entlem a dá se praktikovat i bez šicího stroje.
Neopravuji ani nezašívám, zvláště takhle pracně...přijde mi to jako ztráta času. Dětem jsem našívala jedině tak záplaty na tepláky, ale velmi zřídka.
DeleteTextil neopravuji ani nezašívám. Maximálně jsem dětem našívala na tepláky záplaty, ale to už je dávno. Z druhé ruky taky nic nekupuji, tvořím si z nových materiálů.
ReplyDeleteMně se ten polštář moc líbí, ty pořád viditelné díry, způsob prošití - celé mi to dává smysl, i čistě z estetického hlediska. Já tyhle věci fakt můžu. ♥ Klidně bych si ho dala do obýváku. ;-)
ReplyDeleteKlárko, děkuji za komentář. Mně osobně se ty pořád viditelné díry taky líbí. Polštář z obyčejné bavlny bych takhle nezašívala, ale lněná látka má jinou, zajímavější texturu/strukturu, takže i to prošití tisíci stehy na ní má větší hloubku. Baví mne na polštář koukat při různém osvětlení i se ho dotýkat.
ReplyDelete