Vyšívání v Chorvatsku

 

Jako první jsem na dovolenou sbalila tvoření - tašku plnou bavlnek a drobných kousků látek. K tomu jedny nůžky, dvě vyšívací jehly a hlavu plnou nápadů, které jsem chtěla vyzkoušet. 

Testovala jsem stehy a barvy na ubrus inspirovaný tvorbou Sarah Espeute. Ubrus je větší a časově náročnější projekt, proto si chci prvně vyzkoušet, co se mi líbí, a vychytat, na co si mám při vyšívání naostro dát pozor. Podle zkušebních prostírání to vypadá, že vyhraje středně šedá barva a jednoduchý zadní steh. 

Na odstřižku ze šití letních šatů jsem testovala tzv. chicken scratch ...

... a křížkovou výšivku velmi silnými vyšívacími bavlnkami, které mám od babičky. Obojí jsou typy výšivky vhodné i pro ty, co jako já neumí kreslit a malovat, ale mají nutkavou potřebu pořád něco tvořit. 

To je pro dnešek vše. Je pro mne udržitelnější přispívat na blog jednou týdně pár okomentovanými fotkami, než sepisovat dlouhý text a se spoustou obrázků. 

Pojmenované ubrousky

Moc se mi líbí tvorba Sarah Espeute, francouzské umělkyně z Marseille, která vede dílnu Œuvres Sensibles s ručně vyšívanými textiliemi. Už dlouho sleduji na Instagramu její profil a toužím po nějakém ubruse s "rukama", ale cenově je její tvorba pro mne bohužel nedostupná. Ráda bych si v blízké budoucnosti takový ubrus sama vyšila. Než ale seženu všechen potřebný materiál a vyzkouším, jak se mi s ním pracuje, vrhla jsem se aspoň na jednoduché látkové ubrousky.

Ubrousky jsem šila před lety z damaškového ubrusu z dobročinného obchůdku. Pokud byste se chtěli inspirovat, doporučuji koupit rovnou hotové ubrousky, ať s tím máte méně práce. Dají se při troše trpělivosti koupit na internetových bazarech. Vyšívám červenou nití na sashiko. Je silnější než klasická perlovka. Nitě na sashiko koupíte třeba v Sartoru. 

Osvědčilo se mi mít na každý projekt jednu průhlednou plastovou krabici. Lépe se mi ve věcech orientuje a přenáší se dobře po bytě. Na cesty si vozím projekt bagy, ale doma jsou krabice super. Uzavřené víkem se dají stohovat. 

Jednoduchý zadní steh, pět písmen a půl hodinka času.

Ubrousky mám hotové. Tahle dečka ze Zlevněnky už čeká na svá písmenka. 

Zašít či nezašít? Je zašívání vždy ekologické?

Na začátku byly melírovaná lněná látka světle oranžové barvy, ze které jsem ušila dva povlaky polštář. Tenká lněná vlákna se časem na namáhaných místech přetrhala a na polštářích vznikly malé dírky. Podložila jsem střed polštářů zbytkem oranžového lnu a prošila je tím nejjednodušším sashikem. 

Po další době se vytvořily dírky na nezašitých místech a já stála před otázkou zašít či nezašít? Co je ekologičtější? Použít další látku a bavlnku na opravu stávajícího polštáře nebo polštář vyhodit a z nové látky ušít nový? Věnovat energii a čas opravě, která mi zabere několik večerů či jízd autem, nebo si užít radost z nákupu nové látky a ušití nového povlaku. 

Rozhodla jsem se pro opravu, ale místo nové látky a nové bavlnky, jsem použila odstřižky a kousky látek ze starého povlečení. Perlovku jsem koupila v dobročinném obchodě, kde jich většinou bývá spousta. Díky  použití materiálu, který by jinak nejspíš skončil v popelnici, a materiálu koupenému z druhé ruky mohu tento projekt prohlásit za ekologický. Jinak spíše ne. Spotřeba nových zdrojů by byla v tomto případě příliš vysoká.

Velrybu šila před lety Jů z odstřižků damašku koupeného na povlečení (taky vlastně z druhé ruky).

Některé části polštáře jsou sashikem prošité dvakrát, někdy i víckrát. Vzniká tak zajímavá "kresba".

Všimněte si drobných prošoupaných dírek vlevo od klubíčka bavlnky. Ty bylo potřeba  zapravit. Naštěstí zrovna perlovky se dají velmi snadno koupit v dobročinných obchodech či v internetových bazarech. Výběr barev je omezený, ale pokud vám nezáleží na přesném odstínu a chcete šetřit peněženku i přírodu, je to skvělá volba. Originální japonské nitě na sashiko jsou silnější než klasická česká perlovka. Lze je koupit třeba v Sartoru, kde si o této japonské technice můžete přečíst víc. Já si nějaké kdysi dovezla z Japonska, ale na takovéto opravy mi jich přijde škoda a šetřím si je na jiné projekty (ale o tom zase příště). 

Polštář z rubu s našpendleným starým povlečením. Vpravo je vidět první řádky prošití.

Opravujete textil? Zašíváte? Znáte sashiko? Kupujete materiál na tvoření z druhé ruky?

Kuchařka z karavanu je na světě

 Moji milí, koncem června těsně před odjezdem na dovolenou vyšla moje Kuchařka z karavanu. Kniha s recepty nejen na cestu kolem světa. Věnovala jsem jí spoustu své tvořivé i jiné energie. Pokud byste si ji chtěli koupit, můžete tak učinit na eshopu naší Expedice Světu vstříc nebo v kamenném knihkupectví Dlouhá punčocha v Brně (pouze v knihkupectví nikoliv na jejich e-shopu).

Tím, že jsem dokončila, tento velký dvouletý projekt, uvolnila se mi mně spousta energie k mým milovaným ručním pracem. Moc mi šití chybělo, ale pro práci na Kuchařce z karavanu nebyl na šití, pletení a háčkování v mém mozku žádný prostor. Zvládala jsem jen šít nosítka a zašívat díry na oblečení.

Budu moc ráda, když si Kuchařku koupíte. Jedna věc je něco vytvořit (to by mi ještě šlo), druhá věc je to umět prodat (to mi nejde). Proto odteď už budu tvořit hlavně pro sebe, svůj domov a rodinu, a na charitativní účely. Na prodej minimálně.

V hlavě mi to doslova vře nápady, které musí ven. Tak mi držte palce, ať aspoň desetinu z nich zvládnu dokončit. Jedním z projektů, do kterých se chci pustit, je tajná patchworková deka od Meadow Mist Designs. Šila jsem jednu před lety a moc mne to bavilo. Teď na ni využiju odstřižky z látek na nosítka.

Chystám šít si šaty z látek z druhé ruky, vyšívat ubrus ve stylu Oeuvres Sensibles - Saras Espeute a barvit indigem. K tomu dalších tisíc věcí. 

Co se chystáte tvořit Vy? napište mi do komentářů.

Kuchařka na cestu kolem světa

Vím,  že tu dlouho bylo ticho. Poslední dobou šly totiž ruční práce stranou a dala jsem přednost jinému tvoření. Pracovala jsem na e-boocích z naší cesty kolem světa, ale především jsem se psala a fotila kuchařku, která vychází z naší více než roční cesty kolem světa. Tak jako můj muž se tou naší cestou prořídil, já jsem se jí provařila. Na těch nejkrásnějších místech v přírodě totiž nejsou ani obchody ani restaurace. Tam si člověk musí uvařit sám ze zásob, které si přivezl.  Své zkušenosti jsem sepsala právě do kuchařky, kterou se jmenuje Kuchařka na cestu kolem světa.

Najdete v ní rady, jak si vybavit kuchyň v obytném autě, jak nakupovat v cizích zemích, jaké potraviny mít v zásobě a také 50 receptů na jednoduchá a chutná jídla. Jejich výhodou je, že je 

1. uvaříte i v polních podmínkách, nejsou potřeba žádné elektricky poháněné přístroje

2. ingredience jsou základní a dají se sehnat všude po světe

Velká část kuchařky se věnuje pečení v kempingové troubě Omnia oven, která je doslova lifechanger pro všechny dlouhodobé cestovala obytným autem nebo karavanem.

Fotky a texty jsem zvládla sama. Na dokončení knihy však potřebuji i grafiku a fotografie od profesionální fotografky, kde bude zachycená naše rodina. Hlavně je však potřeba tisk, který je velmi drahý. Proto jsem si založila projekt na Hithitu, který mi pomůže tisk zafinancovat. 

Budu moc ráda, když mne podpoříte a jednu z nabízených odměn si zakoupíte.

Můžete si vybrat ze široké škály odměn, které za příspěvek obdržíte. Od lístku do "kina" na film z naší cesty kolem světa přes podepsaný výtisk kuchařky až po týdenní půjčení našeho obytného auta. Nabízíme také on-line konzultace, kdy s vámi probereme vaše cestovatelské plány a poradíme vám na základě našich zkušeností. Kdo by nás chtěl vidět osobně, může si zakoupit přednášku nebo schůzku v kavárně. Další odměny budou přibývat v průběhu kampaně.

Pokud máte nějaké otázky nebo návrhy na odměny, o které byste měli zájem. Pište do komentářů. Pokusím se vám vyjít vstříc.

Děkuji mockrát i za ten nejmenší příspěvek nebo za sdílení.

Krásný den,

Eva.

PS: Odkaz na projekt najdete ZDE. 

Týdeník 47/2024

Jáík jde po nemoci do školy. Dny chytají rytmus. Dopoledne příprava jídla, kolem poledne, když je nejvíc světla, tak focení. Mezitím hledání práce, listopad se ve vědě zdá jako poměrně dobrá doba. První práce na ebooku o USA.  Konečně to vypadá, že se pohne grafická podoba všech ebooků. Člověk, který mi dělá šablonu ve Wordu, má neskutečně příjemný hlas a uklidňující projev. Třídní schůzky na gymnáziích, jako na potvoru ve stejný čas. Odpočinkový víkend na zasněžené chalupě. Náročný návrat, řešíme rozdělení péče o domácnost při mém 100% úvazku. 

Patnáctifazolová polívka. „Mami, proč vaříš jídla, který nikomu nechutnají?" „Protože mně chutnají". Recept na blogu Světu vstříc.

Kapkejky na kanafasu.

Deky na povodně

Když byly v září povodně, řešila sem zrovna problémy v práci a neměla mentální sílu jakkoli pomáhat. Teď v listopadu jsem se odhodlala přispět lidem postiženým povodněmi způsobem, který se mi už osvědčil dříve. Vytáhla jsem ze šuplíku devět ušitých miminkovských patchworkových dek a postupně je na Instagramu představuji. Jedna stojí 1000 Kč a peníze za ně kupující posílají přímo na povodňový účet Člověka v tísni. Následně ode mne Balíkovnou obdrží balíček s dekou. Já z toho mám jen velikou radost, že mohu přispět svým malým dílem lidem, jejichž život ovlivnily povodně.

Pokud byste si jednu z těchto dek rádi koupili a přispěli tak potřebným, koukněte na můj Instagram nebo mi napište na email evulekotule@seznam.cz. 

Čtyři deky se už prodaly, ale zbývajících pět ještě čeká na své majitele. 

Jsou to jednak tyto dvě obdélníkové (cca 90 x 120 cm) se vzorem Irish chain.

Také tahle čtvercová s pestrobarevnými bloky sešitými v řadách.

Dále tahle čtvercová deka v přírodní barevnosti se vzorem klasických hvězd. 

Nakonec tahle čtvercová (asi 93 x 93 cm) obří medvědí tlapa sešitá z pruhů látek v duhových barvách (ve skutečnosti maličko tmavších než na fotkách).

Říjnové novinky

Peřinky pro panenky a plyšáky do postýlky. Kompletní sady na ušití nosítek. Všechno najdete na Fleru. Teď v říjnu doporučuji objednávat přes email nebo Instagram, mám teď akci na poštovné zdarma. 

Sady nosítka a zavinovačky

Něžné sady nově vystavené k prodeji na Fleru. Nosítko a zavinovačka, které spolu dokonale ladí.

 

Dokonalý víkend v Raxalpe

 My dva, čtyři naši přátelé, jednoduchá ferrata, noc na horské chatě, ráno dolů v dešti. Tolik jsem se už dlouho nenasmála. Začalo to "teplou" večeří a pokračovalo až do rozloučení v Brně. 

Stoupáme pod ferratu. 

Habsburghaus v dálce před námi. Ferratu už máme za sebou, čeká jen asi hodina a půl chůze na náhorní "plošině" Raxalpe.

Čtyři muži jako Beatles.

Překvapilo mne, kolik druhů rostlin roste na alpských loukách. Když člověk vydechuje, hned se má čím kochat.

Vegetace rostoucí ve vlhčím údolíčku obklopeném klečí. Kamzíky, kozorožce ani sviště jsme nezahlédli. To si necháme na jindy. Byla jsem spokojená i s tím, že jsme viděla sviští noru a kamzičí bobky.

Žitný kváskový chlebík krájený na kameni.

Vzácná protěž alpská roste přímo před chatou Habsburghause.

Výhled od chaty Habsburghaus byl v lehkém oparu. 

Západ slunce tak, jak je vidět z jídelny v Habsburhaus. Myslím si, že tenhle pohled byl důvod, proč tam tu chatu postavili. Výhled se totiž před vámi rozevře jen na tom jednom jediném místě. Jinak jste vždy  ve špatném úhlu a nevidíte vrcholy hory takhle pěkně za sebou. 

Jídelna zevnitř. Fotka taky v lehkém oparu. Ale i tak si myslím, že je vidět ta spokojenost a nadšení z horské tůry.

Ráno byla všude mlha. Pak začalo pršet a pršelo více či méně celou dobu než jsme sešli dolů do údolí k silnici. Tam už bylo krásně. 

Čtyři muži v mlze.

Tenhle víkend byl můj splněný dlouholetý sen. Jeden den vystoupat nahoru, nemuset spěchat zase hned dolů, ale naopak si užít večer vysoko v horách, povečeřet a vyspat se na chatě a ráno už jen sejít dolů. Psychicky jsem si odpočinula tak jako už dlouho ne. Zcela bez dětí, v úžasné partě, kde si všichni vycházeli vstříc, s fyzickou námahou, která je tak akorát. Moje první ferrata, nenáročná, ale dlouhá. První noc v "lágru", jak se rakousky říká noclehárnám s dlouhými palandami. K večeři milované knedlíky s vajíčkem. Neskutečná spousta kytek. Povedená fotka chleba do plánované kuchařky. Humor na úrovni od začátku do konce. Dlouholetí přátelé, na které je spoleh a se kterými je nám dobře. Můj muž s čerstvým strništěm a kšiltovkou. 

Děkuji, že jsem mohla něco takového zažít a přála bych si, aby se to zase někdy opakovalo.