9.2.13

Na pustém ostrově

Dnešní diskuze na ND o sympatických záchranářích mi připomněla mou vlastní zkušenost se záchranáři. Můj muž říká, že se s tím nemám nikde chlubit. Asi se stydí, jak je jeho žena blbá, ale já se při těch vzpomínkách už deset minut řehtám. Vše mám fotograficky zdokumentováno, tak se ráda pochlubím, svou blbostí i fotkami.


Když jsem byla na Erasmu v Bretani, přijela za mnou na pár dní moje babička. Společně jsem vyrazily na výlet do St. Mala, což je krásné pirátské městečko. Pokud používáte k nosní hygieně mořskou vodu ve spreji, tak jedna z nich je právě z tohoto města.
 
 Kolem historické části St. Mala je několik malých ostrůvků. Na některých jsou pevnosti, jiné jsou je pusté. Na některé se musí lodí, jiné jsou přístupné za odlivu suchou nohou. Jako třeba ostrůvek Grand-Bé, který je na této fotce spolu s babičkou ve žluté bundě. Na fotce je vidět zpevněná cesta, která na ostrůvek vede i to jak je moře už skoro na ní.  Vyrazily jsme s babičkou na ostrůvek, přešly přes jeho vrcholek na druhou stranu a při svačině se kochaly výhledem na moře nikoliv na město.


Po svačině jsme se chtěly vrátit do města. Jenže ouha.  Přišel příliv, přes cestu se valila voda a nebylo možné se suchou nohou vrátit zpět. 


  Babička se dělila s racky o bagetu.
Vody byl sice jen půl metr, ale rychle stoupala, hnala se proudem a brodit se bylo příliš riskantní, jak jsem se dozvěděli z cedule na ostrově. Rozdíl mezi přílivem a odlivem je v Bretani i několik metrů, ne jako v Chorvatsku, kde to skoro nepoznáte. 

Naštěstí jsme nebyly první, kdo na ostrově uvízl a tak jous Francouzi na podobné situace připravení. Kousek od informační cedule byl telefon na záchranou službu. Chvilku mi sice trvalo než jsem svou chabou francouzštinou a trochu lepší angličtinou vysvětlila, co se nám stalo, ale za chvíli  přijel člun se třemi muži v neoprenech.




Zde jsou ti muži. Bohužel moc sympatičtí nebyli, no ten vlevo byl, ti druzí dva si o nás mysleli své.
 Ale co. Hlavně, že nás dostali do člunu a převezli na pevninu.
Sice to nebylo suchou nohou, ty se nám při nastupování do člunu namočily.


Nakonec ještě dvě fotky cesty na ostrůvek, tentokrát opravdu za odlivu.

10 comments:

  1. Evo, hned pri prvnim obrazku me doslo, co se asi mohlo prihodit. St. Malo znam.

    ReplyDelete
  2. to je ftipné..a krásné fotky.....aspoň na to nezapomenete....a Evule, přece víš, že nejsi blbá:)))

    ReplyDelete
  3. Evi, jste s babčou tedy čísla :-)) A máš můj obdiv, žes ještě zvládla fotit ty záchranáře...

    ReplyDelete
  4. Téda! Já bych brečela...

    ReplyDelete
  5. Michaelo, a mě to nedošlo, přestože voda na tu cestu už pěkně šplouchala :-))) Blbá nejsem, ale přemýšlet bych víc mohla.

    Chvíli mě tedy zachvátila panika, přece jen bylo docela chladno, občas sprchlo a představa, že tam zůstaneme až do večera byla dost nemilá, ale pak mi to přišlo všechno vtipné.

    ReplyDelete
  6. To mi připomíná, jak jsem přivolávala hasiče na záchranu naší kočky...;)))

    ReplyDelete
  7. evi, dobrý ranko, ke sněhu u nás - sousedi byli minulý víkend v karolince, mají tam chatu, je tam bílo tak 20cm +- prý, soláň by měl být tak pod 60čísly. včera tu padalo, velhkej, těžkej sníh, dokonalý na sněhuláky a iglů a tak, prostě balada. jestli berete i lyže, minulý víkend jsme byli lyžovat na kyčerce, tradičně perfektně upravené sjezdovky. tam člověk nemusí mít obavy. jeslti chcete trénovat s jů, mají tam i kobercový vlek pro mrňousky/školičku s různými těmi jejich metodickými pomůckami, ze kterých jsou prcci celí mimo - tunely a zvířátka a tak:o) jinak teploty se tu drží těsně pod nulou, víc než -5´ jsme poslední dobou přes den neměli. neumrznete. užijte si dovolenou, budu na vás myslet, jé! j.

    ReplyDelete
  8. zase je na co vzpomínat ne?

    ReplyDelete

Děkuji za Vaše slova.