Když Jáík spí a holky jsou v ústavech, obvykle rychle udělám, co je třeba v domácnosti, a pak jdu šít. Dnes jsem měla stejný plán. Šup šup pověsit prádlo, vyndat nákup a pak hurá ke stroji ušít si tepláky. Místo šití jsem si sedla k počítači a zdražila všechno své zboží na Fleru, protože je na čase vážit si sama sebe, své práce a svého času.
Já vím, že většina blogerek píše hlavně o tom pozitivním. No mě to poslední dobou moc nejde. Jsem unavená a co se týká trpělivosti s dětmi jsem na dně, Navíc mi včera večer došlo, že rozhodnutí, které jsme s mužem před časem udělali, není až tak růžové, jak jsem si myslela. Možná, že vlastně budu ještě unavenější než teď a nebudu v okolí nikdo, kdo by mi vytrhl trn z paty jako dnes tchán, který tu s námi dnes hodinu a půl byl a já mohla v klidu uvařit večeři (kterou nikdo nejedl) a vynést tříděný odpad.
Zatímco rána zvládáme relativně v pohodě, večery bývají náročné. Chtěla bych umět víc žít přítomným okamžikem. užít si s Jáíkem půlhodinové pozorování jeřábu, s Jó vaření a přelévání vody a chtěla bych, aby mě bavilo odpovídat na tisícátou první Jůinu otázku, ale většinou se bojím, že když jim to dovolím, pohár mé trpělivosti se naplní a během večerních rituálů přeteče a nebude tu nikdo jiný než zase já, kdo by vytřel podlahu. Takže tak, doufám že bude líp a příště už budu pozitivnější.
