S ksichtíkem

Nová zimní bunda si žádala ladící ušanku. Vytvoření ksichtíku mi zabralo jeden dlouhý večer, zatímco Jů jich vystřídá během pár sekund několik .

K bundě bylo třeba ušít i nové softšeláky (jak říkáme kalhotám ze softshelu podle vzoru tepláky a šusťáky) a uplést nákrčník.

Oběd pro přátele

Mám náš dům moc ráda, ale někdy mi připadá zbytečně velký, hlavně ve chvílích, když mám uklízet. A pak jsou zase chvíle jako třeba dnes, kdy se každý metr čtvereční hodí. Muž vymyslel, že pozveme přátele na oběd. Sešlo je nás tu sedm dospělých a deset dětí. 

Uvařili jsme plný rýžovar rýže a osmahli maso na dvou pánvičkách.  (interní pozn. vepřová plec - osolit, opepřit, na olivovém oleji osmahnout, podusit ve vlastní šťávě a nechat mírně přismahnout) 

 Omáčky dodalo Tesco.

Náš Štědrý den

Tento článek jsou jen takové poznámky, abych věděla, jak příští na to. Nemám sílu si to psát na papír nebo do Wordu, ale na blog to zvládnu.

Śtědrý den letos proběhl v klidu a v pohodě. Den předem jsme stihli poklidit, připravit salát, čočkovou polévku i vánočku. Dárky jsem balili během několika večerů předtím. Fajn bylo, že muž byl už od pátku s námi, a na všechny přípravy tak bylo dost času.

Ráno bylo v obýváku uklizeno. Působí to tam na první pohled dost neútulně, ale rozházené hračky prostor velmi yrchle zabydlí. Stromeček jsme poprvé zdobili už den předem. Máme nový velký klippan z druhé ruky a taburet také z druhé ruky. Obojí čeká na ušití světle šedého potahu.

Vánočka a kakajíčko k snídani. Jáík dostal předčasně vlastné zelené Jitro, aby neokupoval  Jóino. Holky se pohádaly o to, jak vypadá Ježíšek. Jestli jako duhová kulička nebo jako miminko.

 Venku bylo (po delší době a před delší dobou  permanentní mlhy a konstantní teploty) slunečno. Vyrazili jsme na hřiště.

 Krmení koníků.

Vánoce byly letos na blátě.

Snesli jsme dolů televizi a koukáme na pohádky. Holky si o víkendu zvykly nás nechat vyspat a koukat na déčko, dokud nás nedonutí Jáík vstát. V týdnu se sledování pohádek v televizi a na počítači snažím vyhýbat a dětem pouštět jen večerníček, ale za ta víkendová rána jsem vděčná.

 K obědu stačilo usmahnout pár chlebíkůa ohřát čočkovou polévku podle Kitchenette.

 Siesta na dlouhém klipannu. Je dost dlouhý i na pro nás dospělé.

 Zatápění v krbu je práce pro chlapy.

 První dárek pod stromečkem. Od Jů s láskou. Ostatní přinesl Ježíšek po večeři.

 První a poslední tradice. Lití olova. Pouštění svíček jsme nestihli.

 Koukáme společně na Lásku nebeskou.

 Čekání na večeři. Jáík byl u stolu jako první a jídla se dožadoval hlasitým "mňam". Chutnala mu jak miso polévka, tak pečený losos s bramborovým salátem (letos podle Florentýny, autorky Kuchařky pro dceru, recept se osvědčil, budu se ho držet i v příštích letech).

 Foto u strmečku, dárky už jsou za námi.

Rozbalování dárečků. Letos bylo méně živelné než loni. Jó byla zpočátku zklamaná, že toho dostala málo. Příští rok se musíme polepšit a udělat to tak, aby všechny děti (nebo jen obě holky, Jáík bude ještě malý) dostaly stejné množství stejně hodnotných dárků.

Já mám na sobě parádní na uších a na čele zateplenou čelenku, kterou mi ušila Jů.

Převlečení do nových pyžamek koukáme na Tři oříšky pro Popelku. Jů má naštípnutý prst na noze, proto ten obvaz. Jů dostala jako hlavní dárek kožený australský klobouk, aby si pořád nepůjčovala ten mužův.

Krásné Vánoce

Pletené šaty

Šaty jsem pletla před čtyřmi lety pro Jů, která si je moc neoblíbila. Zato Jó mi dělá radost a nosí  je tuto zimu skoro denně. Velikost je hodně univerzální, na starých fotkách je má dvouletá Jů, na těchto čtyřletá Jó. Líbí se mi tvar šatů, oka se přidávají nejen na bocích, ale i na zadním a předním středu. Návod zde.

A ty barvy. Moje oblíbená kombinace červené, sytě růžové a oranžové.

Pro paní učitelky a spol.

Pro paní učitelky, trenéry a vedoucí kroužků jsme stejně jako loni upekli velká srdíčka z lineckého s babiččinou rybízovou marmeládou.

Kabelka na přání

Černá s kopretinou a růžovým popruhem k šatům pro malou slečnu. Látky jsou samé zbytky po jiném šití. Střih osvědčený, ryze holčicí, malý, jen na pár drobností.

Jedna křivda napravena

Vyměnila jsem fotky v rámečku. od teď je tam jedna Jů, jedna Jó, jeden Jáík. Jó je spokojená, Jů brečí, Jáíkovi je to jedno. Je nemocný, proto ty medicínky na komodě. Vlastně by to mohla být taková naše zimní výzdoba - flaštičky se sirupky, teploměry a hrníčky, ze kterých stoupá pára. Sníh už naše děti budou znát jen z Ladových obrázků a Nohavicových písniček.

Schválně jsem vybírala fotky, kde jsou děti stejně staré a v podobné poloze. Nerozezná je ani jejich vlastní otec. 

Záchranný kruh z baněk a papírová hvězda ještě z loňska.

 Dva andílci a dva ze tří králů v dětském pokoji. Ještě by to chtělo jednoho modrobíle pruhovaného pro Jáíka. Už jsem vytáhla i látku, ale k šití se dostanu nejspíš až po Vánocích.

První dárek hotov

Taška na kroužek tancování pro Jó. I když jsem podobnou tašku několikrát šila, přesto je tahle s drobnými chybami. Navíc  jsem podnikla ne zcela vítězný boj s koženkových popruhem. Ale chybami se člověk učí, koženky mám ještě metr a to je na učení dost prostoru. Mám radost z jemné zelené barvy dokonale ladící k tanečnicím na látce.

Uvnitř jsou dvě kapsy. zapínací na drobnosti a gumičková na taneční obuv. Je to fajn vychytávka, kterou jsem se inspirovala u Cingrlat.

Aspoň něco

Po depresivním prvním adventním pondělí, je tu další. Už je mi líp. Kalendář pro děti mám trvanlivý, stačí jej každý rok vytáhnout z krabice a najít dvě dřevěné tyče. Loni jsme je našli až po Vánocích, letos jsem jednu našla už v listopadu. Důležité je nezapomennout jej naplnit. Je sedmého a já už na to dvakrát zapomněla :-(

Včera jsem se pochlapila a ušila holkám peneženky a včas je strčila do kalendáře. Co na tom, že to bylo z látek koupených na jaře a že jsem jim slibovala, že z nich budou mít pastelkovníky. Do peneženek dostaly kapesné za poslední čtyři týdny, protože jsem jim ho zapomněla dávat, i přes Jůino několikeré upomínání.

A cukroví. Pečeme už druhý (a předposlední) druh. Moje nervy jsou napnuté, ten nepořádek, co u toho vzniká mi hodně vadí. Těsto jsem umíchala s oběma mladšími, vykrajování naplánovala na Jáíkův spánek. Něco jsme stihly, něco ne. Jáík si dal 45 minut a pak poobědval mezi hladkou moukou, těstem a vykrajovátky.

Další focení do série

Z letošního focení. Babičky si fotku každý rok mění v rámečku, který od nás dostaly spolu s první fotkou před 6 lety, a já dávám fotky na titulní stranu fotoknih.

Poslední na prodej

Došila jsem posledních pár nosítek, dokončila hrací deky pro miminka. Konečně by měl být čas na vánoční dárky pro naše děti. Jen ty potvůrky teď usínají hodně pozdě.


Deky složené.

Deky zmuchlané.

 V celé kráse.



Detail lemování.

Mám ráda ruční přišití lemu, i když je hodně časově náročné, nějak mě ten šev, který vznikne přišitím na stroji na vrchní straně hodně ruší. Někoho zas mohou rušit moje drobné stehy u rubu, mám je radši než matracový steh, který není téměř vidět.¨

S dekami jsem hodně spokojená. Konečně se k nám začaly dovážet jednobarevné látky na patchwork, to se pak snadno ladí a dobře žehlí.

Adventní deprese

Pokaždé mám první adventní pondělí (či jak se správně jmenuje pondělí po první adventní neděli) depresi. Na všech blozích se to hemží fotografiemi čerstvě uvitých adventních věnců, všichni ukazují nakoupené dárky pro děti, někde už je mají dokonce zabalené, perníčky má napečeno a vyfoceno  50% blogerek, adventní kalendáře jsou naplněné nejlépe úkoly od Jany z lesa, zdravou sladkostí a vlastnoručně vyrobenou figurkou do betléma. Vše je originální, DIY, v severském stylu.

Na mě padá depka a chuť jít se v severské stylu tak akorát opít. Z vánoční výzdoby tu visí jedna zlatá hvězda, kterou jsem v lednu zapomněla sundat. Adventní kalendář plním pouze na následující den. Dětem jsem sice koupila krásnou knížku na čas adventu, ale dávají přednost Pohádkám o princeznách. A k tomu všemu se zas budí Jáík a nenechá mě dopsat ani tenhle příspěvěk. Dobrou noc a pohodový advent bez depresí.