Předposlední pyramida

Už pomalu končím se šitím nosítek, i když to jde skoro samo a je to nenáročná práce na večer. Ještě mě čekají poslední čtyři s aplikacemi a pak hurá do šití vánočních dárků a naslibovaných kousků oblečení pro naše děti.

Podzimní pyramida

První podzimní pyramida.

Zpracovala jsem část látek nakoupených minulý týden, pár látek ze zásob. Budou-li děti v noci dobře, tak brzy přibudou další.

Rozmačkané lesní ovoce

Čepička z klubíček (přidala jsem ještě oranžové merino) je hotová.

Z ložnice

Snažila jsem vyfotit jeden kout naší ložnice, ale stihla jsem jen jednu jedinou fotku než přiběhla Jó. Máme nově dva krásné dubové "pařezy". Chtěla bych z jednoho mít noční stolek v ložnici, druhý už jako noční stolek slouží u holek v pokoji. Přemýšlela jsem, co na něj naaranžovat, aby to vypadalo pěkně, ale bylo by to jen umělé, na oko. U nás prostě v dosahu dětí nic na svém místě nevydrží. Nakonec jsem tam vyskládala svůj současný šátkový komínek.

Zeď za komodou a vlastně i nad postelí je stále prázdná. Nějak nevím, co tam pověsit. V podstatě mne to prázdno uklidňuje. Není potřeba ho uklízet, umývat ani na něm utírat prach. Nedá se shodit ani rozbít ani odnést. Nemusím vysvětlovat, co to je a proč to tak je.

Látkové kostky šité s velkou láskou ještě pro Jů, toho času v bříšku. Děti si s nimi nikdy moc nehrály (jen Jáík je občas hází ze schodů s neodolatelným a mírně tázavým: "bá"), ale jako dekorace jsou pěkné, to uznal i muž.

Medvídek ze stavebního veletrhu. Pořád se trhá a já ho furt zašívám, už je tam zase jedna dírka. 

Já věděla, proč na ten pařez nic nearanžuju. Jó: " Maminko, ty ty šátky neumíš pěkně poskládat".

Atom rat

Barevná kombinace převzatá z parádní softshelové bundy od Atom rat. Velikost tak 3-5 let. Podšitá bílým flísem.

Kuk

Klubíčka nachystaná na ušanku s pracovním názvem "lesní plody chlupaté".

S úsměvem na líci

Chtěla jsem na modelovi vyfotit nově uháčkovanou čepičku, ale připletla se tam i Jó. Tak mám krásnou fotku pro babičky. Jó si dokáže s Jáíkem krásně hrát a ten jí za to se odvděčuje nádherným klokotavým smíchem. Od holek tohle neznám, asi kvůli menšímu věkovému rozdílu.

Návod na háčkovanou ušankou

Slibovaný návod na jednoduchou a rychlou háčkovanou čepici s klapkami na uši a anténkou. Čepici je dobré podšít flísem, aby neprofoukla a nekousala. Anténku je možné vynechat a začít rovnou od 4. řady tj. do stahovací smyčky uháčkovat 18 DS. Rozpisy na jednotlivé velikosti budu postupně dopisovat, jak mi to vyjde. Mohérové (chlupaté) příze se obtížně pářou, protože chloupky se do sebe zacuchají, a tak doporučuji si předem rozmyslet posloupnost barevných pruhů. Já háčkuji poměrně volně, proto někomu, kdo víc utahuje mohou vyjít čepičky menší.

materiál: 1 klubíčko Geishy, 1 a možná ještě kousek klubíčka Merina, asi 15cm x 60 cm flísu

potřeby: háček č. 5, nit, jehla, špendlíky


přidávací část

Nejprve uháčkujeme anténku. Od 4 řady začneme přidávat oka a háčkovat tzv. základní placku.

1. řada: do magické smyčky uháčkujeme 2 ŘO, 6 DS do středu smyčky, uzavřít kruh PO (7 ok)
2. řada: 2 ŘO, 7 DS (nevím, jak to dělám, ale nějak mi to tak vždy vychází :-) (8 ok)
3. řada: 2ŘO, 8 DS (9 ok)
4. řada: 2ŘO, 2 DS do každého oka (18 ok)
5. řada: 2ŘO, (1 DS, 2 DS) opakujeme do konce řady (27 ok)
6. řada: 2ŘO, (1 DS, 1 DS, 3 DS) opakujeme do konce řady (36 ok)
Pokračuje dál v přidávání, dokud nemáme 52 ok pro velikost 1 -2 roky.

prodlužovací část

Počet ok se nemění, čepice získává hloubku. Tato část končí, když čepička sahá na čele kousek nad obočí. (na fotce je čepice pro Jáíka ještě krátká). Pro velikost 1-2 roky uháčkujeme 17 řad.

klapky na uši

Stejně jako dřív začneme další řadu 2ŘO, ale tentokrát uháčkujeme jen 17 DS, pak práci otočíme na další řadu háčkujeme z rubu. Uháčkujeme 2 ŘO, jedno oko vynecháme a uháčkujeme 11 DS. Práci otočíme, 2 ŘO, jedno oko vynecháme, 9 DS. Práci otočíme, 2 ŘO, jedno oko vynecháme, 7 DS. První klapka je hotová.

Pro druhou klapku navážeme přízi na stejném místě jako pro první. Uháčkujeme 2 ŘO, tato ŘO spojíme PO se prvními ŘO od první klapky. Pak háčkujeme z rubové strany čepičky 17 DS a pokračujeme stejně jako u první klapky.

dokončení

Aby čepička vypadala uhlazeněji, obháčkujeme celou spodní část krátkými sloupky. Použijeme k tomu dvojité Merino. Geisha trochu kouše, což nevadí, když je schovaná pod flísem, ale lem čepičky je ve styku s pokožkou a mohl by nositele škrábat na čele.

Novou přízi si navážeme vzadu. Do každého oka uháčkujeme jeden KS, v rozích klapek uháčkujeme 2-3 KS.

Nakonec upleteme copánky - šňůrky. Jednu šňůrku budeme potřebovat devět 60 cm dlouhých kousků merina. Vždy tři vlákna provlékneme jednou dírkou na předním okraji klapy. Zarovnáme konce vláken.

Upleteme copánek. Asi 8-10 cm před koncem vláken přestaneme plést a uděláme uzel. Konce vláken zarovnáme na stejnou délku sestřižením.

Čepička je téměř hotová. Ještě nás čeká podšívání flísem. Návod zde.

Sherlockovské s medvědem, pokus č.2

Tentokrát jsem si dala pozor a fotky nevymazala.

Zvířátka z kaštanů. Inspirovali jsme se u Bududubů. Sama bych si na to netroufla, bohužel  nemám sílu tvořit se třemi dětmi, ale byla tu kamarádka s dcerami a pak ještě moje sestra, takže to šlo - jedna napichovala šroubovákem dírky do kaštanů, jedna pracovala s tavící pistolí a jedna hlídala Jáíka. Jak to dělají paní učitelky ve školce mi není jasné.

Sherlockovské s medvědem

Omylem jsem z foťáku vymazala všechny dnešní fotky, zůstaly jen tyto dvě. 

Lacláče č. 2 ušité ze samých zbytků po jiném šití a ze starých knoflíků. Změnila jsem trochu střih - tvar laclu, kšand, detail napojení kšand na zádech. Poprvé v životě jsem si troufla na záševky na kolenou a dobrý, padly na kolena. Tak mám radost. 

Jak to v nich Jáíkovi sluší, se mi snad podaří nafotit zítra. Hlavně je pak nesmím smazat.

Poněkud nesourodě

Zimní čepička na objednávku.

Dopoledne jsem ve městě oběhla pár obchodů a koupila materiál a látky na nosítka. Vánoce se blíží, tak abych měla něco na skladě.

Lacláčky padnou Jáíkovi skvěle. Střihy z Burdy jsou dost široké i na baculaté dítě s látkovou plenou. Druhé lacláčky (zase s medvědem) se už  šijou. Po náročném září mám po večerech konečně dost sil na šití. Zásadní je jít šít hned po uspání dětí. jak sednu k počítači je konec s tvořením.

Na zateplení

Potřebovala jsem smetanový flís na podšití jedné zimní čepičky. Vysvětlí mi někdo, proč jsem koupila ještě čtyři další barvy, když nestíhám skoro nic? Rozhodně ne háčkovat? A to jsem chtěla své zásoby látek a klubíček v tomto roce významně snížit.

Třídění zimních doplňků

Už rok dva si říkám, že bych ty čepice, rukavice, šály, šátky, nákrčníky, čelenky, kapuce a vsadky do nosících bund měla konečně jednou roztřídit. Dnes na to došlo za asistence dvou dětí. Sehnala jsem šest krabic. Nastříhala, nakreslila a napsala cedulky. Dala jsem je Jó vybarvit.

V jisté chvíle se do toho vložil Jáík.  Pár cedulek zmačkal, jednu se dokonce pokoušel vybarvit.

Krabice čekající na naplnění. Škoda, že jsem nezvládla vyfotit tu hromadu věcí.

Krabice na svém místě ve skříni. Jsem zvědavá, jak dlouho nám tenhle systém vydrží. Mám pocit, že 4 z 5 členů naší domácnosti věří na kouzelnou podlahu. Jakýkoliv špinavý kus oblečení na ni hodí a ten se kouzlem během pár dní objeví čistý a složený ve skříni. Škoda, že mně to nefunguje. I když asi 18 let to fungovalo, já vím, mami.

Lacláčky s medvědem

Teprve s Jáíkem jsem objevila kouzlo lacláčů. Na léto jsem mu koupila tyto riflové, ze kterých už pomalu vyrůstá a navíc jsou na zimu příliš tenké. Přiznávám, že tyto manšestrové jsou jimi hodně inspirované, slušně řečeno.

Střih je z Burdy 9/2004, jen jsem notně zúžila nohavice a přidala ohrnovací manžety, aby déle vydržely. Ze stejného důvodu jsem prodloužila kšandy.

Záplaty na kolena jsem ušila předem. Jáík totiž k velké legraci přihlížejících chodí po kolenou.

Všechen materiál jsem měla doma - manšestr, japonskou látku na podsádku a manžety, knoflíky i nitě. Bylo to po dlouhé době, co  jsem se pustila do náročnějšího šití. Večer po uspání dětí a uklizení domácnosti už bývám moc unavená. Tento týden pohlídala děti chvíli babička a já se mohla do začátku pustit přes den, což hodně pomohlo. Moc mě bavilo.

Trocha manšestru mi ještě zbyla a tak přemýšlím, jestli Jáík nebude potřebovat ještě jedny lacláče, třeba s králíkem.

Zas ty záplaty

Oválné. Z elastické rifloviny a ze šedé teplákoviny. Přišité v ruce

Ještě jedna čepičkovo-duhovková

aneb sbíráme ořechy na zahradě.

Pro Jů na přání

Vymýšlela jsem, jakou barvu vybrat pro Jů na čepičku tak, aby se jí hodila k modrooranžové bundě. Nakonec si Jů vybrala sama všechny barvy duhy.

Oslaveno

 Dorty zepředu a zezadu. Piškotový korpus, pundinkovo-máslový krém a mléčný "marcipán". Pro Jů se žralokem, pro Jó s doktorkou Plyšákovou. Moje první 3D dortová tvorba. Mám radost, že se holkám dorty líbí, každý rok se na ně těší. Co se týče tvorby jsem stále dost nezkušená, ale letos jsem je poprvé zvládla nafotit. Díky, tati a muži za připomenutí.

Všichni tři. Miláčci moji.

Nachystáno

Unisexová šestka a sedmička.

Všechny tři dorty jsou v ledničce. Pečení se sice neobešlo bez nehod (zapomněli jsme koupit máslo, srazil se mi krém, černá potravinářská barva se ukázala jako zelená, Jáíkův dort ochutnal ježek), ale kupodivu bez velkých nervů z mé strany.

Přípravy na odloženou oslavu

Nakonec slavíme všechny letní a podzimní oslavence společně. V létě jsem byla buď na dovolené nebo nemocná, takže se tradiční společná oslava mužových a Jůiných narozenin postupně odsouvala, až měla narozeniny Jó a teď i Jáík. Nejsu schopná nic zařídit, nic upéct, nic nachystat. Jediné, co mám hotové, jsou korunky pro oslavence. Na téhle fotce ještě dvě chybí. Když už jsem byla v tom šití, ušila jsem nejen potřebnou jedničku a šestku, ale rovnou i dvojku a sedmičku. Ostatní jsou recyklované z minulých let. Jako třeba pětka nebo čtverka..