Pro paní učitelky ze školky

Letos jsem se pochlapila a poprvé nesháním dárečky na poslední chvíli. Zatímco holky spaly u babičky, já volného večera (Jáík se nepočítá) využila k ušití taštiček a nákupu mandlí v čokoládě, aby taštičky pěkně držely tvar.

Stříbření 2015 aneb celý den bez podprsenky

Stejně jako loni a předloni jsme vyrazili na Stříbření. Vlakem z Brna do Kutné Hory a večer zase zpět. Dlouho jsem přemýšlela, jestli jet rovnou v kostýmu. Bála jsem se, že se šaty roztrhnou, že mě budou moc tísnit, že budou kousat. Nic z toho se nekonalo. Byly příjemné a pohodlné celý den. Prsa podpíraná jen šaty šitými na tělo (vlastně i přímo na těle) držela na svém místě a díky hloubce výstřihu se v nich i dalo poměrně pohodlně kojit bez nutnosti povolování šněrování.

 Letos se slavnost konala v zahradách u chrámu svaté Barbory.Velmi dekorativní a panoramatické prostředí, muž si však stěžoval, že tam nebylo dost místa pro pořádný rytířský turnaj.

Jáík v košilce šité ze zbytků zbytkovatých už loni. Kupodivu mu padla jako ulitá. Čepeček jsem šila v noci před akcí. Velmi podrobný návod zde.

Jů sice vyrazila z domova v nových gotických šatech, ale ještě ve vlaku se převlékla do kostýmu rytíře, který jsme s mužem vyráběli v únoru na maškarní do školky.

 Muži jsem ušila tuniku z bílého lnu. Návod najdete třeba zde.

Po roce opět foto se Stassy. Jejich Jaíčka se narodila tři dny po našem Jáíkovi.

Dovádění na nástupišti při čekání na vlak. 

Šaty šité pro Jů si půjčila její kamarádka, která jela s námi. Jsou ze světle modrého lnu. Mají dlouhý rukáv, šněrování  a historický střih sukňové části.

Tátova náruč

Přestože se posledního půlroku vídají jen o víkendech, klape jim to spolu. Jáík pravidelně usíná u tatínka v náručí. Já ho musím ukojit, unosit v šátku, uhoupat v síti. Muž si sedne, Jáíkovu hlavičku opře o biceps a za pár minut mi předává spící uzlíček.

Střípky z chalupy

 V červnu již tradičně jezdíme na chalupu sekat trávu.

Dědeček zavěsil holkám dvě houpačky. Později byla jedna z nich zavěšena na jiný strom. 

Tatínek jim zavěsl síť. Jó si v ní na dobré tři hodinky sladce zdřímla.

Skokan. Jů se ho štítivě dotkla špičkou ukazováčku: "Brr, ten je slizký."

Jáík miluje vodu . . .

. . . a jídlo.

A já miluju to jeho pravé obočí (na obrázku vlevo).

Ze šátkařského srazu

Na rozdíl od Prahy bylo dnes v Brně příjemně. Ani vedro, ani zima. Ani moc slunka, ani stále pod mrakem. Sraz se povedl a doufám, že nebyl toto léto poslední. Na první fotce je mimo jiné krásná didymosí Lisca Fuchsia.

Ručně tkanyy Čokoládový les.

Krásná Oscha, bohužel nevím, jaká, ale třeba to časem zjistím.
EDIT: Takje to Oscha Liberty Lucy. 50% normální bavlny, 50% počesená bavlny

Síť II

Nadšení ze sítě se nás stále drží. 

Čtyři stádia odložení spícího dítěte.

Čtu holkám. Dnes jsem četla poprvé Krátké pohádky pro unavené rodiče a bavilo nás to všechny tři.

Síť

Už několik si přeji novou pohovku. Velkou do elka. Abych si na ni mohla sednout, natáhnout pohodlně nohy, děti se naskládaly vedle mě a na mě a já bych jim u toho četla. Ty nohy nahoře jsou dost zásadní. Taky, aby se na ní dalo spát. To na klasickém klipanu prostě pohodlně nejde.

Pohovka není a nebude pravděpodobně ještě dlouho, ale máme houpací síť. Velkou rodinnou, abych se tam vešla se všemi dětmi a mohla jim číst. Houpání má na děti (i na mě) magické zklidňující účinky.

První fotku fotila Jó, zatímco její dva sourozenci a matka usínali.

Sukeň III

Druhá sukeň (ve skutečnostni vlastěn ušitá jako první) podle střihu z Burdy 2/2005.  Ze lněné látky koupené u Mráze v Holešovicích ve zlevněném zboží před mnoha mnoha lety. K tomu jsem koupila před dvěma lety zelený len na lem. Střih jsem měla vybraný už dávno, jak dokládá fotka z května 2013.

Sukeň II

V celé kráse. Zvonová do širokého sedla. Jednoduchý střih podle Burdy, který zbytečně nerozšiřuje boky. Mám trochu problém s délkou, ale nemám sílu jej řešit.

Už zase cvičím s Jill  Asi týden a kousek. Snažím se denně, ale ne pokaždé to vyjde. Dovolená v plavkách se blíží a tři těhotenská kila mě stále tíží. o vy? Cvičíte? Hubnete do plavek?

Sukeň I

Po dlouhé době trochu šití. Poprvé jsem použila overlock na něco pružného a ušila nám šestery legíny. Jen jsem ty fotky smazala z foťáku dřív, než jsem je stáhla. Z látek dávno koupených jsem si ušila dvě sukně stejného střihu. Tahle je z nádherné japonské látky, která ve skříni čekala téměř sedm let.

Osm měsíců

Osm měsíců, 11 kilo, šest zubů. Leze, klečí s oporou. Velmi rád jí. Cokoliv. Nejlépe třikrát, čtyřikrát denně. Říká: "Bla, bla, bla." Miluje společnost.