29.5.15

Kdysi dávno


Jsem ušila tyhle povlaky na polštáře. Jeden lněný kopírující vzor na koberci, druhý ze zbytků látek z laděný do hněda. Ještě teď si pamatuji, jak jsem obíhala pražské obchody s látkami a hledala lny v potřebných barvách.

Fotky jsou ještě z Vánoc u našich, jen jsem na ně zapomněla.

EDIT: Přidávám ještě fotku naší Jů ze stejného dne.

24.5.15

Arboretum

 Arboretum a botanickou zahradu Mendelovy univerzity navštěvujeme pravidelně každý rok. Někdy to zvládneme i dvakrát. I loni na podzim to bylo v plánu, ale nakonec se nám ten den narodil Jáík.

 Až letos jsme objevili toto zákoutí s rozchodníky.


Hosty, hosty, hosty.


 


Jako každý rok jsem špatně odhadla počasí a děti nestatečně nebo naopak přes příliš oblékla. Jako obvykle to bylo příčinou špatné nálady u naší Jů. 

Před pěti lety s Jů tamtéž. Tehdy jsem jí zapomněla vzít botičky. 




21.5.15

Vytuněná vsadka

Stačil jeden dobře mířený šev a hned vsadka skvěle padne. Asi 20 cm dlouhý záševek od spodního kraje po místo, kde zhruba končí zadeček miminka.

20.5.15

Nechtěné pokroky

Ne všechny Jáíkovi pokroky dovedu, co by pořádku a čistoty milovná matka, náležitě ocenit. Jáík rád jí. Problém je v tom, že by se chtěl krmit sám. Každé krmení se tak proměňuje v souboj čtyř rukou a minimálně dvou lžiček, z toho pouze jedné nabitá nějakým tím příkrmem. Dnes jsem ho zkusila poněkud neúspěšně zaměstnat kukuřičnými křupkami.

19.5.15

Polínková taška


Moje první šití s koženkou. Taška osvědčeného střihu, mírně zvětšená, aby se do ní pohodlně vešla složka na á čverky.  Už mám v hlavě spoustu dalších podobných tašek (a látky na ně mám v zásobárně už pár let), ale musí počkat do podzimu. Jaro bude patřit úpletům, teplákovině a lnům, léto dece na chalupu.

Co balíte první, když jede na cesty? Já tvoření.


16.5.15

Poprvé na houpačce

Jáík ještě samostatně nesedí, ale leze a klečí s oporou. Na houpající se švícu se díval s nadšeným kmitáním všech končetin, tak jsme neodolali a na chvilku ho tam také posadili.

12.5.15

Prodloužený víkend v Praze

Do Prahy jezdím s dětmi sama vlakem, je to bezpečnější a levnější. Na nádraží nás čeká muž a jdeme "domů". Tentokrát jsme měli hodně nabitý program. Počasí vyšlo parádní, takže jsme trávili většinu dne venku a doma po rychlé večeři zapadli do postelí.
 Ve čtvrtek jsme vyrazili na novosvětské hřiště a do Jeleního příkopu.




V sobotu do Stromovky a pak s Jó na nákup. 

 V neděli do Prokopského údolí, kde jsem ještě nikdy nebyla. Bylo tam nádherně. 
Holky svačili ještě před vstupem do údolí.


Pivo nám přinesli v nádherných nových designových půllitrech od Maxima Velčovského. Byla to láska na první pohled. Muž měl pro to pochopení a jeden mi zakoupil.

Suvenýry z Prahy. Moje první koženka a krušovický půllitr.

4.5.15

Pokusný vzorek - prošití

Prošívání pokusného polštáře ze zbytků jsem dlouho odkládala, až prodloužený víkend na chalupě mě přinutil k činu. Středová výšivka je inspirovaná nápisem vyrytým na trámu ve světnici na chalupě. Jen je tam letopočet 1910.

Poznatky z tohoto pokusu:

1. odhad rychlosti: Prošití osmi čtverců mi trvalo dva večery. Hotová deka jich bude mít 121. Čeká mě tedy asi měsíc s jehlou v ruce.

2. Když budu pracovat s náprstkem, nebudu mít tak bolavé prsty.

3.  Bílá nit mi přijde příliš nápadná, světle šedá bude možná lepší.

4. Potřebuji tenčí vatelín, protože takhle mi prošití připadá až moc plastické. Ještě polštář zkusím vyprat, co to udělá. Přemýšlím, jestli nepoužít bavlněný vatelín, ale nevím, kde ho v ČR koupit.

5. Letopočet na deku vyšiji až nakonec. S mou schopností dokončovat projekty, tam bude kdoví jaký rok.

6. Baví mě to, až to prošívání drobných čtverců, to je hodně velká dřina.

7. Po prošití se mi polštář začal líbit.

3.5.15

Před chalupou


Další do série. Květen 2015.

Nosící bunda téměř došita. Začala jsem před dvěma a půl lety.