28/365

První bambule v životě. Tak jsem se bála, že ji nezvládnu, že jsem její zhotovení odkládala celé září.

27/365

Fotka je ve foťáku mého tatínka :-)

26/365

Čerstvé suroviny na lečo bez zavařování jsme koupili na trhu na Slovaňáku. Už mám dvě třetiny zpracované, zbytek je nakrájený v lednici. Nějak mi došly sklenice. Koupila jsem málo cibule, takže jsem trochu pozměnila poměr cibule : papriky : rajčata, ale snad to nevadí. Z jedné várky mi vyšly čtyři sklenice od okurek (0,7 l).

POZN: Píšu si ty komentáře tak trochu i pro sebe. Příští rok je jako když najdu.

25/365

Aplikace na kabelkách.

24/365

Klubíčka nachystána, Hra o trůny může začít.

23/365

Po delší době jsem se vrhla na šití. Střih jsem ozkoušela už před rokem na kabelky pro holky.

22/365

Třikrát hurá, máme kompostér. Je to jen ohrádka tvořená čtyřmi paletami zbylými ze stavby. Muž jej vyrobil společně s holkama během večera. Konečně mám kam házet všechny ty slupky od zeleniny.

21/365

Podzimní kytička a balíček s čepičkou čekající na odeslání.

20/365

V neděli jsme slavili Jóiny druhé narozeniny. Přiznám, že jsem se se trochu obávala, že se Jó bude dortu dát, protože vypadá jako kříženec muchomůrky s pavoukem, ale myslím, že se jí líbil. Svíčky sfoukla sotva jsem je zapálila. Jů prohlásila, že když Jó dostala ke druhým narozeninám dvoupatrový dort, tak ona si k pátým narozeninám bude přát pětipatrový :-)

Takové to bylo před dvěma lety sladké miminko.

19/365

Švestkové muffiny jako svačina na výlet. Recept je ze zářijové Marianne, trochu upravený (snížený obsah tuku a cukru, jiná mouka)

Švestkové muffiny
160 g změklého másla
500 g vypeckovaných a na větší kousky nakrájených švestek
175 g celozrnné špaldové hrubě mleté mouky (v originálním receptu je polohrubá), lze smíchat v libovolném poměru
3 lžičky prášku do pečiva
130 g třtinového cukru
3 vajíčka
100 g oříšků, nasekaných nadrobno (lze přidat i nasekanou hořkou čokoládu a ubrat oříšků)

V míse smíchejte mouku s práškem do pečiva. V jiné míse vymíchejte z cukru, másla, vajíček a mouky hladké těsto. Pak do něj přidejte švestky a dvě třetiny oříšků. Těsto rozdělte do košíčků na muffiny a posypte zbylou třetinou oříšků. Pečte ve vyhřáté troubě na 180°C do upečena.

18/365

Moje raná práce :-)

Nepromokavá přebalovací podložka

Už dlouho jsem žádnou nešila. Tahle je na přání se žábou.

17/365

Dnešní radost. Nová látka čeká na vyprání.

16/365

Nepromokavá přebalovací podložka. Ušitá na přání.

15/365

Na dvorku. Jůina práce. Jó křídy rozkousala :-)

14/365

Bramborový guláš s cizrnou a houbami dle vlastního receptu.

13/365

Holkám byla zima při sběru hub.

12/365

Rostou!!!

11/365

Podzimní zátiší na antoníčku.  Byli tu tací, kteří se báli, že nám něco zmizí. Tak ano, velmi rychle zmizel obháčkovaný kamínek. Zato nám od neznámého dárce přibyla jedna pichlavá rostlinka - asi aloe. Malé okrasné dýně jsou dárek od mé tety z Valašska, děkuji za ně. Díky nim jde antoníček s ročním obdobím :-)

10/365

Nečekané dvě hodiny bez dětí. Jů šla výjimečně "pospa", Jó poprvé tento týden usnula po obědě. Najednou jsme nevěděla, co dřív dělat, jestli si jít lehnout s ní, odpočinout si, šít, uklízet, vařit nebo balit na víkend. Nakonec vyhrály povinnosti - vaření, uklízení a balení.

9/365

Korálky a flitry na kytce.

8/365

Xylofon z kmene starého stromu. Pro Jů hlavně prolézačka. Nějakým zázrakem se zatvářila při focení rozumně, žádné ksichtění jako obvykle.

Vlněné sestry

Vlněné sestry (Vevka a Helča) byly hlavním důvodem, proč jsem v neděli s holkama vyrazila do Židlochovic. Já si koupila klubíčka, Jů si vyrobila srdíčko a všechny tři jsme se projeli kočárem taženým koňmi po zámeckém parku. Jako princezny.

No, odolejte té nabídce. Sice mám doma obrovskou krabici plnou klubíček, ale takováhle v ní nemám.

Jů se srdíčkem.

7/365

Klubíčka dovezená ze Židlochovic. Bude z nich trojcípý šátek Baktus, který znáte třeba z Kohoutího vršku. Jen se mi musí nejdřív zahojit levý ukazováček, do kterého jsem se dnes poctivě zařízla.

6/365

Vydaly jsme se v Židlochovicích hledat hřiště a našli tu nejlepší prolézačku - most přes řeku Smradku, jak řece Svratce říká Jů.

5/365

V kostýmech na Stříbření jsme vyrazily na Šermířský festival. Jů se to líbilo, Jó se bála. V pozadí je náš nový plot. Trochu hrubší, ale aspoň bude dobrou oporou pro popínavky.

4/365

Z návštěvy u kamarádky na venkově. Naše starší děti si tak krásně vyhrály. Jó usnula ještě tam, Jů cestou domů. Od osmi leží obě doma v posteli a snad jim to do osmi vydrží.

Zářijová koule

Po prázdninové pauze, kdy mi došly síly i inspirace, máme opět novou ozdobu na kouli. Tentokrát z plsti. Překvapilo mě, že jsem zvládla vyšít ta písmena.

3/365

Nákupy na Zelňáku mám moc ráda. Pokaždé utratím veškerou hotovost a sotva za sebou táhnu naplněnou tašku na kolečkách.

2/365

Jó dělá všechno po Jů. Tady si hraje na Princeznu ze mlejna.

Taky jste se koukali na oba díly? Jů ano. Kladnou stránkou je, že chce chodit do lesa. Tou zápornou, že se ze mě stal Jindřich, pantáta mlynář, hrabě, čert a vodník v jedné osobě. Když jsem chtěla jednou hrát Elišku, tak mi bylo dovolenou být její sestrou. Ale i tak jsem musela hrát výše uvedené mužské postavy.

1/365

Vím, že se s projektem 365 opakuji, ale zářím začal poslední rok, který budu s holkama doma. Pak šup do práce, kterou si budu muset nejdřív najít. Na fotce jsou odstřižené konce přízí z čepiček, ale já odstříhám metr s toho krásného času, který se chýlí ke konci.

Tahle je fotka je z 3.9., dne druhých narozenin naší druhorozené.

Pár zátiší

Jedna denně

Šicí stroj jsme si na chalupu vzít nemohla, brala jsem jen krabici s klubíčky Merina od Vlnapu. Cíl byl jasný: uháčkovat denně jednu čepičku. Povedlo se. Někdy mě to stálo hodně sil, ale zvládla jsem i pár kytiček navíc. Krabice s klubíčky dokumentuje, že ke konci pobytu už nebylo z čeho háčkovat. Dvě čepičky jsem nemohla dokončit, protože mi došla příze.

Malé slečny milují světle růžovou. Sice to nechápu, ale rozhodla jsem se jim vyjít vstříc. První týden se nesl v holčičím duchu.

Klučičí barvy druhého týdne jsou mému srdci milejší. Momentálně nejmilejší jsou ty dvě šedé s veselými barvami. 

 
 Poslední týden byl ve znamení duh ve dne i v noci a jednobarevných rychlovek.

Teď už mi zbývá ta méně milovaná část. Schovat všechny konci přízí, nafotit každou čepičku zvlášť nejlépe na modelkách a vystavit je na Fleru. Zrovna teď je na ně počasí.

Hlavně toho focení se děsím. Jedna z modelek odmítá spolupracovat.

Na lavičce před chalupou

Zase jedna vzpomínková řada fotek. Už brzy nebude koho nosit, tak si to musím užít.

 srpen 2013

 květen 2012

duben 2011

 květen 2010