28.2.13

Zase jedna do sbírky

První hnědá. Dlouho jsem se této barvě vyhýbala. Dnes, když se do ní opřelo předjarní sluníčko, se rozzářila tak nádherně jako žádná jiná.

27.2.13

Nový ubrus pro nový stůl


Kdo čeká nějaký látkový bude zklamán. Koupila jsem v Karsu igelitový, abych chránila desku před následky holčičího stolování a holky před mým zbytečným peskováním.






Nový stůl

 Máme už delší dobu nový stůl. Vyráběný na zakázku z nerezové podnože a jasanové desky. Podobný mají se skleněnou deskou v IKEA, ale my jsme chtěli větší a dřevěný. Zamilovali jsme se do něj už před lety u našich kamarádů. Když jsme se přestěhovali pečlivě jsme vyměřili, jak velký stůl potřebujeme, jak je vidět z následujích fotek. Kamarádi nám také doporučili nechat si vyrobit designově stejný stůl v menších rozměrech, který se v případě větší návštěvy dá přirazit k tomu prvnímu. U prvního stolu jíme, u druhého píšu tato slova :-) Vzhledem k tomu, že náš jídelní stůl má 105x165 cm, tak ta větší návštěva bude muset být opravdu hodně početná.Máme i nové ikeácké židle.





26.2.13

Velikonoční koule

Sluníčko, které dnes svítilo jako na jaře, mě přimělo k výměně růžové valentýnské dekorace za aktuálnější velikonoční.


Hlava králíčka háčkovaná podle knížky, kterou jsem spolu s hromadou časopisů dostala od jedné čtenářky. 

Uši drží jedno nahoru a druhé nakřivo :-)

Meteostolek


Náš zahradní stolek několik dní po sobě aneb jak sníh padal a zase tál a jak se přemisťoval nábytek  nás doma.

Páteční mírně ujetý stav.

 Velká sobotní nadílka.

 Velká nedělní obleva.

Pondělní poslední zbytek sněhu.

Úterní odraz modré oblohy.

Ach jo

Každý den polštáře aranžuji na pohovku, každý den končí na zemi. Všechny.

25.2.13

Jůiny převleky

Nejoblíbenější Jůinou hrou je přehrávání si oblíbených scén z pohádek. Často stihne několik pohádek za den. Obvykle hraje hlavní kladnou ženskou roli, jen v pohádce o Popelce se z ní občas stane "hodná" sestra. Jak by taky mohla být Popelka, když se jen parádí a nakrucuje před zrcadlem a macecha (já) a Popelka (Jó) po ní uklízíme odhozené svršky.

Poznáte, na co si tento týden hrála? Začínáme od nejlehčích a končíme málo známou postavou. Čtvrtý obrázek je tak trochu chyták. Všimněte si, že postava tančí a má bílé šaty. Ten vatelín ve vlasech tam není jen na přichycení žluté látky, nýbrž je to věneček :-)




EDIT: První čtyři obrázky jsou snadno poznatelné. Poslední je málo známá postava Shanti z filmu Kniha džunglí.

23.2.13

Z látky na chňapky



Nejdřív jsem ušila chňapky pro holky. Pro Jů růžové, pro Jů oranžové. 

A pak dvě pro sebe z nové židličkové látky. Pro ostatní látky stačilo sáhnout do jedné z mnoha obřích krabic (o krabicích a o mém příští projektu někdy později).

  Nezůstalo jen u chňapek. Došlo i na podtácky. Máme nový stůl, tak ať ho trochu šetříme.

A taky na polštáře. Podle Mariny. Pořád jsem na ně koukala u Jany Grešákové, která je má už aspoň ve čtyřech barevných kombinacích, a říkala si, že je musím taky ušít. Jsou na ušití vážně snadné, ty malé kontrastní kosočtverečky jim přidávají neuvěřitelný šmrnc. Asi je taky budu šít pořád dokola.

Rozhodla jsem se, že taky budu fotit naši pohovku, tak jako Jana. Jen těch kombinací asi nebude tolik. ještě bych chtěa v této kombinaci drážďanské kolo, ale tu Marinu asi nemám (nebo ji máš ty mami?).

A na závěr, abyste věděli komu patří ty malé nožičky za pohovkou.

19.2.13

Kávičky

Pár kávových fotek z dob dávno minulých.
 Le Havre.
 Paříž.
Paříž.

Rennes.

A některé z předloňské dovolené v Řecku.




Pytle na oblečení


Zase jednou jsem se ve městě neudržela a koupila nové látky. Fialovou jen tak, tyrkysovou židličkovou na chňapky, červenou japonskou pro radost (zlevnili ji na 79,- za metr) a romantickou růžičkovou pro Jů na zástěrku.
 Nová vychytávka. Pytle na oblečení pro každého člena rodiny. Jak se nám na chalupě hodily. Jů i muž si zapamatovali, který komu patří, což byl u igelitek problém i pro mě. Podařilo se mi zužitkovat jednak látky ze zásob, jednak dvě z nově nakoupených látek. Šňůrky jsou všechny ze zásob. Pomalu ale jistě je likviduji.

Nové ušanky

 Háčkované ušanky s antékou. Ze zbytků kousaných chlupatých klubíček a bílého Merina od Vlnapu. Budou podšity flísem pro snížení kousavosti a zvýšení hřejivosti.

Zatímco holky čepice střídají, muž pořád nosí moje zélandskou.



A nakonec zase jedna vzpomínková. Tentokrát ze Zélandu.

9.2.13

Na pustém ostrově

Dnešní diskuze na ND o sympatických záchranářích mi připomněla mou vlastní zkušenost se záchranáři. Můj muž říká, že se s tím nemám nikde chlubit. Asi se stydí, jak je jeho žena blbá, ale já se při těch vzpomínkách už deset minut řehtám. Vše mám fotograficky zdokumentováno, tak se ráda pochlubím, svou blbostí i fotkami.


Když jsem byla na Erasmu v Bretani, přijela za mnou na pár dní moje babička. Společně jsem vyrazily na výlet do St. Mala, což je krásné pirátské městečko. Pokud používáte k nosní hygieně mořskou vodu ve spreji, tak jedna z nich je právě z tohoto města.
 
 Kolem historické části St. Mala je několik malých ostrůvků. Na některých jsou pevnosti, jiné jsou je pusté. Na některé se musí lodí, jiné jsou přístupné za odlivu suchou nohou. Jako třeba ostrůvek Grand-Bé, který je na této fotce spolu s babičkou ve žluté bundě. Na fotce je vidět zpevněná cesta, která na ostrůvek vede i to jak je moře už skoro na ní.  Vyrazily jsme s babičkou na ostrůvek, přešly přes jeho vrcholek na druhou stranu a při svačině se kochaly výhledem na moře nikoliv na město.


Po svačině jsme se chtěly vrátit do města. Jenže ouha.  Přišel příliv, přes cestu se valila voda a nebylo možné se suchou nohou vrátit zpět. 


  Babička se dělila s racky o bagetu.
Vody byl sice jen půl metr, ale rychle stoupala, hnala se proudem a brodit se bylo příliš riskantní, jak jsem se dozvěděli z cedule na ostrově. Rozdíl mezi přílivem a odlivem je v Bretani i několik metrů, ne jako v Chorvatsku, kde to skoro nepoznáte. 

Naštěstí jsme nebyly první, kdo na ostrově uvízl a tak jous Francouzi na podobné situace připravení. Kousek od informační cedule byl telefon na záchranou službu. Chvilku mi sice trvalo než jsem svou chabou francouzštinou a trochu lepší angličtinou vysvětlila, co se nám stalo, ale za chvíli  přijel člun se třemi muži v neoprenech.




Zde jsou ti muži. Bohužel moc sympatičtí nebyli, no ten vlevo byl, ti druzí dva si o nás mysleli své.
 Ale co. Hlavně, že nás dostali do člunu a převezli na pevninu.
Sice to nebylo suchou nohou, ty se nám při nastupování do člunu namočily.


Nakonec ještě dvě fotky cesty na ostrůvek, tentokrát opravdu za odlivu.