297/365

Dokončovací práce na dnešek. Bodýčka po Jů čekají na zašití už skoro dva roky a jestli si nepospíším, tak za chvíli už to nebude aktuální. Držte mi prosím palce, ať aspoň půlku zvládnu. Inspiraci na fotku jsem vzala u Sovičky.

296/365

Pracujeme na další háčkované duze k rozveselení Brna.

295/365

V kočárcích pro panenky.

294/365

Tak jsem do TIDNY střihla a ušila dva velké polštáře a k tomu dva malé podprdelníky na rostoucí židle pro holky. Ty budou až k Vánocům. Bílá barva je poněkud nepraktická, ale hodí se k červené i žluté židličce. Pokud se mi podaří koupit ještě kus této látky, ušiji potahy na podprdelníky i pro nás. V novém domečku budeme mít jiné židle. Starší než ty co máme teď, ale mému srdci milejší.

293/365

Pozdě odpoledne jsem nevěděla, co s holkama dělat, tak jsou skočila do garáže pro bednu s vánoční výzdobou. Však už je skoro čas. Lucerna je nová, koupená nedávno v IKEA. Škoda, že kromě bílé, pozinkované a černé neměli ještě červenou.

292/365

Hurá, máme futra a dveře. Už chybí jen lišty a kliky na dveřích.

291/365

Nejnovější pouliční pletky v Brně. Duhový nákrčník pro dvě veřejné pumpy blíže neurčeném místě :-) Jsem zvědavá, jak dlouho tam vydrží. Dají se poměrně jednoduše natáhnout a zase stáhnout.  Tato krátká operace mě stála docela nervy, nedovedu si představit, jak bych to tam sešívala, kdybych chtěla obléknout na zimu celou pumpu.

290/365

Tuhle krásnou ikeáckou látku (TIDNY) už mám doma delší dobu. Tento týden do ní snad konečně střihnu.

288/365

Zase hrůzná fotka z automatu. V Brně na Čáře se pouliční pletky přesunuly z obloukovitých značek  na tyč se směrovkami.

289/365

Choroba nás postupně klátí všechny. Dnes zasáhla otce rodiny. Ještě štěstí, že má hodnou dceru, která zakryla půl hlavy "odklady".

287/365

Právě teď.

Melírovaný žlutý svetr pletla babička.

286/365

Jů po návratu z divadla, kde byla s babičkou.

Plánovala jsem, že ušiji Jů kabát. Nakonec jsem v dětské kavárně natrefila na jeden z druhé ruky. Sice bílý, ale z 50% vlněný a za stovku. Na cesty do divadla a rodinné oslavy jako dělaný.

285/365

Jů měla horečku včera, já dnes. Zatímco ji nebolelo nic, já byla dva dny rozlámaná jako stoletá babička. V pozadí dne předtím uháčkovaný zkušební vzorek.

284/365

Společně na jedné židli. Jó už nechce sedět v židli pro miminka, ale nejlépe na Jůině rostoucí židličce. Však on jí Ježíšek přinese vlastní.

283/365

Jů si upekla a částečně i snědla svou první bábovku.

Dovádění v domku

 Kuchyňské skříňky dnes prošly zatěžkávací zkouškou.

Stejně tak vestavěná skříň v ložnici.

281/365

Práce na růžovém svetru pokračují. Včera jsem nahodila, upletla pár řad a vypárala. Bylo to moc široké. Dnes jdu na to znova.

282/365

Vstup do mé pracovny. Práce na domku pokračují ve velkém tempu. Podlahám chybí jen lišty. Brzy přibudou i futra a dveře.

Jó a balón

 Dnes dopoledne jsme si hrály s balónkem. Nadšení je snad z fotek patrné :-)

A bublina nakonec. Dělala jednu za druhou, ale vyfotit se mi povedlo jen tuto.

280/365

Klubíčka na svetr nakoupena. Snad jich bude pět stačit.

279/365

V jedné starší Vereně jsem našla inspiraci na vánoční svetr pro Jů. Chtěla jsem něco s copy, něco s jednoduchými copy (zamilovala jsem se do nich u Markéty), které se pletou tak snadno&rychle a po pomocné jehlici člověk sahá jen jednou za moc řad a ne každou druhou.

278/365

Blokování svetru pro Jó. Už jen počkat do nedělního večera a můžu ho sešít. První vánoční dárek pro holky bude hotov.

277/365

Vrtání dírky do dětského prkýnka, aby šlo zavěsit na háček. Konečně se nebude válet po zemi.

Jů na sobě nosítko z peruánské manty.

276/365

Jediná čtvrteční fotka. Poslední dobou je taková tma přes den, že když máme nějaký program mimo domov, je velmi těžké něco vyfotit při přirozeném světle. Tahat zrcadlovku ven se mi stále nechce, s automatem fotím nerada.

275/365

Vzpomínáte na fotku, kde má Jó díky Jů na hlavě několik čepiček? Teď už si Jó dává čepice na hlavu sama.

No, přiznávám, že jsem jí trochu pomohla.

Nová klubíčka v galanteriích

V galanteriích na Rašínově, Joštově a Jánské mají nová klubíčka z Itálie  a ta stará mají zlevněná. Líbí se mi ty melíry.

274/365

Klubíčka na svetr pro Jů, která jsem nedávno kupovala za 79,-, jsou zlevněná na 39,-. Velikost svetru jsem nějak špatně odhadla a bude spíš pro Jó, takže Jů bude potřebovat jiný. Přeje si jak jinak než růžový. A já se spolu s ní zamilovala do té nádherné mírně chlupaté růžové, ze které má vestičku a soví čepičku.

273/365

Po dlouhé době zase tandem. Zase pomohl. Nevím, co bych bez těch šátků dělala..

Nosíme po peruánsku

Pečeme citrónovou bábovku a nosíme v peruánské mantě. Moc pohodlné mi to zatím není. Vážu podle tohoto videa. Přiznám se, že mi není dost jasné, jak tam Jó drží, ale drží. Akorát mi manta sjíždí z ramen.

272/365

Rodinka šla na nákup a já měla čas nachystat zimní oblečení a začít rozprodávat věci po holkách. Máme jich několik banánových krabic a do nového domku je stěhovat nechceme.

271/365

Z Peru jsme si dovezli tři manty na nošení čehokoliv. Dvě jsem už částečně rozstříhala na nosítka na panenky. Tu jednu zbylou, nejhezčí a nejpevnější, jsem si nechala a zkusila v ní párkrát ponosit Jó. Moc mi to nejde, musím ještě trénovat. Jó to kupodivu nevadilo a při zadělávání těsta na Honzovy buchty č.2 usnula.

270/365

Dnesk Jů prospala oblékání, obouvání i cestu autem do školky.

Pár fotek z Peru

Pár vzpomínkových fotek z Peru. . Tři nosící fotky z Peru jsou v článku o šátcích . Dnes jsem vybrala nějaké na téma "ruční práce" a k tomu tři bonusové.

 Barvená přadena v obchodě a dole pletení na ulici.

Předení. Na první fotce jej má paní v klíně

Paní se nám nabízela ke koupi ručně tkané šály a náramky. V pozadí hora Aussangate.

Machu Picchu, které pro mě bude vždy místem, kde mě můj muž plánoval požádat o ruku a rozmyslel si to. Prý jsem byla tak protivná, že neměl chuť. Ano, přiznávám, byla jsem protivná, neboť mi bylo zle z nadmořské výšky. Navíc mě nutil lehnout si na kraj jedné terásek, pod kterou byl pořádný sráz dolů. Prý z toho bude pěkná fotka. Já se bála, že vstanu, zatočí se mi hlava a poletím z terásky volným pádem.

A tohle je místo, kde jsem nakonec byla o ruku požádána. Bylo to na čtyřdenním treku kolem hory Aussangate. Když jsem po jedné svačině vstala, tak se mi zatočila hlava. Najednou slyším odněkud zezdola: "Když už jsi došla se mnou až sem, vezmeš si mě?" Chvíli jsem nemohla odpovědět, měla jsem před očima mlhu z toho točení hlavy, jen jsem tam stála a ani jsem neviděla, že tam můj muž klečí na jednom koleni s nachystaným prstýnkem. 

 

Poslední fotka, jen tak pro radost.

269/365

Další hotové peruánské nosítko pro panenky. Celý den bylo hnusně a málo světla, tudíž fotilo se špatně a fotka rozmazaná, ale je. Radši než ji fotit znovu, půjdu šít a možná sem dám pár peruánských fotek, vyfocených za lepších světelných podmínek.