Vzala jsem jedno červené, jedno světle hnědé a jedno šedé. Šedé je vlněnoalpakové a budou z něj návlečky pro Jolanku. Z hnědého a červeného udělám zkušební vzorek na svetr pro Justýnku.
To zelené je 100% vlna s nádherným leskem. Z téhle vlny má Jů čepičku a návlečky a já z ní budu mít rolák, když budou dlouhé zimní večery dost dlouhé.
Melírovaná příze v popředí je určená na propínací svetřík u dětské Burdy. Poslední klubíčkové foto dokazuje, že tyhle tři vlny mají v galanterii na Jánské zlevněné na skvělé ceny. Pořád přemýšlím, jestli té nádherné zelené nevyužiju víc než 800 gramů, protože 39 korun za stogramové klubíčko je fakt pakatel a mně a mé sestře se ta zelená líbí strašně hrozně moc (a snad nám i sluší). 
Jolanka ve vlněném kompletku. Vestička Pebble a vlňáčky Pickles.
Tohle batohátko je v podstatě kopií prvního ušitého jen má navíc kapsu na předním díle. Vzali jsme ho na rodinnou procházku jednoho krásného podzimního odpoledne, abychom ho nafotili.
Narazili jsme na veselé staré embéčko, které ladilo svou zelenou barvou s Justýnčinou bundou a Jolančiným šátkem.
Justýnčina nejmilejší háčkovaná čepička, kterou jsem háčkovala, aby ladila s jejíma duhovým baťovskýma holínkama. Z holínek už jednou vyrostla, ale koupila jsem jí nové jen o dvě čísla větší. Čepička je taky zvětšovaná - přiháčkovala jsem ještě jednu řadu fialové.
Látku jsem koupila v Praze u Mráze v prodejně, kde mají zlevněné zboží ( i když teď už je tam asi všechno jinak, dlouho jsem tam nebyla). Je to americká patchworková látka v mé oblíbené barevné kombinaci. Moudře jsem jí koupila metr a půl. Modré lemování je ze zbytku bavlny z džungloidní hrací deky. S touhle látkou jsem měla z pekla štěstí. Je to totiž 
Všimněte si, že lem je na vnitřní straně zavinky širší než na vnější. Tak to se mi povedlo díky 
Justýnka už svůj batůžek má. K jeho ušití jsem použila volně dostupný střih, ale v podstatě jsem použila jen ten střih, jinak jsem ho ušila jinak. Vlastně ten batůžek nemám ani pořádně vyfocený, proto vkládám fotku z dovolené, kde je trochu vidět. Justýnka k němu má i klobouk a já zavazovadlo. Tvar Justýnčina batůžku se mi moc nelíbil, přišel mi u dna příliš široký, tak jsem si nakreslila svůj vlastní střih a nazvala jsem "batohátko". 
Batohátko je tak akorát veliké pro batolátko (rozměry jsou 25 x 20 x 7 cm). Vleze se tam oblíbený plyšák menších rozměrů, něco málo na převlečení, pitíčko a svačinka. Popruhy jsou nastavitelné, na hrudi je přezka, takže batohátko nesjíždí z ramen. Uvnitř není žádná kapsička, ta mi připadá zbytečná. Justýnka u žádné ze svých kabelek vnitřní kapsičku nevyužívá. 
Dvě batohátka už jsou na světě a dokonce jsou i zdokumentovaná. Na obě jsem použila jen látky, které už jsem doma měla (zbytky ze šití zavazovadel), na což jsem děsně hrdá. Konečně používám látky ze svých zásob a nekupuju pořád další a další. Z těchto zásob už se šijí další tři batohátka a asi tak ještě tři bych chtěla ušít. Myslím, že se mohou hodit jako vánoční dárky.
Hrací deku vyfocenou mám. Šila jsem ji na objednávku pro chlapečka, který se narodil pár dní po naší Jolance. Jeho maminka si přála do zelena laděnou deku na téma džungle. Tahle deka je šitá podobně jako dvě deky, které jsem šila někdy v létě. Základem je to krásné lněné pozadí. Používám 
Tyhle dvě deky laděné do oranžova jsou skoro stejné (jednu hodně podobnou jsem už šila pro kamarádku). Měla jsem objednávku na jednu takovou, tak jsem rovnou ušila dvě. Ta oranžovější si leží doma v komoře a čeká na nového majitele. Kdybyste měli někdo zájem, tak se ozvěte. Ono mi toho v komoře leží víc.
Je to taková moje úchylka šít dvě skoro stejné věci zároveň místo jedné. 
Podařilo se mi přidat odkaz na moje zboží na Fleru do bočního sloupce pod můj profil. Mám tam jen pár věcí, v komoře toho leží víc. Třeba